Dovolená, nemocenská, neplacené volno…

Rubrika: Hospodaření

Pokud jste zaměstnancem a potřebujete si z různých důvodů vzít volno a nějakou dobu nechodit do svého zaměstnání, máte tři základní možnosti: dovolenou, nemocenskou a neplacené volno.

Za jakých okolností máte nárok na dovolenou či neplacené volno a jak dlouhá může být vaše nemocenská? Určitě vás bude také zajímat, jak bude přibližně vypadat vaše výplata v době, kdy budete na dovolené nebo v pracovní neschopnosti.

Dovolená

Začneme u nejpříjemnějšího volna, kterým je bezesporu dovolená. Tu si můžete vybrat, pokud u svého zaměstnavatele pracujete déle než tři měsíce. Samozřejmě v poměrné části – jestliže tedy máte za rok nárok na čtyři týdny dovolené, po prvních třech měsících si tak můžete vybrat maximálně 1/12 z roční dovolené za každý odpracovaný kalendářní měsíc. Pokud jste ovšem odpracovali u stejného zaměstnavatele i celý předcházející rok, máte už po šedesáti odpracovaných dnech nárok na vybrání celé dovolené. V každém roce máte ze zákona nárok minimálně na čtyři týdny dovolené.

Dovolená aspoň dva týdny…

O termínu dovolené je dobré se se zaměstnavatelem “mírumilovně” dohodnout předem. Všeobecně se vybírání a přidělování dovolených řídí následnými pravidly: Dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku, a to do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo.

Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutné přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň čtrnáct dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru.

Náklady na zrušenou dovolenou

Kdo zaplatí náklady na dovolenou, pokud vám ji zaměstnavatel povolil, ale pak vás povolal zpět do práce? V takovém případě je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění odvoláním z dovolené vznikly.

Vynaložené náklady na dovolenou, která se kvůli nařízení ze strany zaměstnavatele vůbec neuskuteční, musí zaměstnavatel uhradit, ale pouze v případě, že měl zaměstnanec dovolenou předem schválenou. Pokud by byla dovolená uvedena pouze v rozvrhu či plánu dovolených, ale nebyla zaměstnavatelem na daný termín písemně určena či odsouhlasena, pracovník by v takovémto případě neměl na náhradu nákladů nárok.

Náhrada mzdy o dovolené

Pro výpočet náhrady mzdy za dovolenou je rozhodující průměrný výdělek v kalendářním čtvrtletí, které předchází čtvrtletí, ve kterém dovolenou čerpáte. Takže pokud vyrážíte za teplem, na hory nebo třeba na chalupu v červenci, bude rozhodující průměrný výdělek od dubna do června. Jestli jste zaměstnáni celoročně, průměrný výdělek se vám určuje čtyřikrát do roka – vždy k prvnímu lednu, prvnímu dubnu, prvnímu červenci a prvnímu říjnu.

Dopočítáte se ho tak, že hrubou mzdu za uvedené tři měsíce vydělíte počtem odpracovaných hodin. Vzhledem k tomu, že do hrubé mzdy se počítají také odměny a prémie, je patrné, že z finančního hlediska je nejvýhodnější brát si dovolenou ve čtvrtletí následujícím po tom, kdy jste obdrželi třináctý plat či jinou odměnu. Snadno se pak stane, že za dovolenou dostanete víc, než kdybyste chodili do práce.

Nemocenská v prvních třech dnech

První tři pracovní dny, kdy jste v pracovní neschopnosti, stůněte na vlastní náklady. Stát ani zaměstnavatel vám nezaplatí za tyto dny ani korunu. Výjimkou je pouze situace, kdy vám nařídí lékaři karanténu – v takovém případě pobíráte od prvního dne náhradu mzdy, kterou platí zaměstnavatel. To se ale v praxi příliš často nestává.

Nemocenská 4. až 14. den

Většina nemocných začne pobírat náhradu mzdy až od čtvrtého dne na neschopence. Nárok na ni má každý zaměstnanec v pracovním poměru a každý, kdo pracuje na dohodu o pracovní činnosti a za koho zaměstnavatel platí nemocenské pojištění.

