Dřevěné okapové žlaby

Rubrika: Stavba, Stavíme a opravujeme, Stavíme krok za krokem

Dřevěné okapy neodmyslitelně patří například k šindelovým střechám historických domů. Mohou však být i zajímavým stylovým doplňkem moderních roubených či srubových staveb.

Napadlo vás někdy, jak stará je vlastně tradice používání okapových žlabů a svodů? Leckoho možná překvapí, že významnější městské budovy se opatřovaly okapovými žlaby už v době baroka. Tehdy se však ještě nedělaly svody, takže proudy dešťové vody stříkaly z chrličů na hlavy kolemjdoucím či na povrch většinou nedlážděných ulic. Rčení typu „z deště pod okap“ či „z bláta do louže“ mají kořeny někdy v těch časech, tedy ještě před zavedením jednoho z tereziánských patentů, který nařizoval odvádění vody ze žlabů pomocí svodů.

Okapy ze dřeva by při správné péči měly vydržet desítky let

Ručně dlabané

U venkovských domů se dříve žlaby obvykle nedělaly a odvádění dešťové vody od základů se řešilo buď delším přesahem střechy nebo dlážděním kolem domu či jednoduchým drenážním járkem. A když už se dělat začaly, využíval se pro jejich výrobu nejdostupnější materiál, tedy dřevo.
„K šindelové střeše patří dřevěný dlabaný okapový žlab. Okap je ze smrkové kulatiny těžené bez mízy a za novoluní. Takto vytěžený strom se nechá ležet v lese i s větvemi, korunou dolů, od prosince do května. V květnu se odvětví, odkorní a ručně vydlabe. Když se dodrží tento postup, okap se nekroutí, nepraská, nenapadá ho dřevokazný hmyz a má dlouhou životnost,“ uvádí na svých internetových stránkách firma Šindelářství Čábelka – Věříš z Týnce na Labem.
Nechat si dřevěný žlab vyrobit u profesionálů tradičními postupy a se zárukou vhodně zvoleného materiálu je ostatně nejlepší cestou k získání takového stylového, krásného a zároveň zcela funkčního příslušenství střechy. A zdaleka nemusí jít jen o dům se střechou z dřevěných šindelů.

Žlab ukončený „zátkou“, aby voda netekla nežádoucím koncem

Až šedesát let

Firmy, které se výrobou dřevěných okapových žlabů zabývají, zpravidla používají pečlivě vybranou smrkovou či modřínovou kulatinu z pomalu rostoucího porostu. Střed kulatiny se vydlabe pomocí ručních nástrojů a vnitřek žlabů se pak vypaluje. Tradiční postup by měl okapům zajistit přinejmenším třicetiletou životnost, ale zkušenost je taková, že při odpovídající péči vydrží dřevěný žlab i dvojnásobnou dobu. A aby byl styl dokonalý, zavěšují se žlaby na dřevěné háky.
„Délka okapů se zhotovuje zákazníkovi na míru. Maximální délka jednoho kusu je osm metrů, delší úseky se skládají z více kusů. Venkovní průměr se pohybuje zhruba od patnácti do dvaceti centimetrů. Okapy jsou dlabány z pomalu rostoucího smrkového dřeva a vypalovány, tloušťka stěny okapu je kolem dvou centimetrů,“ uvádí Jiří Lodr z firmy Ekostavivo, která prodává žlaby popsaných parametrů za cenu 889 korun za metr.

Snahu o dosažení autentického původního vzhledu chalupy dřevěné okapy dokonale završily

Dobré rady

Pokud se chcete pokusit vyrobit dřevěné žlaby svépomocí, je nejlepším tradičním ručním nástrojem sekera dlabačka. Nová stojí kolem dvou tisíc, starší na inzerát seženete kolem tisícovky.
Použít lze i profesionální elektrickou řetězovou dlabačku nebo frézovací nástavec na řetězovou pilu.

Uchycení dřevěných žlabů

Také háky k uchycení dřevěných žlabů obvykle bývají stylové – ze dřeva.

Vyřezávané podpěry zhotovené svépomocí. Můžete je i objednat u firmy, která žlaby dodá

Jednoduchý hák řezaný z deskového dřeva

Žlaby drží háky vyrobené z větví stromů. Všimněte si napojení žlabů: Jeden jeho konec je vždy zvednutý do výšky tak, aby voda stékala do žlabu pod ním

Text: Richard Guryča
Foto: Martina Lžičařová, Pavel Matura, Pavel Veselý a Petr Živný