Dřevěné stropy

Rubrika: Stavební dřevo, Stavíme a opravujeme

Stropy patří k nejvýznamnějším konstrukčním prvkům lidových staveb. Jejich podobě byla v minulosti věnována velká pozornost. Stropy zejména obytných prostor byly ztvárněny často velmi reprezentativně.

Vnašich lidových stavbách se nejčastěji setkáme se stropy dřevěnými. Nejstarším typem jsou stropy povalové. Díky vyobrazením a několika vzácným příkladům z městského prostředí známe podobu povalových stropů již z pozdně středověkého období.

Krajové zvláštnosti

Nejstarší povalové stropy byly tvořeny velmi mohutnými kuláči, obvykle stejně silnými, jaké byly použity na roubení stěn. Přechod stěn do stropu byl plynulý, oblý, někdy nabývající podoby roubené klenby. Tu dnes můžeme spatřit již jen na několika ojedinělých sýpkách z oblasti Vlašimska, jižního Plzeňska a Klatovska. Zajímavostí jsou i stropy s povaly kladenými nikoliv rovnoběžně se stěnami, ale šikmo. Výjimečně se zachovaly třeba v oblasti severní části Českomoravské vysočiny, nebo v severozápadních Čechách.

_______________________________________________________________________

Další články speciálu Stavební dřevo:

Dřevěné konstrukční prvky

Dřevěné rámové konstrukce

Druhy stavebního řeziva

Kvalita dřeva podle letokruhů

Jak skladovat řezivo

________________________________________________________________________

Nejstarší povalové stropy bývaly podepřeny jediným stropním trámem. Teprve v 18. století se začaly objevovat trámy dva či tři (podle velikosti světnice). Stropy světnic největších vesnických domů (rychet či hospod), nebo mlýnic ve mlýnech mohly mít i masivní průvlak, někdy dokonce uprostřed podepřený sloupem – tzv. mnichem.

Stropní trámy byly většinou jen okosené. Okosení mělo zpravidla jednoduchý trojúhelníčkový náběh. Jen výjimečně objevíme i náročněji řešené trámy či průvlaky s bohatší profilací (převážně v severních a severozápadních Čechách). Na stropních trámech také často nalezneme datace, údaje o stavbě domu, jménu majitele či tesaře, symbolické kružítkové „betlémské“ hvězdy či jiné ornamenty.

Typy povalových stropů

Postupem času se vyvinulo několik základních typů povalových stropů. Kromě výše zmíněných stropů zmasivních kuláčů se v lidových stavbách často můžeme setkat s povaly půlenými (štípanými). Pokud jsou kladené oblinou dolů, zpravidla je od klasických povalových stropů ani nerozeznáme. Častěji však byly kladeny rovnou štípanou plochou dolů a oblinou nahoru. Velmi obvyklé jsou zejména v hospodářských prostorách domů, především v komorách a sýpkách. Běžné jsou v těchto prostorách i povaly z úzké tyčoviny. Oba typy stropů byly shora překryty hliněnou mazaninou, která byla zatlačena i do spár.

Velmi obvyklé byly také stropy z tenkých tyčí, omotaných povřísly namočenými do řídké hliněné kaše a omítnutými (omítkou může být také jen hliněná mazanina). Poněkud náročnější variantou bývají stropy „tiplové“, tvořené na sraz kladenými trojstranně hraněnými povaly, zpravidla na spodním líci omítanými. Objevují se především v průběhu 19. století.

Stropy záklopové

Náročnější z hlediska řemeslného provedení i estetického účinku jsou stropy záklopové, které do prostředí českého venkova začaly pronikat koncem 18. století ze staveb slohové architektury, z městských domů a zámků. Již dříve se uplatňovaly například na sýpkách – známe je i z několika pozdně gotických sýpek v jihočeských vesnicích. Zajímavostí je, že tyto nejstarší známé záklopové stropy sýpek mají hustě kladené trámy orientované naležato, tedy proti logice statického působení.

Nosným prvkem záklopových stropů jsou opět stropní trámy. V menších stavbách bývá zpravidla jen jeden, u větších objektů jsou dva až tři. V náročnějším provedení byl záklop „překládaný“, tedy tvořený vzájemně se překrývajícími deskami. Spodní desky byly osazené do dlabů ve stropních trámech, vrchní desky pak byly jen položené přes ně. Také desky záklopu měly většinou okosené hrany. Na řemeslné provedení méně náročná varianta je záklop z prken „na sraz“. Spáry mohly být kryté lištami, nebo mohla být prkna jen přiložena k sobě, eventuálně spojena na polodrážku či pero a drážku.

