Domek s vůní kávy

Na rozlehlé návsi jihočeské vsi září bílé štíty velkých statků i skromnějších domků. K jednomu z nich, částečně schovanému v zeleni zahrádky, máme namířeno. Na návštěvu nás pozvala paní Věra, která domek vlastní už téměř čtyřicet let. A byla to léta pilné práce.

Věřin domek se dívá k návsi přes zeleň zahrady. Vpravo je za stromy vidět brána a dům, ke kterému jako výminek původně patřil

Nad albem starých fotografií, které na nás už čeká na zahradním stole, Věra vzpomíná: „Domek byl původně výminkem a patřil k vedlejší chalupě. V šedesátých letech devatenáctého století si tu Franz Siegel zřídil kramářství a chalupa dostala vlastní popisné číslo. Ještě během druhé světové války se tu prodávalo a voněla tu pražená káva.“

Náročné začátky

Když Věra s manželem domek v roce 1974 koupili, měl v pořádku jen střechu a zdi. Stavení bylo bez oken, bez podlah. „V přízemí byl krámek s přímým vstupem z návsi, vedle něj menší světnice, propojená s krámem dveřmi, z chodby se šlo do černé kuchyně a vzadu byl malý pokojík. Sloužil jako zázemí krámu, kde se právě pražila káva,“ přibližuje nám dispozici domu drobná tmavovláska. Na obytnou část navazovala kůlna a nad vším se rozkládala půda.

Stěny zdobí věci dávno nepoužívané i dodnes užitečné

„Nejdříve jsme se pustili do úprav hlavní místnosti. Krámek se světničkou jsme spojili, vstup z návsi zazdili. Kromě lepení lepenky na podlaze a výroby špaletových oken jsme si dělali všechno sami – podlahy, izolace, opravy stěn i rozvod vody. Z černé kuchyně vznikla kuchyňka, vybudovali jsme koupelnu a toaletu. Pustili jsme se i do oprav částečně opadaných plastických prvků na fasádě,“ vypočítává chalupářka.
„Zpočátku jsme sem jezdili z Prahy na skútru. Později, když se nám narodilo miminko, autem,“ vzpomíná na cestování na chalupu Věra. „S oběma dětmi jsem pak na chalupě bývala celé léto, vyrostly tu, mají to tady rády. Dnes sem jezdí za mnou vnoučata,“ usmívá se Věra.

Světnice s pódiem

Z předsíně vstupujeme do světnice, která dnes zabírá celou šířku přední části domu. „Nalevo, kde je na vyvýšeném pódiu za nízkou zídkou ložnice, býval krámek,“ ukazuje Věra. Pódium, stejně jako falešná pec na ležení, vznikly navezením stavební suti. „Kachlová kamna jsou také naše dílo. Kachle jsme koupili od vdovy po kamnáři a trouby našli o železné neděli,“ dozvídáme se.

Na pódiu a od světnice částečně oddělená nízkou zídkou je ložnice. Dobře tu jsou vidět dvojité parapety pod okny

Vybavení světnice, dýchající starosvětskou pohodou, pořídili Věra s bývalým manželem porůznu. „Moc jsme toho nekupovali. Z původního vybavení jsme našli jen jednu skříňku, jinak je nábytek po mé babičce, od tchána a známých,“ komentuje tehdejší zařizování Věra. Kouzlo dodávají místnosti věci jako stará stahovací lampa, vyšívané dečky, závěsná skříňka s podmalbou na skle, starý porcelán nebo portréty na zdi – většinou díla Věřiny dcery, výtvarnice Evy. Zaujal mě zubatý plastický dekor kolem lampy na stropě. „Byl celý skrytý pod vrstvami omítek, musel se z nich doslova vyškrábat,“ přibližuje jednu z mnoha činností při úpravě chalupy naše hostitelka. Další zajímavostí ve světnici jsou dvojité parapety pod okny – spodní slouží například jako police na knihy, místo pro rádio a další drobnosti.

