Dům, který na majitelku čekal dlouhé roky

Domek paní starostky v jihomoravských Morkůvkách může být inspirací pro každého, kdo přemýšlí o rekonstrukci chalupy v řadové zástavbě, která je pro tuto oblast typická.

Brigita Petrášová není typickou chalupářkou, protože v obci bydlí, dům je tak uzpůsoben pro trvalé bydlení. Sama říká, že práce na rekonstrukci ještě zdaleka není u konce. Všechno navíc zkomplikovaly loňské tornádo a válka na Ukrajině, přesněji řečeno důsledky obou tragických událostí, jež svým způsobem pocítil už nejeden majitel domu, který se v minulých měsících pustil do oprav.

Zvenčí se domy drží tradičního vzhledu jihomoravských řadových vesnických chalup, snad jen plůtek je navíc. Foto: Richard Guryča

„Od léta pracujeme na nové střeše ve dvorním traktu, kde je v plánu letní kuchyně, ale stále není dodělaná,“ říká Brigita Petrášová. „Nejsou totiž lidi. Dělají mi to synové. Ti ale byli oba celé léto v Moravské Nové Vsi na střechách po tornádu a teď dohání v práci. Byli jsme nuceni zbourat tu stodolu ve dvoře, která v době vzniku reportáže ještě stála. Byla však opravdu nebezpečná. I když jsem se snažila její možnou opravu konzultovat s několika lidmi, každý ji měl za neopravitelnou. Dvůr je tedy stále jedno velké staveniště a všude jsou hromady dřeva ze zbourané stodoly. Na ty jsem plánovala využít ukrajinské dělníky. Ti teď bohužel mají jiné starosti.“

Pečlivě zrenovované původní dveře zdobí vstup do domku a ladí i s novými okny. Foto: Richard Guryča

Stodola zabírala větší část dvorku a opírala se o svah za domem, ale kvůli špatnému svahu musela být zbourána. Foto: Richard Guryča

Co nejvíc původního

Majitelka domu zdůrazňuje, že jejím záměrem při přestavbě bylo zachovat a použít co nejvíce z původního nábytku, dlažby i technologií. „Nakonec jsem z časového i finančního hlediska musela udělat spoustu ústupků, i když venkovského stylu se snažím držet. Ale bydlení je to docela moderní,“ konstatuje Brigita Petrášová. Avšak myšlenky zachovat alespoň část nostalgické atmosféry a ducha domu se rozhodně nevzdává. „Chystám se realizovat takové pro mě milé drobnosti jako třeba galerii dřívějších majitelů nebo malé muzeum zemědělského nářadí a starých věcí, které tu zůstaly,“ popisuje své další plány.

Světle laděná kuchyň vyvolává pocit většího prostoru, než tomu ve skutečnosti je, skvěle využitý je tu každý kout. Foto: Richard Guryča

Rustikální nostalgický styl a snaha uchovat původního ducha domku není v rozporu s moderním a pohodlným vybavením. Foto: Richard Guryča

Když dnes shrnuje kompromisy mezi tím, co si vysnila, a tím, co se jí podařilo realizovat, mluví o typickém problému, který řeší při rekonstrukci téměř každý: při obnově domu postupně vyvstávají nejrůznější problémy, s nimiž se nepočítalo. Ty napínají rozpočet, je třeba hledat řešení, která lze realizovat i s ubývajícími penězi, a velkorysé představy o výsledné podobě se často nedaří naplnit.

Design kuchyňské linky i její odstín bez problémů zapadnou tam, kde byste v minulosti očekávali spíše kredenc. Foto: Richard Guryča

„Podařilo se mi zachovat a vlastnoručně zrenovovat staré dveře včetně vchodových a okno do dvora. A to je z bývalého zařízení asi tak všechno. Do ulice jsme osadili nová dřevěná špaletová okna. Starý, na pohled pěkný nábytek se nakonec zcela rozpadl, protože byl nabobtnalý a ztrouchnivělý od velké vlhkosti. Rákosové stropy jsme museli také sundat, nad částí domu spadly. Stropy jsou ze sádrokartonu, ač jsem se tomu napřed zuby nehty bránila. Kotovicové obvodové zdivo zůstalo, je podřezáno a odizolováno. Omítky jsou také nové, sanační. Podlahy jsou z nového betonu. Na něm je dlažba a vinyl, který chci v budoucnu určitě nahradit dřevem, ale zatím na ně nezbývá,“ shrnuje Brigita spoustu práce, která se sice neodehrála zcela podle jejích představ, ale jejíž výsledek o žádných zásadních kompromisech alespoň na první pohled nesvědčí. „A pak ta krásná stodola, které jsem se také nechtěla vzdát, ale opírá se o ni celý svah za domem, zdivo bylo velmi poškozené a mokré, tak musela dolů.”