Povrch dřevěných stropů se ponechával v přirozené barvě dřeva, nebo se natíral. U nejstarších dochovaných vesnických staveb, které měly ještě dymný či polodymný provoz (topeniště s otevřeným ohněm bylo otevřené do prostory světnice), bývají stropy často silně znečištěné sazemi a dehtem. Později se stropy natíraly, nejčastěji vápnem. To mělo praktický význam především kvůli světlu ve světnici, jen spoře osvětlené malými okénky. Teprve později se stropy (zejména záklopové) natíraly i olejovými nátěry.

Omítané konstrukce

Dřevěnou konstrukci mají ovšem i stropy omítané, aniž bychom si to často na první pohled uvědomili. Objevují se od první třetiny 19. století nejprve na bohatších zděných stavbách. Byl to nejen důsledek změn estetických nároků, ale i reakce na zpřísňující se protipožární nařízení.

Nejjednodušší variantou jsou stropy omítané na rákosovou rohož, přibitou na spodní líc záklopu. Za prkenným záklopem se ale někdy mohou ukrývat poklady v podobě starého trámového stropu, který byl dodatečně podbedněn. Aby se předešlo poškození křehkého podhledu průhybem stropu zatížením z patra, používaly se pro něj samostatné nenosné trámky, nezávislé na vlastních stropních trámech. Ve stavitelské hantýrce se jim říká „rákosáky“- od toho, že držely rákosový podhled. Další variantou jsou stropy s viditelnými omítanými stropními trámy. Vyskytují se obvykle v kombinaci s tiplovým nebo povalovým záklopem.

Rekonstrukce dřevěného stropu

Krekonstrukci stropu je v zásadě třeba přistupovat stejně, jako ujiných stavebních konstrukcí. Pokud je to možné, šetrně vymění -me poškozený prvek za nový, shodně opracovaný. Nejnáročnější jsou opravy trámových záklopových stropů, které vyžadují kvalitní tesařskou opravu (především pokud je nutné stropní trámy nastavit či vyměnit).

Problém někdy bývá s opravou stropů povalových. Zejména u stropů ze štípaných povalů nebo tenčí kulatiny je často mezi jednotlivými prvky poměrně široká mezera, kterou shora propadává hliněná mazanina. Na pohled vypadá takový strop sice velmi malebně, ovšem jeho použití vyhovuje jen v prostorách s hospodářskou funkcí, nikoliv v obytných místnostech. Jednou z možností je nové vyspárování takového stropu hliněnou mazaninou, která ovšem vúzkých spárách špatně drží. Řešením je udělat pod stávající poválkový strop ještě jednu pohledovou vrstvu třeba jen zprostých hoblovaných prken. Ta neposlušnou mazaninu zakryje a současně zanechá malebný strop schovaný pro objevitele z řad našich vnoučat a pravnoučat.

Pokud jde o stropy trámové s omítaným spodním lícem, často se setkáváme se snahou po jejich odhalení až na „původní“ dřevo. To je však většinou chybné. Někdy sice došlo k omítnutí trámů až dodatečně, častěji ovšem byly omítané již od počátku. Spolehlivě to poznáme, když uděláme malou sondu do omítky vblízkosti zhlaví trámu (15 – 20cm od stěny). Nenalezneme-li zde prokazatelně tesařsky zakončený výběh okosení či profi.

TYPY TRADIČNÍCH DŘEVĚNÝCH STROPŮ

Povalové
Jsou zhotoveny z oloupaných, v hospodářských prostorách i neloupaných kuláčů, lidově zvaných povaly. Měly průměr 10 až 30 cm. Místo povalů se někdy kladly štípané nebo řezané půlkuláče. Povaly jsou obvykle kladeny přes nosné stropní trámy.
Trámové záklopové
Jsou neseny stropními trámy, vzdálenými od sebe 1 – 1,5 m, přes něž se kladou prkna (záklopy). Prkna se skládají na sraz (spáry mohou být kryty lištami), nebo vystřídáním na přesah. V novějších konstrukcích se spojují také na pero a drážku. Záklopová prkna nebo desky jsou na obou koncích sevřeny mezi trámy protilehlých stěn.

TEXT: ING. ARCH. JAN PEŠTA
FOTO: AUTOR A MARTIN MAŠÍN