Chalupa jako druhý domov

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Víkendový dům manželů Součkových zůstává při pohledu od cesty dokonale skryt. Schovává se za stodolou a vedlejším domem, a až když paní Lenka vyšla ze vrat, bylo jasné, že jsme na místě.

Ale teprve poté, co jsme prošli dalšími vraty v bývalé stodole, ukázal se travnatý dvůr, po jeho pravé straně dlouhé stavení a za dvorem zahrada. Jakmile jsme se usadili v kuchyni u velkého stolu, začala paní domu líčit, jak si víkendový dům pořídili.

„Tuhle vesnici znám od dětství, rodiče tu mají chatu. I jako dospělé jsme sem na Benešovsko se sestrou a svými partnery jezdily. Byla to souhra náhod, že byl ve správnou chvíli tenhle sto let starý dům s velkým pozemkem na prodej. Polovinu zahrady má sestra, s manželem si na ní postavili nový rekreační dům. My jsme se s mužem pustili do rekonstrukce původního stavení,“ vypráví naše hostitelka.

Z malých úprav byly velké

„Když jsme dům v roce 1994 kupovali, říkali nám:,Jen si vymalujete a můžete hned bydlet.’ Mysleli jsme si, že to nebude tak jednoduché, ale nakonec nás čekalo mnohem víc práce, než jsme předpokládali.“ Majitelé počítali s výměnou střešní krytiny, aby se mohlo upravit k bydlení i podkroví, s úpravou přízemí a využitím hospodářské části. Ukázalo se ale, že krovy jsou ztrouchnivělé, domu neprospívaly ani betonové podlahy v přízemí, držela se tu vlhkost.

„Zpočátku jsme dělali s manželem všechno sami, pomáhali nám i rodiče. Když se ukázalo, že rekonstrukce bude složitější, začali jsme úpravy konzultovat s místní stavební firmou,“ vzpomíná na tu dobu Lenka a pokračuje: „Nakonec zůstaly z domu jen obvodové zdi. Odstranili jsme betonové podlahy a udělali klasickou dřevěnou podlahu na roštu, postavily se nové příčky, zvýšily se půdní nadezdívky, vyzdil se štít. Vnější zdi chrání provětrávaný dřevěný rošt s izolací. Na tyto stavební práce jsme měli firmu a jednoho tesaře.“

Interiéry si už dělali Aleš s Lenkou sami, nejprve přízemí s pokojem, koupelnou a kuchyní a podkrovní ložnici. Po dvou letech vznikl v podkroví dívčí pokoj, po nějaké pauze další ložnice. Jako poslední přišel na řadu prostor za kuchyní, odkud vede druhé schodiště do patra, kde vznikl obýváček s televizí. Hotovo bylo asi v roce 2004.

Přísloví tu neplatí

Přísloví o kovářově kobyle, která chodí bosa, o Aleši Součkovi neplatí. Všechnu práci v interiérech se dřevem – podlahy, trámový strop v pokoji, palubkové obklady v podkroví, okna, dveře, některý nábytek – dělala jeho truhlářská firma. Ve víkendovém domě zrealizovala řadu šikovných nápadů jako úložný nábytek pod šikmými stropy, koupelnovou skříňku, za jejíž odnímatelnou zadní stěnou je schovaný bojler, obklad předsíně s dvířky – za těmi je panel s pojistkami…

Pyšnit se Aleš může kuchyní, která dělá domu opravdu parádu. Aby ne, vždyť se jeho truhlářská firma specializuje hlavně na kuchyně a vestavěné skříně.

Proměny domu

Ale zpět ke stavební proměně, kterou dům prošel. Po ní se dispozice i velikost obytné plochy výrazně změnily. Lenka nás provází po domě a zasvěcuje do proměn: „V původním obytném stavení byla ložnice, chodba, z jejíž části udělali předchozí majitelé koupelničku, a světnice. Navazoval chlév, kůlna a k tomu kolmo postavená stodola. My jsme obytnou plochu zvětšili o chlév a část kůlny a zobytnili podkroví.“

Z někdejší ložnice a chodby s koupelničkou vznikl velký pokoj s francouzským oknem s východem na terasu. Je zařízen robustním nábytkem a nabízí pohodlný odpočinek v kožené sedací soupravě, o teplo se stará krb s krbovou vložkou. Z pokoje stoupá hlavní schodiště do podkroví. „Kovovou konstrukci a zábradlí navrhl manžel, dřevěné schody jsou z naší firmy,“ vysvětluje naše průvodkyně.

Vracíme se do velké vstupní předsíně, z níž je přístupná i nová koupelna. Na jejich místě se dříve nacházela světnice. Za zdí už byl chlév, teď ovšem vstupujeme dveřmi do rozlehlé obytné kuchyně.

Kuchyně pro rodinu a přátele

„Kuchyni, tak jak ji vidíte, máme asi pět let. Navrhli jsme si ji sami a vyrobila ji naše firma,“ přibližuje vznik kuchyně Lenka. Kuchyně je to opravdu parádní. Nábytek má smetanovou barevnost s patinou, skříňky zdobí jemné vyřezávané detaily a keramické úchytky. Vše je promyšleno do posledního detailu – za žaluziovými dvířky jsou po ruce elektrospotřebiče, různé výšky pracovní plochy usnadňují vaření.

Rustikální styl podtrhuje pracovní deska z masivního dřeva, proutěné boxy místo zásuvek, dřez z umělého kamene se stylovou baterií i černá trouba. Chladnička a mikrovlnná trouba jsou skryty za dvířky, digestoř za dřevěnou římsou.

Dominanta kuchyně

Dominantou kuchyně jsou modrá kachlová kamna, přístupná ze tří stran. „ V této části domu nebyl komín, vyřešili jsme to plechovým komínem s nerezovým opláštěním, který prochází podkrovím,“ ukazuje majitelka. Kamna o výkonu 12 kW postavil kamnář ze Sázavy, ze stejného města je i rodinná firma pana Byliny BKB keramika, která ručně vyrobila kachle.

„Šlo nám o co největší výhřevnost a o to, aby se dala kuchyně rychle vytopit. Kamna nemají plotnu, vařím na sklokeramické, zato je tu menší trouba. Ráda ji využívám, když peču pro nás, ale pokud se nás sejde hodně, je vhodnější velká elektrická trouba. Nebyl tu bohužel prostor pro velká kamna s pecí na ležení, ale děti, když byly malé, rády na ně nahoru i tak lezly. Na vyhřáté ploše se dobře udržuje jídlo teplé.“

Kamna mají ze dvou stran niky na dekorace, nad kamny nechybí dřevěné bidlo. S kamny jsou sladěny modrobílé závěsy na oknech a modrá keramika, kterou vyráběly dcery, dnes patnáctiletá Michaela a sedmnáctiletá Barbora.

Kde se tu vzaly trámy?

„Důležitý je pro nás velký jídelní stůl, kde se můžeme celá široká rodina scházet. Je vyrobený z jasanu, který tu vyrostl, takže je to tak trochu srdeční záležitost,“ ukazuje Lenka na masivní stůl. Prostor nad ním a kolem něj zajímavě vymezuje trámová konstrukce z drásaného smrku. Přes svůj „starý“ vzhled nejsou trámy původní – ty ploché na stropě jsou duté, kryjí kovové nosníky klenby, nad stolem je v nich osvětlení.

Podkroví na míru

Za kuchyní je ještě malá místnost, kam se vešel mrazák a pračka a vede odtud druhé schodiště do podkroví. Vystoupáme po něm do pokoje sloužícího k odpočinku a sledování televize. Projdeme do ložnice, za posuvnými dveřmi je dívčí království. Svislý trám uprostřed místnosti, jenž je součástí krovu, využil Aleš pro upevnění kruhového stolu a poliček, kde mají pro sebe dost místa obě dcery.

Následuje předsíň s toaletou, ústí sem schodiště z velkého pokoje. Za posledními dveřmi je ložnice Lenky a Aleše. Nábytek v podkroví je z velké části vyroben na míru, především úložné prostory pod šikmým stropem. Opět pochází z „domácí dílny“. „Všude máme pracovní stoly,“ upozorňuje Lenka, „abychom tady mohli při delším pobytu pracovat.“

Bez vody a tepla to nejde

Zajištění zdroje a odpadu vody i způsob vytápění jsou důležité pro každého chalupáře. „Máme vlastní studnu, ale jen s užitkovou vodou, pitnou musíme vozit,“ posteskne si Lenka, „na odpadní vodu máme čističku.“

Zimy se ovšem Součkovi bát nemusí. Krbová vložka v pokoji má výkon 25 kW, teplý vzduch je rozváděn do všech místností v přízemí i v podkroví přes speciální teplovzdušný výměník, který se automaticky spíná a vypíná při dosažení určité teploty. Jako rezervní vytápění jsou ve všech místnostech přímotopy. Dalším vydatným zdrojem tepla jsou zmiňovaná kachlová kamna v kuchyni, jejichž komín vyhřívá i podkrovní obýváček.

Zahrada nabízí každému něco

„Když jsme sem přišli, byla zahrada hrozně zarostlá a dvůr vlhký,“ vzpomíná chalupářka. „Začali jsme proto s meliorací dvora. Ten je dnes zatravněný, proto má i s částí zahrady zavlažování,“ provází nás Lenka po zahradě. „Hodně využíváme terasu s pergolou před pokojem. Je zastřešená, porostlá psím vínem, je z ní pěkný výhled na zahradu.

Nejsme příznivci plotů, mezi naší a sestřinou zahradou ani vedlejší zarostlou parcelou oplocení nemáme. Plůtek je jen kolem terasy, protože nám sem chodila srnka a ničila to tu, a kolem záhonků.“ Lenka na nich pěstuje rajčátka, cukety, bylinky, roste tu angrešt. Na skalce u terasy vidíme lobelku, vřesy, juku, ibišek, růže, karafiáty, hortenzie, afrikány, netřesky. Květinám se daří i v kamenných korýtkách. „Záhony jsou v mé péči, manžel se stará o zahradu a jezírko,“ vysvětluje rozdělení zahradních prací chalupářka.

Zastavíme se u malého jezírka pod stromy. Kousek dál je ohniště s posezením, na větvích ořešáku lákají ke zhoupnutí houpačky. Na zahradě a dvoře rostou různé listnáče, smrčky, túje, z ovocných stromů třešně, švestky, jabloně.

Stodola dnes slouží jako garáž a pro ukládání zahradního nářadí, je tu i vstup do sklípku. „Pod tímhle přístřeškem u stodoly bychom jednou měli rádi letní kuchyni,“ plánuje Lenka.

Chalupa je druhým domovem

„Když byly dcery menší, trávili jsme tu celé léto, dojížděli jsme odtud do firmy. Teď sem jezdíme hodně o víkendech. Bereme to, že tu jsme doma. Když chceme na dovolenou, jedeme třeba na Šumavu,“ směje se Lenka. „Máme vlastně dvě domácnosti, ale jezdíme sem rádi.“

www.astr.cz

text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