Domov nejen pro koně
Nové bydlení si zpravidla pořizujeme z touhy po větším prostoru a pohodlí. Shymonyakovi je řešili především kvůli kobylce Šimle, ale i dalším zvířátkům, jejichž chovu se chtěli naplno věnovat.
Růžová fasáda vytváří romantické pozadí pro záplavu cihlově červených a bílých muškátů, které vítají návštěvy jak v truhlících na oknech, tak v korýtku a na pařezu před vraty. Náš příchod ohlašuje pan domácí Šmudla, o němž rodina s nadsázkou říká, že ona bydlí u něj, nikoliv on s nimi. Vysvětlení je poněkud smutnější. Pejsek zůstal u domu jako nechtěné dědictví, nicméně rychle pochopil, že díky Táně a jejím rodičům tu má stále svůj domov. Druhou rodinu si proto hlídá jako oko v hlavě. Než se stačíme s malým hlídačem seznámit, přibíhá si lenivě získat pozornost kocourek Chin-Chin s pihou krásy na tlamičce. Máme tedy hned dva zvířecí průvodce, kteří nás jdou spolu s Táňou a její maminkou představit ostatním chlupatým i pernatým obyvatelům.
Koně, koně, koně
Že je tu téměř vše podřízeno koním, pochopíme hned, jak uděláme pár kroků od domu. Balíky slámy se šikují kolem cesty a vykukují na nás z otevřené stodoly. Za ní už se objevuje rozlehlá pastvina s remízky, speciálně upravená pro rozvážnou a přítulnou kobylku Šimlu, jejíž kopyta klapou po zemi už 27 let. K ní přibyl ještě poník Sam, dle Tániných slov sedmiletý puberťák, který nás přišel okukovat, ale kamarádit se chce jen za úplatu. Přesto svou paní nezklame a předvádí naučené kousky včetně koňského úsměvu.
V obhlídce pokračujeme v části vyhrazené drůbeži. Mezi vysokou trávou se nakrucuje holokrký kohout Frank, chlouba Tániny maminky, který je nepřehlédnutelný i díky své velikosti. Trochu mu kazíme námluvy s novou společnicí, takže nás častuje očividně nevybíravými výrazy. Drůbeží reputaci napravuje výjev s kachňaty jako vystřižený z velikonoční pohlednice.
Jak to začalo
Během chůze nazpět k domu se vracíme i v Tánině vyprávění kousek zpátky. Cesta ke společnému domovu pro všechny vedla z pražského bytu přes rodinný dům s menší zahradou v nedalekých Plaňanech až před pěti lety sem, do malé obce Klipec poblíž Velimi. Nemovitost disponovala kromě obytného domu řadou hospodářských i užitných staveb. Pozemek, který sliboval možnost chovu koní, slepiček zachráněných z velkochovu i další drůbeže a také zahradničení, museli sice přikoupit, ale konečně se jejich představy začaly stávat realitou.
„V Plaňanech jsme měli jen šest set metrů čtverečních, Šimličku jsem proto musela mít ustájenou jinde, takže jsem chtěla místo, kde bych ji mohla mít u sebe,“ vypráví Táňa. „Pozemek původně vypadal úplně jinak, majitel domu na něm měl školku s jehličnany, topoly a lípami. Ty jsme částečně vykáceli a vysadili namísto nich ovocný sad. Z části lip jsme probírkou vytvořili alej, ponechali jsme také některé jehličnany, aby v létě poskytovaly koním stín.“
Místa k odpočinku
Shymonyakovi ale nezapomínali ani na sebe, aby i oni měli kde relaxovat. Z truhlářské dílny, kterou provozoval předchozí majitel, vznikla klubovna v rančerském stylu, jak se na správné „koňáky“ sluší. Rustikální ráz jí dodávají omítek zbavené kamenné zdi a stájová klenba, kamenný krb a kožená sedací souprava. Na zálibu, odkazuje fotoobraz Táni s milovanou kobylkou Šimlou. Stylová je také venkovní dekorace v podobě starého žebřiňáku i nápaditého truhlíku připomínajícího povoz.
Kolo od vozu jako opakující se motiv najdeme v zídce, která spolu s dalším typickým prvkem venkovského bydlení, plaňkovým plůtkem, ohraničuje nově postavenou pergolu. V ní má rodina k dispozici všechno, co potřebuje ke kvalitnímu odpočinku. Jídelní stůl doplněný pohodlnými ratanovými křesílky a dřevěnou lavicí, relaxační lehátko, plně vybavenou letní kuchyni, plus venkovní krb s velkým grilem. Nádobí i dekorace tvoří mix historického nádobí nalezeného v domě a věcí od Táni z obchodu. K příjemné atmosféře přispívají kvetoucí rostliny v nádobách i výhled na jehličnany a koně pasoucí se ve výběhu.
„Před vstupem jsme si udělali malou skalku s pouštní růží a skalničkami,“ ukazuje nám Tánina maminka a očima ještě hodnotí, jak se vinná réva pěkně šplhá po vodicích drátech a trámcích pergoly, aby poskytla šťavnaté ovoce i příjemný stín. „Vody je tu naštěstí dost, máme dvě studny, a i když byla sucha, tak jsme ji měli pořád, proto tu vše krásně roste a kvete,“ pochvaluje si.
Příležitostné posezení nabízí prostor pod protaženou střechou domu, odkud sem lze zajít k malému stolku a křesílkům s polštářky, jak jinak než s dekorem koní, vypít ranní kávu.
Pracovní zázemí
Při zařizování domu se postupně rodil nápad otevřít si vlastní e-shop, jenž by nabídl potřeby pro život na venkově, na což odkazuje i jeho název Bydlení na vesnici. Začali dekoracemi a postupně sortiment rozšiřují. Vycházejí z toho, co sami znají a potřebují nebo se jim líbí.
Provozovat ho přímo z domova umožnil Táně prostor bývalé garáže a prádelny, k němuž dnes přiléhá pergola. Zhruba před dvěma lety se proměnil na sklad a výdejnu, současně slouží jako vazačská dílna, v níž spolu s maminkou tvoří sezónní květinové věnečky, které jsou jejich další vášní a zdobí dům i venkovní prostory. Tyto služby rovněž nabízejí prostřednictvím obchodu. Zkrátka nepřišel ani tatínek, který si v dalším uvolněném prostoru zařídil dílnu.
Nejlepší inspirace
Již nyní se v domově Shymonyakových mísí klid anglického venkova s plnokrevností texaského ranče, které ještě umocní plánované úpravy.
„Budeme přestavovat přístřešek pro koně, který vloni poničila vichřice. Chtěla bych i pořádnou ohradu, zatím pastvinu ohraničují jen pásky. Vidím tu bílý plaňkový plot jako v Anglii,“ seznamuje nás se svými plány Táňa.
Jakoby chtěly potvrdit představy o životě na idylickém venkově, ozývá se z ulice dunění a zvuk klaksonů. To tudy projíždí naleštěné historické i současné zemědělské stroje na místní traktoriádu, kam už se Táňa chystá za přítelem a kamarády.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Tomáš Otta