Náhrada mzdy dosahuje šedesáti procent průměrného hodinového hrubého výdělku za poslední čtvrtletí, průměrný výdělek se ale ještě předtím snižuje prostřednictvím redukčních hranic. Hodnoty redukčních hranic pro náhradu mzdy platné pro rok 2015 jsou takovéto (uplatňují se na průměrný hodinový výdělek):

z částky do 155,40 Kč se počítá 90 %,
z rozdílu částky 155,40 a 232,93 Kč se počítá 60 %,
z rozdílu částky 232,93 Kč a 465,85 Kč se počítá 30 %,
k částce nad 465,85 Kč se už nepřihlíží.

Náhradu mzdy vám bude zaměstnavatel vyplácet do čtrnáctého dne nemoci, náleží vám za každý den, který by pro vás jinak byl dnem pracovním, a za svátek (za který byste jinak, nebýt v pracovní neschopnosti, pobírali náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku).

Nemocenská od 15. dne

Od patnáctého dne pracovní neschopnosti nemocenskou vyplácí stát, respektive správa sociálního zabezpečení. Nemocenská se na rozdíl od náhrady mzdy vyplácí za každý kalendářní den nemoci, nejen za dny pracovní. Čerpat ji můžete maximálně tři sta osmdesát dní od začátku pracovní neschopnosti; pro skutečně dlouhodobě nemocného člověka je ale hraničním sto osmdesátý den na neschopence. Když bude váš stav k tomuto datu stabilizovaný, musí vám lékař pracovní neschopnost ukončit, i když ještě nebudete zcela vyléčeni.

V praxi to znamená, že po sto osmdesáti dnech by vás lékař měl poslat zpět do zaměstnání, pokud vaši další léčbu lze skloubit s účastí v pracovním procesu. Pokud jste nemocní déle než tři sta osmdesát dní, je povinností lékaře poslat vás na přezkoumání, které rozhoduje o udělení plného či částečného invalidního důchodu.

Nemocenská se vyplácí ve výši šedesáti procent z denního vyměřovacího základu, který je tvořen průměrem vašich hrubých příjmů za poslední rok. Také denní vyměřovací základ se ovšem nejprve snižuje prostřednictvím redukčních hranic – jejich hodnoty platné pro rok 2015 jsou (uplatňují se na průměrný denní výdělek):

z částky do 888 Kč se počítá 90 %,
z částky nad 888 do 1 331 Kč se počítá 60 %,
z částky nad 1 331 do 2 662 Kč se počítá 30 %,
k částce nad 2 662 Kč se už nepřihlíží.

Neplacené volno

Neplacené volno můžete získat vždy po dohodě se zaměstnavatelem. Nárok na něj máte zejména v naléhavých případech, které nelze řešit dovolenou. Jak už název napovídá, za tyto dny volna nedostanete od svého zaměstnavatele žádnou mzdu.

Pozor na pojištění!

Zaměstnancům, kteří z nějakého důvodu nedosahují minimální mzdy, se vyměřovací základ navyšuje na částku 9 200 Kč. Jedná se většinou o zaměstnance, kterým bylo poskytnuto neplacené volno (na základě žádosti zaměstnance), nebo o zaměstnance, kteří mají neomluvenou absenci, tzv. “áčko”.

Zaměstnavatel odvede zdravotní pojistné klasicky z hrubé mzdy, která zaměstnanci za daný měsíc náleží, ve výši 9 %. Zaměstnanci strhne zdravotní pojištění ve výši 4,5 % z hrubé mzdy plus mu strhne doplatek do minima zdravotního pojištění. Doplatek zdravotního pojištění jde tedy “z kapsy” zaměstnance, nikoli zaměstnavatele.

Minimální zdravotní pojištění u zaměstnanců činí 13,5 % z minimální mzdy, tedy 1 242 Kč.

text: RENÉ FLÁŠAR
foto: SHUTTERSTOCK