„Opravená je tedy původní chalupa, což jsou dvě obytné místnosti, chodba a koupelna. Zbytek, tedy široký mlat, letní kuchyně a sklepy, je v dřívějším stavu a slouží teď víceméně jako skladiště všeho možného, než opravím dvorní trakt tak, aby do něj nepršelo,“ popisuje majitelka.

Přirozené světlo, které na linku dopadá skrze okno, doplňují nenápadná svítidla. Foto: Richard Guryča

Domeček na ni čekal

Brigita Pertrášová se do Morkůvek, což je krásnou krajinou obklopená vinařská obec v okrese Břeclav, přivdala před třiatřiceti lety. Sama říká, že jí přirostla k srdci nejen obec, ale i domeček, v němž dnes žije a okolo kterého léta s obdivem chodila. „Často jsem ho fotila, jak se měnil v ročních obdobích. Nebyl už trvale obýván, sloužil jako rekreační chalupa jedné městské rodině. Poslední roky však již nebyl moc využíván a očividně chátral, ale ani ve snu mě nenapadlo, že by mi někdy mohl patřit. Před čtyřmi roky jsem se bohužel rozvedla a řešila bydlení. Nakonec mě napadlo napsat majitelům tohoto domku jen tak, na adresu z katastru, osobně jsem je moc neznala. Byla jsem docela překvapená, když nakonec souhlasili. Neměli vůbec v úmyslu dům prodat, ale rozhodli se prý, protože vědí, že já ho nezbourám a nepostavím na jeho místě nový dům,“ popisuje Brigita začátek cesty ke svému vysněnému domku.

Chodba není nijak zvlášť prostorná, ale kombinace světlé malby, zrcadlových skříní a zvolené dlažby vyvolává opačný dojem. Foto: Richard Guryča

Vzpomíná, že na začátku jí pomáhali přátelé, kteří ještě před příchodem stavební firmy vše vystěhovali, vykopali podlahy a odstranili staré omítky. „Rekonstrukce obytné části trvala asi jen půl roku, potřebovala jsem rychle bydlet. Nebylo to ale šťastné řešení. Podlahy ani zdi nestačily pořádně vyschnout, takže první rok bylo v domě i po rekonstrukci dost vlhko, tu a tam vyskočila plíseň, praskla omítka, vydul se práh… Ale po roce mohu říct, že zásahy proti vlhkosti byly k užitku, opravená část domu je suchá.“

Koupelna je zařízená jednoduše a funkčně, nevelký prostor opět opticky zvětšují zvolené světlé zařizovací předměty. Foto: Richard Guryča

V pokoji Brigita odpočívá s pohledem skrze okno do ulice, ale rovněž tam studuje staré mapy a kroniky obce. Foto: Richard Guryča

Příběh domku se vztahem Brigity Petrášové k místu, kde našla domov a kde je starostkou, souvisí velmi úzce, silněji, než tomu obvykle bývá u víkendových rekreačních chalup a jejich majitelů. „Na trámu nad vraty jsme při rekonstrukci objevili letopočet 1884, ale po mém pátrání po osudech domu už dnes vím, že jeho historie je ještě mnohem, mnohem starší. Smutně pozoruji, jak každý rok mizí z obce další a další staré domečky a jsem velmi hrdá na to, že se povedlo aspoň jeden z nich zachránit a uchovat pro příští generace,“ konstatuje majitelka. Nezbývá než jí popřát, aby se podařilo zdárně dokončit všechnu práci, která ještě zbývá. Ostatně už teď je domek jednou z nenápadných perel malebné vesnice.

Foto: Richard Guryča

Kdo tu bydlí

Brigita Petrášová

Kde

V Morkůvkách

Text a foto: Richard Guryča

Dům, který na majitelku čekal dlouhé roky