Dřevěné bydlení bylo jejich snem

Fialovi bydleli v paneláku a byt měli obložený dřevem. Připomínalo to chatu nebo chalupu, po níž toužili. Pak si pořídili v Mnichově Hradišti domek. Ale jejich sen o bydlení na venkově se jim splnil, až když koupili pozemek a postavili na něm srubový dům.

Plocha pozemku, který koupili Radim a Dana nedaleko Mnichova Hradiště, je ohromující – má 10 000 m2. Výhodou je rovinatý terén, který se zahradním traktůrkem dobře udržuje. Fialovi zachovávají jeho přírodní charakter. Cesta k domu vede hájkem a příjemným překvapením v něm je rybníček nebesák s houštinami rákosí. V jeho blízkosti se tyčí vzrostlé stromy – břízy, jasany, topoly. Když se k nim stočí řeč naskočí na Radimově tváři vráska: „Stromům škodí kombinace silného větru a deště. Už jsme jich pár museli pokácet, několik topolů se zlomilo.“

Nejdříve garáž, pak dům

První čtyři roky majitelé pozemek čistili. Aby měli kde přespávat, postavili montovaný zahradní domek, který dodnes stojí. Je to jedna ze stavbiček za domem, navazuje na ni kůlna na dřevo. „Stavět jsme začali v roce 2012, a to garáž. Potřebovali jsme totiž uklidit všechny věci a také našetřit peníze,“ vysvětluje Radim, proč dům vyrostl o dva roky později.
Návrh domu namaloval liberecký architekt Ing. Jiří Palas. Realizace se ujala firma Haniš srubové domy, která stavěla už garáž. Dům má rozměry 13 × 9,5 metru a je roubený, ale typická roubenka to není. Vzhledem k členitému půdorysu a balkonu ve štítě vyneseném před stavení na svislých trámech jde spíš o srub z hraněných trámů. Až když jste uvnitř, připadáte si jako na chalupě. Díky zařízení interiér působí mile venkovsky.

Co mohli, to zvládli sami

Projekt se musel upravovat, aby firma Haniš srubové domy dokázala napojit obě střechy. Původně měla být střecha domu nižší, v současné podobě majitelé získali obytné podkroví. Také okna měla mít jiný rozměr. „Jsou oproti návrhu menší,“ říká Radim a dodává, že úpravy se dělaly po dohodě s projektantem.
Každá stavba trvala tři měsíce. „Bylo to rychlé a úplně bez problémů,“ chválí pracovníky realizační firmy Radim. „V obvodových stěnách se střídají trámy s izolací Isover, která je překryta latičkami. U garáže se pracovalo s ovčí vlnou,“ doplňuje chalupář. „Srub se stavěl na připravenou základovou desku. Tu jsme chystali sami, stejně jako jsme pokrývali sami střechu.“ Asi to nebyla žádná legrace a Radim to potvrzuje: „Obdivuji každého pokrývače, protože když stojíte na střeše a foukne vítr, máte co dělat. A k tomu si vezměte, že držíte rozměrnou izolační desku!“ Fialovi se rozhodli pro nadkrokevní izolaci Bauder, protože chtěli, aby byla konstrukce krovu uvnitř vidět. Na střechu pak přišla pálená taška Tondach.
Radim s Danou využili blízkost bydliště a také sezónnost cyklistiky. Jsou totiž majiteli prodejny s cyklopotřebami. „Na stavbě jsem byl skoro každý den,“ konstatuje chalupář. „Například jedna dovolená padla na nátěry. Pan Haniš nám doporučil německé výrobky Barvy Delta. Zvolili jsme odstín dub antik. Nejdříve jsme dřevo dočistili a pak natírali, zvenku třikrát, uvnitř stačil jeden nátěr, ale na ten jsme použili bezbarvý olej Kreidezeit. Interiér jsme chtěli světlý. Opravu potřebovala zatím jen jedna stěna u garáže, ta nejvíce namáhaná, na západní straně.“
Okna a venkovní dveře objednali u firmy Marma Liberec, vnitřní dveře, schody, zábradlí v podkroví a nábytek vyráběl truhlář pan Zajíček z firmy Ná-byteček. „Pana Zajíčka jsme objevili u vás, v Chalupáři. Než byl dům připraven k nastěhování, rok jsme skladovali nábytek do předsíně a ložnice v garáži,“ smějí se naši hostitelé.

