Dokonalé souznění

Při vyprávění pana Zdeňka o tom, jak zrodu jejich moderní chalupy předcházela až neuvěřitelná příhoda s architektem, vás asi také napadne, že měli co do činění s intervencí osudu. Spíš si ale uměli vybrat toho pravého.

Před třinácti lety se Veronika a Zdeněk rozhodli, že si splní sen o domě na vesnici, který bude místem pro setkávání celé rodiny, jíž tvoří oni, coby rodiče, jejich čtyři děti a babička. O tom, kde bude dům stát, měli předem jasno. Když se totiž v roce 1994 naskytla příležitost koupit zemědělskou půdu navazující na zahradu patřící Veroničiným příbuzným, neváhali ani chvíli, chtěli být blízko všem bratrancům a sestřenicím. Poloha pozemku má i nejedno další plus, je na kraji vesnice, z jedné strany ji lemuje pole, přes něž se naskýtá výhled do Železných hor, a z druhé strany hřiště pro děti a sportovní centrum.

Město i venkov

„Vždy jsme chtěli mít byt v Praze, abychom byli co nejblíže centru a děti mohly bez problémů dojíždět do školy. Zároveň jsme toužili po domě, ale na vesnici, a to se nám v roce 2007 splnilo. Výstavba začala v dubnu a v listopadu jsme ho přebírali,“ přibližuje priority rodiny Zdeněk.
Zadání, jehož se k plné spokojenosti majitelů zhostil Ing. arch. Filip Ditrich, znělo: moderní dům s vesnickou tradicí. Projekt společně připravovali rok a architekt se mu velmi pečlivě věnoval. Hlavně naslouchal představám budoucích majitelů. „Rozhodně to byl vzájemný dialog, architekt Ditrich nám vyšel hodně vstříc a šikovně transformoval naše požadavky do architektonické podoby. Moc se nám líbily různé průhledy a série malých oken nad schodištěm,“ vzpomíná Zdeněk a dodává: „Jediným stavebním problémem byl spád pozemku, který se ukázal až při geometrickém zaměření. Z toho důvodu jsme museli volit mezi úpravou pozemku a zapuštěním domu na jižní straně, nebo dvěma úrovněmi v přízemí domu. Zvolili jsme dvě úrovně a udělali jsme dobře, dům je v přízemí hodně otevřený a členitý.“
Majitel ještě přidává až neuvěřitelnou historku, která nenechá nikoho na pochybách, že si byli s architektem souzeni: „Výborné bylo, že nám pan architekt na druhou schůzku zadal přinést si časopisy s domy, které se nám líbí. Přinesli jsme stejný časopis a vybrali stejný dům, jaký měl připraven i on.“

Soudobě i s tradicí

„Tato část pozemků byla již v územním plánu určena k zástavbě, proto jsme měli snadné vyjednávání s místním stavebním úřadem. Omezením byla pouze sedlová střecha,“ odpovídá na dotaz, zda nemuseli projekt příliš přizpůsobovat požadavkům úřadu.
Fakt, že je dům zasazen do prostředí s tradiční vesnickou zástavbou, ovlivnil jak jeho proporce, tak tvarosloví. Nicméně toho se projekt otrocky nedržel a architekt stavbu doplnil několika soudobými prvky. Nejvýraznějším z nich je kubická hmota střešního vikýře s opláštěním z předzvětralého titanzinkového plechu, dále kombinace hladké bílé omítky a dřevěného obkladu (termowood). Se soudobými požadavky na světlost interiéru si poradila velká okna v obytných místnostech.
„Chtěli jsme solidní cihlový dům, maximálně přírodní materiály, dřevěná okna, moderní pálené tašky blízké bobrovkám a jako izolaci vlnu,“ popisuje Zdeněk představu o konstrukčním řešení.
Dřevo použité v exteriéru i interiéru tak naplňuje vrchovatě požadavky majitelů na přírodní materiály. V přízemí je vzhledem k podlahovému vytápění položena tmavá dlažba, s níž dřevo zajímavě kontrastuje, a v patře, kde je vytápění řešeno radiátory, je pak podlaha dubová. Z masivu jsou i dveře, schody a také nábytek. Použit byl smrk s různou barevnou povrchovou úpravou.

Efektivní zdroj tepla

Moderní stránka stavby se zcela projevila v oblasti jejího vytápění. Zdrojem je tepelné čerpadlo země/voda se dvěma vrty po 90 metrech. V přízemí je instalováno podlahové topení, v hlavních místnostech bez přidaných radiátorů nebo podlahových konvektorů. V okolí oken je ovšem vyšší hustota teplovodního potrubí.
Krb má rodina jen na vytvoření atmosféry, nicméně horký vzduch je rozveden do obývacího pokoje a do dvou pokojů nad ním. Ty jsou otevřené na půdu, a pokud je venku opravdu zima, což je prý tak jeden týden v roce, musí se v nich přitopit. Jinak postačuje tepelné čerpadlo i bez přitápění elektropatronou.

Společně i v soukromí

„V době, kdy jsme stavěli, jsme měli školáky i předškoláky. V roce 2009 se nám ke třem dnes už prakticky dospělým dětem narodil ještě chlapeček. Máme tu proto dva dětské pokoje, ale o dispozicích jsme spíš přemýšleli tak, aby se zde mohla rodina scházet i tehdy, až budou mít děti vlastní rodiny,“ vysvětluje Zdeněk, jak dům koncipovali už s ohledem na budoucnost.
Pokoje v patře jsou ozvláštněny půdičkami přístupnými po dřevěném schodišti. Ústředním prostorem, v němž se celá rodina schází, je přízemí.

Sjednocující dřevo

Obývací část od jídelny a kuchyně opticky odděluje krbové těleso s nikou na dřevo. Z kuchyňské části je k němu přistavena lavice, která spolu s vyšívaným obrázkem, tak typickým pro původní vesnické kuchyně, evokuje posezení u pece. Nábytek spojuje v jeden celek jednoduchý tvar s ostrými hranami, hmota je rozbita buď přidáním neutrální barvy, nebo jako v případě ložnic, předsíně a koupelny laťkovými dvířky či pelestmi se širšími mezerami.
Přílišné rustikálnosti kuchyňské linky zabraňuje kombinace přírodního i na bílo lakovaného dřeva s nerezem, který se objevuje na některých zásuvkách, vyrobeny jsou z něj i úchytky a patky nohou kuchyňských skříněk. „Vybavení interiéru jsme vybírali sami, převážně Veronika, a pak jsme ho ladili v dialogu s truhlářem. Vše vyrobila na míru jedna truhlářská dílna ze Žirovnice na Vysočině,“ vzpomíná Zdeněk.
A které místo v domě má rodina nejraději? „To je těžké, každý z nás to má trochu jinak. Záleží na tom, co právě děláme. Večer je to hlavně obývák, v létě terasa, ale také pracovna či půda, kde máme malou posilovnu a zázemí se sbírkou filmů.“

Dřevěný masiv byl použit na konstrukční prvky i nábytek

Dům postupně mění tvář

Vstup do domu kryje před nepřízní počasí přesah střechy a vytváří tak efekt klasického zápraží. Od branky k němu vede neméně tradiční cestička ze šlapáků.
U štítové strany domu, kam je situován výstup z obývacího pokoje, vznikla terasa zastíněná konstrukcí, na níž bylo použito opalované dřevo, které lépe odolává povětrnostním vlivům. Majitelé už ale mají s terasou jiné plány: „Místo ní bychom chtěli udělat zimní zahradu a otevřít tak tuto část domu více do zahrady.“

Relaxace začíná očima

Za uplynulých dvanáct let vyrostla kolem domu kultivovaná zahrada, která nenásilně splynula s těmi okolními. Na 2 500 m², které před nechtěnou pozorností zvenčí chrání živý plot z listnáčů, najdeme malý sad, skalku i vodní plochu, nicméně hlavní slovo tu má dobře udržovaný trávník.
„Zahrada je vedena v anglickém stylu, na okrajových částech jsou smíšené okrasné skupiny stromů a keřů. Směrem do středu parcely tvoří nejvyšší patro stromy, další střední keře a nakonec nejnižší květiny nebo kvetoucí keře, převážně hortenzie a růže, u terasy pak záhon levandule a třapatek. Prostor mezi tímto zeleným lemem kolem parcely vyplňuje břečťan, který jsme zvolili pro snadnou údržbu mezi stromy a keři. Na něj navazuje trávník, který pravidelně vertikutujeme, hnojíme, zaléváme i sekáme,“ přidává se na závěr Veronika a dodává: „Nejmilejším místem v zahradě je jezírko, v němž v létě kvetou lekníny.“

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Žákovič

Uložit

Dokonalé souznění