Drenáže odvádějí vodu

Drenážní systém odvede vodu ze základů a může vás zbavit problému s vlhnutím zdí. Aby však drenáž neudělala víc škody než užitku, musí se udělat správně.

Drenáž základů je jedním z nejúčinnějších opatření při boji s vlhkostí v domě. Spolu s dalšími kroky, například podřezáním a dodatečnou hydroizolací základů nebo injektáží stěn, může přispět k odvlhčení domu a zabránit postupné destrukci fasád i vnitřních omítek a zdiva. Samotná drenáž však problém s vlhkostí obvykle nevyřeší, kombinovat ji s jinými postupy je nutné při náporu vlhkosti z dešťové vody i při působení zemní vlhkosti, kvůli které vlhnou stěny.

Odvedení vody od základů však domu prospěje i v případě, že není spojeno s dalšími radikálními postupy (např. podřezávání zdí). Je sice pracné, ale zároveň lze drenážní systém udělat bez složitějších zásahů do konstrukce stavby a bez problému ho zvládnete udělat svépomocí.

Co drenáž základů přesně znamená? V podstatě jde o vytvoření jednoduché bariéry, která vodu z podmáčeného terénu zachytí a odvede mimo dům. Drenážní systém může vodu odvádět buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána, nebo do otevřeného kanálu, kterým pak odtéká. Ani v jednom případě nemusí jít o nijak složitou a nákladnou stavbu, využít lze například výkopu s dostatečně hlubokou vrstvou štěrku a kameniva nebo perforovaných drenážních trubek, které vodu odvedou do terénu, což je systém srovnatelný například s tradičním trativodem.

Po obvodu základů

Samotný drenážní výkop je třeba udělat po celém obvodu základů (případně kdekoli ve volném terénu, který chcete odvodnit). Dělá se zhruba na šířku lopaty a je nutné počítat s vyspádováním, které umožní odrům tékání vody v drenážní trubce potřebným směrem.
Drenážní výkop se vyplní kamenivem (většími kameny), na němž je uložena vrstva menších kamenů, horních asi pět centimetrů tvoří vrstva hlíny, která se nakonec zatravní. Jinou možností je zakončení drenážního příkopu kameny, dlažbou nebo hrubým štěrkem. Aby hlína shora nepropadala mezi kameny, klade se pod ni geotextilie.

V současné době se nejvíce používají perforované drenážní roury uložené na dně výkopu, které jsou pak zasypány hrubým štěrkem a zahrnuty zeminou. Výkop by měl být od základů vzdálen aspoň 80 cm. Je nutné vyhloubit ho k patě základů, ale ne o moc hlouběji, aby se podloží pod základy nenarušilo příliš rychlým vysycháním. K odhaleným základům se pak může upevnit tzv. nopová fólie, přečnívající mírně nad povrch. K vnější zdi se okraj nopové fólie může uchytit pomocí speciální lišty nebo hřebíků s podložkami. Výstupky z fólie (nopy) musí směřovat ke stěně, aby se mezi zdí a zeminou v drenážním příkopu vytvořila potřebná vzduchová mezera.

Drenážní trubka se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. Horní konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén.
Pokud jde o složení vrstev hrubého a jemného kameniva, existují různé postupy a doporučení. Výkop by se měl vždy vyložit geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů a narušování drenážního systému vegetací.

Můžete zvolit například postup, kdy se příkop na položenou geotextilní tkaninu vysype vrstvou jemného písku, vrstvou štěrku a vrstvou drti. Na tu pak položíte drenážní hadici, kterou poté opět zasypejte vrstvou drti a vrstvou štěrku. Na tu lze položit například valouny nebo betonovou dlažbu se spádem od chalupy. Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku, protože pak by se perforace (otvory v drenážní hadici nebo trubce) mohly ucpat a systém by přestal správně fungovat.

Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům. Tyto kryty se prodávají na míru k jednotlivým průměvolně drenážních hadic. Vyšší odvětrávací konec trubky lze vyvést až pod střechu, aby se vytvořil dostatečně vysoký větrací komín.

text: Richard Guryča
foto: Martina Lžičařová a archiv firem

Drenáže odvádějí vodu