Domácí kovárna
Kovařina je vážené a staré řemeslo, ale i hezký tvůrčí koníček. Vybudovat si domácí kovářskou dílnu není až tak náročné. A chcete-li se v kovařině zdokonalovat, neobejdete se bez ní.
Drobné dekorativní předměty, závěsné háky a věšáky, svícny, popelníky, kliky a kování, to vše můžete ukovat na vlastní kovadlině. A i když budou vaše výrobky zpočátku nedokonalé, budou v každém případě originální a můžete jimi udělat spoustu radosti svým blízkým. Naučit se kovářskému řemeslu vám pomůže literatura, workshopy, ale i sledování práce mistrů při kovářských setkání. Těch (např. Hefaiston na Helfštýně) se účastní i prodejci kovářského nářadí.
Abyste své teoretické vědomosti o řemesle mohli vyzkoušet v praxi, neobejdete se bez kovářské dílny. Budete potřebovat dobře větratelnou místnost s komínem pro odvod spalin z kovářské výhně. A rovněž zmíněnou výheň, kovadlinu, sud či jinou nádobu s vodou a olejem na chlazení a kalení. Neobejdete se bez kovářského svěráku a dostatečně stabilního pracovního stolu. Kovařina je silová práce, tvořivý souboj se železem, který vyžaduje, aby bylo vše bytelné a pevné. Je to důležité i pro vaši bezpečnost.
Kolik stojí výheň
Většina kovářů dnes používá nejrůznější typy výhní s elektrickým ventilátorem. Uhlí je totiž potřeba udržovat žhavé a proud vzduchu z ventilátoru to výrazně usnadňuje.
Výhně se obvykle prodávají jako komplet včetně ocelového stolu a ventilátoru, připojeného ke vzduchové komoře. Spodní část nejčastěji používané konstrukce výhně tvoří vzduchová komora, která je nahoře zakončena dmýchací trubicí opatřenou roštem. Rošt a dmýchací trubice jsou umístěny na dně ohňové mísy. Do té bývají vloženy i pláty z litiny, které umožňují navršit na rošt větší množství paliva.
Množství vzduchu je regulováno vysunováním roštu. K nastavení množství přiváděného vzduchu slouží páka na vzduchové komoře. Druhá páka otevírá záklopku k vypouštění popela ze dna vzduchové komory.
Ceny nových kovářských výhní začínají na necelých patnácti tisících korunách. Firma Jiří Vališ z Cítova nabízí například výheň ESV Hobby s motorem 230 V, která je doporučena právě pro amatérskou kovařinu. Je osazena ohňovou mísou o velikosti 210 x 220mm. V ceně kovářské výhně je zahrnuto plechové koryto na uhlí. Podstavec si můžete objednat zvlášť, nebo lze výheň usadit do stolu vlastní výroby.
Ceny výhní vyšších kategorií, které jsou nabízeny s možností volby mezi motorem 230 V a 400 V se pohybují od 22 do 26 tisíc korun. Za 12 tisíc korun si můžete pořídit šlapací výheň, ke které nebudete potřebovat elektrický proud.
Často se rovněž objevují inzeráty s nabídkami starších kovářských výhní a při koupi zachovalého kusu tak můžete nějakou korunu ušetřit.
Pořádně těžká
Další důležitou součástí dílny je kovadlina. Pořádná kovadlina by měla vážit minimálně padesát kilogramů, kováři však doporučují ještě těžší. Pokud to myslíte alespoň trochu vážně, pořiďte si stokilogramovou kovadlinu, je stabilní, lépe se na ní pracuje a nebude vás omezovat ani při zpracování rozměrnějšího materiálu.
Kovadlin existuje několik typů a zkušení kováři jich mají buď v dílně k dispozici více, nebo se postupem času dopracují k typu, který jim nejvíce vyhovuje. Pokud zvolíte padesátikilogramovou kovadlinu, zaplatíte za novou kolem osmi tisíc korun. Desetikilogramová pro drobnější práce vyjde na necelé dva tisíce. Lze samozřejmě opět hledat nabídky v inzerátech.
Hledejte levný materiál
Mezi další základní vybavení domácí kovárny patří kladiva a kleště. Zmíněná firma Jiří Vališ prodává základní sadu sedmi typů kovářských kleští jako komplet za 3259 korun, nakupovat však lze i jinde, po jednotlivých kusech podle potřeby nebo opět z druhé ruky. Zkušení kováři si často vyrábějí nářadí podle svých potřeb sami, už proto, že tradiční kovařina počítá při mnoha typech prací s pomocníkem a jsou-li k dispozici jen dvě ruce, neobejdete se bez speciálních kusů nářadí, které nahradí další ruce.
Kladiva lze však pořídit bez problémů a zvláště u nich se nevyplatí šetřit na kvalitě. Ceny nových speciálních kovářských kladiv se pohybují kolem šesti set korun.
Při kování se samozřejmě neobejdete ani bez paliva a materiálu. Ve výhních se spaluje vysoce výhřevné kovářské uhlí a koks, prodejci ho obvykle dodávají v pytlích, což usnadní manipulaci i uskladnění. Pro nákup železa pak zkušení kováři doporučují hledat nejen u dodavatelů hutního materiálu, ale i ve výkupech železného šrotu či na vrakovištích. Mečíři například považují za velmi kvalitní a cenově dostupný materiál staré automobilové poloosy.
Profesionálové vědí, že lze nakupovat draze i levně a proto své zdroje cenově výhodného materiálu včetně nýtů či oceli vhodné pro kalení často pečlivě tají. A součástí domácí kovařiny může být i radost z nacházení výhodných nabídek a zdánlivě nepotřebných kusů kvalitního železa. To pak můžete vrátit k životu v podobě kovářských výrobků pro radost i užitek.
TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK