Domek jako klícka

Rubrika: Chaty a chalupy, Ostatní stavby, rss-feed

Stojí ve vesničce nedaleko Slaného, obklopen zdí a vysokými stromy, takže jej ze silnice snadno přehlédnete. Fádní však rozhodně není. O to se přičinila současná majitelka, která domek zvelebuje od roku 1983.

Žila s rodiči ve velkém domě na okraji Prahy. Když před čtyřiceti lety její rodiče koupili tuto parcelu s domkem na víkendy, Daniela uvítala možnost občas opustit město a nadechnout se venkovského vzduchu. Poprosila je, zda by nemohla směnit svou polovinu velkého rodinného domu za tento malý. Toužila po možnosti seberealizace na zahradě, která měří 1 000 m2. „Do domu jsem se sice zpočátku nezamilovala, ten tehdy nebyl moc pohledný, ale do téhle zahrady ano,“ říká naše hostitelka, která si už tenkrát představovala, co všechno by se tady dalo udělat.

Dubové stupně venkovního schodiště věnčí stálezelený břečťan. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Výměna výhodná pro obě strany

Rodiče souhlasili, a tak se Danieliny představy mohly naplnit. Nemá ráda velké prostory, spíš právě takové jako v tomto domě, menší, útulné. Původně se prý obývaly jen dvě třetiny půdorysu o rozměru 60 m2 – pokoj, který byl rozkrojen dřevěnou příčkou na kuchyň a malý obýváček, a ložnice. Tam, kde je kuchyňka, umístil předchozí majitel kotelnu pro etážové topení, jehož radiátory dal do obytných místností, ve zbylé části byla spíž a předsíň, na kterou navazovala veranda. Podkroví s přístupem pouze po žebříku z bývalé kotelny bylo odkladištěm nepotřebných věcí.

Břečťan se rozrůstá také u dvou dalších stěn domku. Musí se neúnavně krotit… Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

„Pro nás dva s manželem to jakž takž stačilo. Hlavní problém však byl, že sem nebyla zavedena voda, chodilo se pro ni do studny. To byla první akce, do které jsme se pustili,“ vzpomíná majitelka na polovinu 90. let.

Domku sluší kombinace bílé omítky a opukového obkladu. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Stěny v pohybu

O přesunu kuchyně do prostoru bývalé kotelny začala Daniela uvažovat, hned jak se začala kopat odpadní jímka a přívod vody do domu. Těšila se, že v pravé části stavby vznikne slušný obývací pokoj, kam nechá instalovat kachlová kamna, která vytopí obě obytné místnosti.

Z verandy s jídelním koutem se vstupuje dál dveřmi s opukovým ostěním; chodbu „rozšiřuje“ velké zrcadlo. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Do malé kuchyňky se kupodivu vešlo vše, co hospodyně potřebuje. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Průčelí obýváku paní domu také obložila opukou. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Nejdřív „šla dolů“ dřevěná příčka v obýváku, pak zařízení kotelny, kde šikovná majitelka vyzdila z ytongu a obložila kachli kuchyňskou linku, pak zmizely všechny zbytečné dveře z předsíně a nakonec zkrásněly stropy modřínovými palubkami. S předsíní se propojila i veranda, kterou majitelka obezdila a nechala do ní zasadit velké prosklené vstupní dveře. Pod oknem dokonce vznikl jídelní koutek.

Zařízení do těchto malých prostor je většinou vyrobeno na míru

„Celý prostor se dá vytápět kamny na dřevo, k nimž jsem vybudovala komín a obložila jej kachli. Jeho nerezová nástavba je nad venkovním schodištěm. Zároveň jsou tu vamberecká akumulační kamna. Je to moc příjemný prostor i v létě, kdy se dají vstupní dubové dveře naplno otevřít,“ vysvětluje majitelka.

O všech změnách se jednoduše povídá a píše, ale realita byla jiná. Než se Daniela odhodlala k nějaké další změně, musela si na to vždy vydělat. V obýváku si udělala pracovní kout, kde vznikaly originální barevné modely z kůže a kožešin. „Zájem měli ti, co se chtěli nějak odlišit, vybočit z konfekčního průměru. Bavilo mě to. A tak když jsem našetřila zase nějaké peníze, vyklidili jsme s manželem půdu a vytvořili ateliér tam.“

Originální tesaný stůl a dubové židle vytvořila Daniela sama s přítelem. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

V zasklené verandě je jídelní kout a dveře do spíže a koupelny, na nichž je obklad vyřezaný ze skříňových dveří. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Proměna podkroví

Pojďme tedy vzhůru do podkroví, kam se dá vystoupat i po venkovním schodišti. Je to zalomená kovová konstrukce s dubovými schodnicemi, kterou nechala majitelka smontovat, aby měly zákaznice do ateliéru samostatný přístup. Ateliér je částečně porostlý břečťanem a lze říci, že je ozdobou jinak fádního domku. Plochou odpovídá celému přízemí, ale vzhledem ke zkoseným stěnám je ta užitná menší. Původně tady prý byla jen malá neotvíratelná okénka ve štítech, dnes je podkroví osvětleno třemi střešními okny a velkým oknem v průčelí.

„Prostor je slušně zateplený,“ informuje naše průvodkyně. „Oba štíty byly postaveny jen z napůl nařezaných tvárnic, tak jsem je dozdila cihlami. Tehdy jsem také vsadila do štítu velké okno a z druhé strany vstupní dveře. Střechu jsme s manželem odizolovali. Pod obklad z podlahových prken jsme dali skelnou vatu zabalenou do igelitu a polystyren.
Ateliér fungoval zhruba dvacet let. Když se obchody zaplnily značkovou světovou módou, Daniela postupně s šitím skončila. „Udělám ještě tu a tam nějakou opravu, ale jinak už mám nárok taky trochu lenošit.“

Luxferový altán skrývá v létě nafukovací vířivku. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Kamenné sloupy „kočičího domku“ vytvořila Daniela, střechu kamarád Ján. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Kouzlení nejen s opukou

Ke zkrášlení stavby významně přispěl i obklad některých zdí opukou. Ani se nechce věřit, že i tuto náročnou práci zvládla majitelka sama. „Kousek odtud je lom, kde se dřív, než ho koupil soukromník, daly nabrat menší kusy kamene. Býval to pro mě ráj! Později jsem měla štěstí, že naproti v ulici bourali zeď, odkud jsem si se svolením majitelů navozila haldy opuky jen tak na kolečku,“ přibližuje Daniela své zdroje. Ptám se, zda tento obklad dům také zatepluje, a dozvídám se, že vlastně ani není co zateplovat, protože je to tady samé okno. Jsou dřevěná, s protihlukovými dvojskly.

Opukou obložila majitelka i některé části zdí v interiéru. A využila tu zajímavě i další přírodní materiály. Hned ve vstupní místnosti upoutají desky ve tvaru stylizovaných stromů na dveřích spíže a koupelny. Paní domu na ně použila krásnou ořechovou dýhu ze dveří skříně. V koupelně pod stropem překvapí dva odkorněné višňové kmeny, které dostala od souseda. Slouží tady jako dekorace, ale i jako odkladiště na ručníky.

Vpravo vedle schodiště do podkrovního ateliéru vidíme jedno z posezení přiléhající k venkovní kamenné zdi. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Kocourek Mikešík si hověl na špalku; možná nám záviděl přízeň své paní. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Velmi originální je i stůl a bytelné židle v obýváku. Jsou vytesány z dubu podle Danielina návrhu. Vystudovala totiž Hollarovu školu. „Posezení jsme vytvořili s přítelem Jánem, s nímž jsem tady pár let žila po rozchodu s manželem. Byla to pěkná fuška. Dřevo jsme získali v lese z pařezů, které tam zůstaly po kácení. Samozřejmě po dohodě s hajným, který nám je dokonce přivezl na traktoru.“

Díky malým rozměrům domku je většina zařízení zhotovená na míru, část sehnala Daniela přes bazárky. „Docela mě baví obcházet je a lovit zajímavé kousky,“ přiznává.

Dobře sem zapadají i dvoje keramická akumulační kamna. Jedna jsou ve verandě, druhá v obývacím pokoji. V přechodných obdobích jimi majitelka temperuje dům, ale když přijdou velké mrazy, převezmou práci kamna na dříví. „V šedesáti letech jsem se dokonce naučila řezat řetězovou pilou. Chodila jsem do lesa a po domluvě s revírním jsem si zaplatila samovýrobu. Ale to už bohužel skončilo, teď dřevo kupuji.“

Danieliny keramické kreace oživují mnohá zákoutí. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Pítko je rovněž originálním dílkem. Ptáčkové si prý to malé jezírko oblíbili. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

V objetí stromů

Zahrada byla pro Danielinu kreativní duši ještě úžasnější hřiště než dům. Kdysi tady rostly v trávníku jen ovocné stromy.

„Pár jsem jich nechala pokácet, další časem vzaly zasvé a pařezy či pahýly porostl břečťan. Času zatím vzdorují jabloň, meruňka a třešeň. Podél ohradní zdi a tu a tam i do prostoru jsem vysadila asi sedm smrků, dvě jedle, dvě borovice a dva modříny. Byly to před pětatřiceti lety malinké třiceticentimetrové semenáčky a dnes jsou z nich obrovské stromy. Doplňují je ještě tújky, břízka a jeřabiny. Ani se svůj milovaný les nesnažím moc krotit. Někomu se takový styl zahrady nelíbí, mně ano. Když je v létě horko, je tu nádherný chládek…“

Kočka v blankytu – oblíbené barvě tvůrkyně. Foto: Petr Zhoř a Tomáš Teodosijev

Aby se majitelka mohla svou zahradou kochat, je tady několik různých posezení. A skoro na každém kroku jsou její oblíbené hortenzie. Lemují opukovou stavbu zvanou kočičí dům i další stavbičku, kterou Daniela vytvořila z luxfer. V ní funguje v létě nafukovací vířivka. Zahradu ozvláštňují stoly, pítka, krmítka, sochy, mozaiky na zdech a velké obkládané květináče – vše samozřejmě made in Daniela.

Stinná zahrada je díky Danieliným hrám s keramikou skutečně kouzelná

„Problém tady dělá v posledních letech břečťan, začíná mi skutečně přerůstat přes hlavu. Vpředu na domku jsem ho ještě schopná krotit, ale na některé partie v zahradě budu muset najmout brigádníky s krumpáčem. Chemii tady použít nechci, navíc jí údajně ta hluboko kořenící rostlina dovede vzdorovat,“ vysvětluje.

Jejím velkým snem je bazén s protiproudem, aby si mohla denně plavat. „Chci ho umístit dozadu do zahrady, kde je poměrně klid,“ těší se naše hostitelka.