U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dřeviny se žlutými a šedými listy
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Pasečný, FOTO AUTOR a ARCHIV
Dnes navážeme na předchozí dva díly o dřevinách vhodných do menších a středně velkých zahrádek informacemi o těch, které je ozdobí zlatavými a stříbrošedými odstíny.
Žlutolisté dřeviny
Javor japonský (Acer japonicum). Jde o japonský druh javoru s menšími, mělce laločnatými listy. Roste jako menší keřovitý stromek. Kultivar ‘Aureum’ je nápadný světle citronově žlutým olistěním. Roste velmi pomalu a dorůstá výšky 2-3 metry. Vyžaduje vlhčí propustné mírně kyselé půdy s podílem rašeliny a slunné, ale proti větru chráněné stanoviště. Zejména zimní mrazivé větry jej dokážou značně poškodit. Vynikne nejlépe, je-li vysazen před tmavým pozadím (např. jehličnanů), na okrajích skalek, vřesovišť, ale i jako solitéra v trávníku apod.Javor jasanolistý (Acer negundo). Je zvláštní lichozpeřenými listy podobnými jasanu. Větvičky zůstávají několik let leskle zelené. Kultivar ‘Odessanum’ má listy převážně zlatožluté, na zastíněných místech spíš jen světle zelené. Koruna je široce oválná až polokulovitá. Dorůstá výšky 5-8 metrů. Vyžaduje rovněž chráněné stanoviště (v průvanových polohách může v zimě trpět, zvláště na slunci, mrazovými deskami). Po zakořenění snáší dobře i sucho. Je to hezká solitéra i pro menší zahrady nebo jako předsadba vyšších stromovitých skupin v nižších nadmořských výškách.Aukuba japonská (Aucuba japonica). Tento stálezelený východoasijský keř má tlusté zelené větve a tmavozelené kožovité, až 20 cm dlouhé listy. Je známá spíš jako pokojová nebo přenosná rostlina, v příznivých podmínkách se však dá pěstovat trvale venku. Kultivar ‘Variegata’ s hustě žlutě tečkovanými listy je pěstován nejčastěji. Plody jsou šarlatově červené, lesklé. Dorůstá výšky 1,5 metru. Vyžaduje těžší vlhčí hlinitou zem s příměsí rašeliny nebo lesní hrabanky. Svědčí mu závětří a polostín. Jeho kořeny potřebují zimní přikrývku listím a nadzemní části chvojím, zvláště v oblastech s nedostatkem sněhu. Aukuba je vhodná k volné výsadbě jenom v našich teplejších oblastech do nadmořské výšky 400 – 500 metrů. Prospívá dobře na chráněných místech u domů, ve skupině jehličnanů apod.Jilm habrolistý (Ulmus minor, U. caprinifolia). Je to náš domácí druh, rostoucí od nížin až po podhorské oblasti. Má jeden velmi cenný žlutolistý kultivar ‘Wredei’, který roste široce nepravidelně sloupovitě až rozsochatě do šířky. Dosahuje výšky až kolem 8 metrů. Je nenáročný, spokojí se s každou normální zahradní půdou. Dobře snáší i sušší a mírně vápenaté. Je vhodný zejména na okraje skalek, vřesovišť, do řídkých jehličnatých skupin apod.Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii). Tento trnitý, drobně olistěný, rozložitě rostoucí keř má především mnoho červenolistých kultivarů. Má ovšem i jeden cenný žlutolistý, který se jmenuje ‘Aurea’. Roste pomalu a dosahuje výšky až 1 m. Je nenáročný, svědčí mu každá normální zahradní půda. Dobře snáší i sušší a mírně vápenaté. Je vhodný na okraje skalek, vřesovišť, do řídkých skupin jehličnanů apod. Cesmína (Ilex). Jde o stálezelené keře až menší stromky s tvrdými lesklými ostnitě zubatými listy a většinou červenými plody. Cesmína obecná (Ilex aquifolium) má i žlutolisté kultivary. ‘Aureomarginata’ má žlutobílý okraj listů a ‘Golden King’ široký žlutý lem na okrajích listů. Cesmína altaclerenská (Ilex x altaclerinsis) má rovněž dva žlutolisté kultivary. ‘Belgica Aurea’ má listy většinou nepravidelně žlutě zbarvené se zelenými okraji, ‘Golden King’ má naopak žlutě zbarvené okraje listů. Úplně jinak než jmenované druhy vyhlíží cesmína vroubkovaná (Ilex crenata). Tvoří nižší husté keříky s malými jemně vroubkovanými listy bez ostnů. Velmi se podobá známému zimostrázu (Buxus). Kultivar ‘Golden Gem’ má žlutopestře zbarvené listy. Dorůstá jen do výšky 0,8 metru.Cesmíny u nás dobře porostou v polostínu, na chráněném místě v závětří. Vyžadují vlhčí těžší, ale propustné humózní půdy (jen cesmína obecná roste dobře i na vápenatých půdách). Zvláště v oblastech bez sněhové pokrývky je nezbytné pokrýt v zimě kořeny listím. Cesmíny jsou krásné solitéry; dobře však vypadají i v řídkých smíšených skupinách s jehličnany a jinými stálezelenými listnáči. Nižší kultivary vysazujeme také do podrostu stromů, do skalek nebo vřesovišť.
Dřeviny s šedými listy
Na rozdíl od dřevin červenolistých a žlutolistých, které byly jen odrůdami (kultivary) základních druhů, je tato barevnost dána už přímo druhům. To znamená, že je můžeme množit i semenem, aniž by se barva listů změnila. Hložina úzkolistá – “česká oliva” (Elaeagnus angustifolia). Jde o menší dekorativní strom, dorůstající v teplejších oblastech až 8 – 10 metrů. Má stříbřité listy i plody. Drobné žluté květy nejsou nápadné svým vzhledem, ale silnou vůní. Hložina roste dobře v každé zahradní půdě. Je to krásná solitéra, ale spíše pro větší zahrady v nížinách. Hložina stříbrná (Elaeagnus commutata). Je to snad nejstříbrnější listnáč, obdoba “stříbrného smrku” mezi jehličnany. Je poměrně nízká, dorůstá výšky jen 2 – 3 metrů. V příznivých podmínkách se rozšiřuje podzemními odnožemi. Kvete rovněž jako předchozí druh drobnými žlutými vonnými květy. Vyžaduje vlhčí půdy a dostatek slunce, Vyniká zvláště před tmavým pozadím, např. jehličnatých dřevin. Je to nenáročný dekorativní stromek, který však, žel, není ve školkách téměř vůbec pěstován.Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides). Tento stříbřitě olistěný keř až menší strom kvete nenápadně, avšak je-li vysázeno více rostlin pohromadě, dočkáme se větví úplně obalených plody. Jsou oranžové, obsahují velké množství vitaminu C a dalších důležitých látek a používají se k výrobě sirupů, džemů a pod. Bylo vyšlechtěno mnoho odrůd (dřevina je rozšířena od Evropy až po střední Asii). Vyžaduje hodně slunce. Půdy snáší kamenité, suché a chudé na živiny, dokonce i zasolené. V nižších polohách a na teplých stanovištích se může rozrůstat až agresivně podzemními odnožemi. Nejčastěji dorůstá výšky 3 – 4 m, ale může být i o pár metrů vyšší. Perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia). Jde o aromatický vzpřímený keřík s jemně dělenými listy barvy šedé až stříbřitě bílé. Nebývá vyšší než 1 metr. Kvete modrými šalvějovitými květy koncem léta až na podzim. Vyžaduje hodně slunce, tepla, lehčí propustné půdy a zimní přikrývku listím.
Množení žlutolistých a červenolistých dřevin
* V domácích amatérských podmínkách nebývá jejich množení nejsnadnější.
* Barevnolisté kultivary stromů se roubují nebo očkují na podnože základního druhu.
* Keře lze většinou řízkovat bylinnými (v červnu a červenci v pařeništi, skleníku nebo fóliovníku), popř. dřevitými
řízky (odebíráme je během podzimu nebo zimy a uskladníme v bezmrazém prostoru ve sklepě, ve vlhkém písku s rašelinou.
* Stálezelené keře (aucuba, cesmína) i některé opadavé se množí koncem července až začátkem srpna polovyzrálými řízky, což je třeba odhadnout “na omak” (na vrchu jsou ještě měkké, na bázi tvrdé). Dávají se rovněž pod sklo.
* Tvorbu kořenů lze podpořit jejich poraněním (odřízneme kousek kůry v délce 2,5 až 4 cm z jedné strany báze). Bázi řízku ponoříme do hormonálního stimulátoru podporujícího tvorbu kořenů, píchneme je do množárenského substrátu v květináči a dáme do studeného pařeniště.
Obr. – Cesmíny lze množit polovyzrálými řízky (na obr. Ilex x altaclarensis ‘Golden King’); oddělíme je pod uzlinou a odstraníme boční letorosty
FOTO 1 – Aukuba japonská
FOTO 2 – Javor japonský
FOTO 3 – Cesmína obecná
FOTO 4 – Hložina úzkolistá – “česká oliva”
FOTO 5 – Rakytník řešetlákový
FOTO 6 – Hložina stříbrná