V bývalé černé kuchyni

Zákoutí v kuchyni s otvory do světnice

„Původně bývala kuchyně otevřená do komína. Pak byl vybudován strop, ohniště bylo ve výklenku. My jsme nad něj postavili sopouch s komínem. Ale ukážu vám ještě jednu zajímavost,“ a Věra se otáčí do druhého rohu místnosti, kam se vešel i malý stolek s křesílkem. „Tyhle dva otvory propojují kuchyňku se světnicí. Nevíme, k čemu přesně sloužily, zda to byla součást dřívější pece…“ ukazuje na průhledy, které mohou fungovat jako podávací okénka do světnice. Každý dům může mít nějaké svoje, třeba malé, tajemství, ne?

Z kuchyňky vedou dvoje dveře, na toaletu a do místnosti, která slouží jako koupelna i jako špajzka. Nika v ní byla asi původně dveřmi na dvůr, když domek náležel k vedlejšímu stavení.

A ještě nahlédneme z předsíně do malého pokojíku, dříve zázemí krámku. „Mívali jsme v něm lůžka pro návštěvy. Teď si tu chci udělat svůj pokojíček,“ plánuje chalupářka. Jak je to s topením? V kuchyni jsou kamna Jotul, částečně se jimi vytápí i podkroví. Ve světnici stojí kachlová kamna awawky. O teplou vodu se stará bojler.

Není nad šikovného řemeslníka

Zrekonstruované kamenné schodiště má na některých stupních nová prkna

Zatímco přízemí se upravovalo před mnoha lety, postupně a převážně vlastními silami, s podkrovím to bylo jinak. „Před dvěma lety jsem nechala udělat novou střechu na kůlně – byl tam shnilý trám a zatékalo. Dělal ji šikovný místní řemeslník. Domluvila jsem se s ním a nechala zrekonstruovat půdu, aby tu měly útočiště rodiny mého syna a dcery.
Bylo to hotové během zimy,“ chválí práci řemeslníka Věra. „Je nejen velmi šikovný, ale měl úžasný cit pro charakter domu a snažil se ho udržet i v podkroví. Měl i řadu dobrých nápadů – třeba navrhl strop nahoře rovný, aby se tam otáčel teplý vzduch zpět do místnosti. Trámy, které jsou původní, nebrousil, ale špínu vyčesal kartáčem na brusce – vypadají teď nádherně, ještě víc do stara. A jsou bez impregnace. Pojďte se podívat,“ zve nás nahoru.

Vzhůru do podkroví!

Za dveřmi v předsíni stoupá do podkroví nově upravené schodiště. Z půdy nad obytnou částí vznikla světlá rozlehlá obytná ložnice s několika postelemi, křesílky, hracím koutkem pro děti. Na rozdíl od přízemí tady převládá světlá medová barva dřeva na podlaze, trámech i nábytku. Ten je opět starý zrenovovaný. Řemeslník například využil čela ze dvou postelí, vyrobil k nim nové rámy a vznikly postele tři.

Sopouch kolem komína z černé kuchyně, očištěný na cihlu, je dominantou podkroví. Obklopuje ho pódium, vlevo jsou vidět dveře na půdu

Výrazným prvkem je hned nad schodištěm mohutný sopouch komínu. Původně byl nahozený a obílený, teď po otlučení hezky vynikly cihly. Kolem se vybudoval sokl s cihelnou dlažbou z Nebužel, na němž stojí kamínka Jotul.

Štítovou stěnu, původně jen na sílu cihly, řemeslník obložil ytongem a klasicky nahodil. Velikost dvou malých okének ve štítu se při tom neměnila, podkroví proto přisvětlují dvě nová vikýřová okna.

Zahrádka pro potěšení

Zahrádka před domem s několika ovocnými stromy, keři malin, bylinkovou spirálou, ohništěm a posezením v proutěných křesílkách či v houpací lavici působí kouzelně romanticky, zvláště ve slunném dni naší návštěvy.
„Nebylo to tak od začátku,“ vysvětluje chalupářka. „Původně patřil k chalupě jen trojúhelník trávníku a uličkou kolem domu vedl příkop a veřejná cesta. Později se mi kus pozemku podařilo přikoupit,“ uzavírá naše povídání o proměně jednoho zchátralého stavení v příjemný rekreační domek s úsměvem Věra.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ

Domek s vůní kávy