U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Domy včelích tanců
Kategorie: Volný čas | Autor: Martina Lžičařová
Snoubí se v nich krása dřeva s medovou vůní. Jejich kouzlo je v tajemství, které v sobě skrývají.
Ač je navenek zdobí vyřezávané reliéfy, malované ornamenty nebo nápisy, to hlavní je uvnitř. Včelí společenstvo a jejich medová snůška.
Včelíny a úly patří k chovu včel až přibližně od 15. století. Do té doby se medonosné včely chovaly v lesích v přirozených i uměle vytvářených dutinách stromů, tzv. brtích. Proto se tomuto prastarému způsobu včelaření říkalo brtnictví. Když začali medaři pro včely umisťovat na paseky první drobné stavby, ty měly již novou podobu. Šlo o kláty – mocné dlabané kmeny s výlety – česny v jejich čelní straně. Od 17. století díky vyšším výnosům z klátů i snadnější manipulaci s plástvemi se od brtnictví zcela ustoupilo. Klaťáky mohly dosahovat úctyhodných rozměrů. Podle objemu kmene pojmuly až čtvero včelstev. Ale ví se i o javorovém úlu, který stál počátkem 20. století na Valašsku v Trojanovicích, a ten byl vysoký 250 cm, s průměrem větším než jeden metr. Do něj se vměstnalo včelstev dokonce sedm. Kláty svým tvarem a materiálem, z něhož byly vyrobeny, sváděly včelaře ke zdobení. Vždyť ještě v 19. a počátkem 20. století bylo pro venkovské řemeslníky naprosto běžné i obyčejné zemědělské nářadí přikrášlit jednoduchou řezbou nebo malovaným ornamentem, proč tedy ne včelíny! A tak se někde kláty zdobívaly jen kolem česen, jinde přední strany úlů krášlily bohaté reliéfní řezby, často lidských obličejů nebo celých postav a o kus dál se malovalo: od náboženských symbolů až po rozverné obrázky. I v této oblasti se vyskytovaly krajové zvláštnosti. Například v okolí Moravské Třebové se prosté jednoduché stojany zbavené kůry, na povrchu hladké a očistěné, potáhly hrubou pytlovinou a omazaly řídkou jílovou mazanicí. Pytlovinu bylo nutné přichytit k úlu tak, aby nevytvářela záhyby a neodstávala od stěn. Po oschnutí mazanice se úl natřel hlinkou štětcem nebo častěji hadříkem. Hlinka mohla být i lehce přibarvená. Jednoduchá malba se nanášela jen prsty namáčenými v barvě. Takto vymalované úly stály buď přímo ve včelínu anebo pod jednoduchou stříškou v zahradě. Jak bylo ale zjištěno, některé z těchto zdobených úlů nebyly nikdy včelstvem osazeny a měly pouze dekorativní funkci. V některých případech se v nich včely chovaly jen po krátkou dobu, pravděpodobně si je jejich majitel pořídil jen pro parádu, ne se záměrem výnosného získávání medu či vosku a dalších včelích produktů nebo pro opylování ovocných sadů. Dnes tento typ úlů volí včelaři hlavně pro potěchu oka nebo k přilákání zákazníků. Nejmodernější technologií chovu včel je nástavkové včelaření, kde jsou dokonale sladěny biologické potřeby včel s požadavky chovatele. Jednoduché a přitom levné úly se dají stavět na sebe (odtud “nástavkové”), snadno se obsluhují a umožňují citlivě provádět nezbytné zásahy ve včelstvu. Unifikované rozměry úlů zaručují kompatibilitu s nástavky, rámky a dalšími pomůckami od evropských i světových dodavatelů a také našim výrobcům včelařských potřeb to umožňuje vstupovat na zahraniční trhy. Zkrátka globalizace svým prstem zasáhla i do poezie okolo včelích královen.
***
Kam za historickými úly
* Zajímavou expozici z historie českého včelařství je možné shlédnout v Muzeu českého venkova na zámku Kačina u Kutné Hory.
* Soubor včelích úlů z 18. století s bohatou reliéfní řezbou je umístěn v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově.
* Patnáct špalkových úlů (klátů) je k vidění ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Některé úly mají česna zdobená lidskými hlavami, další mají pouze malovaná česna.
Valašské úly z lípy
Náš TIP
Výrobou venkovních zdobených úlů se zabývá řezbář Ladislav Borák z Velkých Karlovic, který nabízí dva typy: buď funkční (po domluvě se včelařem třeba i se zabudovaným úlem i rámky), nebo dekorativní bez prostoru pro zavčelení. Pan Borák úly vyřezává z lipového dřeva a jejich hlavy pokrývá stříškami ze smrkových šindelů. Ty se dají sundat a nahradit květináči s převislou zelení.
Na obrázcích si můžete prohlédnout úly staré dvacet let, jednu z novějších prací (vlevo) a detail (vpravo nahoře), z něhož je patrné, kam řezbářova ruka zakrojila dlátem do lipového dřeva.
Popisy k obrázkům
1 U novodobého nástavkového včelaření se dají včelíny také pojednat barevně
2 Klát v Křižánkách stylově zdobí malůvka medvěda s hrnkem medu
3 “Z včelaření naučil jsem se přírodu více znáti a více ji milovati než z mnoha knih učených,” tvrdil už Jan Amos Komenský a tak to je zapsáno i na včelínu v Křižánkách
4 S krásnou řezbářskou prací se můžeme setkat u Chýnovské jeskyně kousek od Tábora
Autor fotografií: FOTO Zdeněk Prchlík, Libuše Hubičková, Alois Garamszegi a Ladislav Borák