Pískovaná dvířka horních skříněk mají nenápadná zdobení, navrhla ho Vratislava Zajíčková

Tohle je garáž?

Dům budí dojem rozlehlosti, ale je to jen zdání. Velkou plochu totiž zabírá garáž, která stojí před domem. Netypická jsou v ní okna, takže stavba na první pohled nepůsobí jako hospodářský objekt, ale spíš jako obytné křídlo. Velké garážové dveře zaregistrujete až později. Kromě parkujících kol a motorek je tu uskladněno vše, co je k provozu domu a zahrady třeba.
Střecha kryje, a tedy i spojuje garáž s domem. Do garáže se tak dostanete suchou nohou. Průchod je dost široký na to, aby zde bylo i závěsné křeslo. Jednu chybu tohoto řešení však majitelé přiznávají: „Neuvědomili jsme si, že garáž bude vrhat takový stín. Světlo v obýváku není tak intenzivní, jak bychom si přáli.“

Dům pro dva s obytným podkrovím navíc

Dům si Dana a Radim stavěli na důchod, a i když je uvnitř místa dost, dispozice odpovídá dvěma lidem. Tedy odpovídala by, kdyby nebylo obytného podkroví. To na své využití čeká.
Pohybujeme se proto v přízemí. Přímo proti předsíni je přes chodbičku ložnice. Mezi předsíní a ložnicí vedou dveře na WC s koupelnovou skříňkou s umyvadlem a lavicí. Chodbička ústí do velkého obytného prostoru s posezením a televizí, na něj volně navazuje kuchyně, v níž uprostřed stojí ostrůvek a jídelní stůl. A z kuchyně se vchází do koupelny.
„Teplo jde z podlahy, elektrické rohože jsme montovali sami. V domě jsou ještě krbová kamna, v nich zatápíme v zimě,“ rekapituluje Radim.
„V podkroví není potřeba topit, stoupá tam teplo zdola.“
Podlaha v přízemí je dřevěná, třívrstvá, od firmy Empiri Wood Design. „Nechali jsme si ji položit, ale v podkroví jsme pokládali koberec na podklad z OSB desek sami. Všechno vyšlo a ani nebylo nutné koberec nijak posunovat,“ doširoka se usmívá Radim.
Kromě červených kachlů na kamnech pohled přitáhne i textilní pohovka s květy. „Sedačku jsem koupila v prodejně Nejlepší nábytek v Lounech,“ informuje Dana a provádí nás domem. Pan Zajíček z firmy Ná-byteček tu odvedl kus pořádné práce. Jemné barvy se střídají na nábytku z masivu v každé místnosti, přitom ho pojí jednotný charakter. Svislá prkénka jsou tak vidět v ložnici i v kuchyni, všude jsou stejné úchytky a lahůdkou jsou dubové schody vedoucí z obývacího pokoje do podkroví. Jsou široké a vynikají na nich přetažené stupnice. Tyto drobné detaily dělají z obyčejného nábytku krásný. Interiér Dana nepřehltila ozdůbkami, vládnou čistota a stylovost.

Na terase

V parném počasí si povídáme venku, kde pod střechou, která vrhá blahodárný stín, stojí na betonové dlažbě dřevěný nábytek.
„Dlažbu jsem pokládal sám, trvalo mi to asi půl roku. S obrubníky mi pomáhal zeť David, který umí i klempířinu. Ale cesta je jen ze zatravňovacích dlaždic,“ oznamuje Radim. Dodává, že záhony jsou Daninou doménou. „Já jsem navezl drobný kámen, aby se nemuselo tolik plít.“ I tak se sem tam nějaký plevel fólií a vrstvou kamínků prodere. V záhonech, které se vlní kolem domu, je vidět nespočet rostlin a Radim říká, že kdyby bylo po jeho, tak by tam nebylo nic. Ale Dana mu dělá zázemí, proto se jí snaží vyjít vstříc v tom, co má ráda.

Kdo tu bydlí

Dana a Radim Fialovi

Kde

V nově postaveném víkendovém domě u Mnichova Hradiště

Text: Martina Lžičařová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Dřevěné bydlení bylo jejich snem