U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DOBYVATEL EVROPSKÉHO KONTINENTU
Kategorie: Příroda / soutěž | Autor: Jan Rys
PŘÍRODA
Mnohý i ze zkušených houbařů se asi bude divit, jaká u nás roste přivandrovalá vzácná houba. Je ovšem velmi málo k vidění, protože roste velmi rychle v několika hodinách a to ještě převážně v noci. Poprvé se u nás objevila před sedmatřiceti lety na Šumavě a byla pojmenována Květnatec Archerův. Nádherná houba břichatka patří do řádu hadovkotvarých a čeledi mřížkovitých. V průběhu růstu mění tvar i vzhled a připomíná hlavonožce. Z večera, sotva padne tma, vyhlíží jako sépie, po půlnoci se mění na kouzelně vypadající rudou mořskou hvězdici a nad ránem je tvarem shodná s chobotnicí. Stručně řečeno exot na pohled i původem. Domov květnatce je v Austrálii a Tasmánii. V roce 1914 se objevil poprvé v Evropě ve francouzských Vogézách. Byl sem pravděpodobně zavlečen z Austrálie s transporty bavlny pro místní textilky. Hned se projevil jako dobyvatel nového kontinentu. V roce 1940 hlásí jeho výskyt Německo, o dva roky později Norsko a Švýcarsko. Anglie ho poznává v roce 1945 a Rakousko v roce 1948. K nám mu cesta trvala podstatně déle. V srdci Šumavy na Prachaticku se ukázal až v roce 1963. Nalezen byl v travnatém okraji lesa, kde převládala bříza s osikou a borovicí. Plodnice vyrůstaly v odpadu dřeva, listí a kůry od července do září. Kolem hub se šířil pach silnější než u hadovek smrdutých, skoro jako otevřená žumpa. Najít květnatce a pokochat se jeho cizokrajným vzhledem bývá, jak říkají zkušení mykologové, více věcí náhody než usilovného hledání. Celý vývoj růstu totiž netrvá déle než dvanáct hodin a většinou probíhá v noci. Ze země na povrch se nejprve prodere špinavě kožovité vajíčko, plodnice. Brzy jí začne špičatět vrchol a praskne. Z pukliny se pomalu vysouvají růžové laloky, odtrhují se od sebe do počtu pěti až osmi ramen a masově rudnou. Prodlužují se a z olivově zeleného hlenu se na nich vytvářejí nesmírně zapáchající tmavé skvrny nebo pruhy. Ramena se zakrucují, plodnice se rozevírá do stran, někdy až do průměru dvaceti centimetrů. Čím je houba starší, tím se ramena více kroutí, stávají se křehká a odlamují se. Pach houby k sobě láká hmyz, hlavně mouchy, které ji olizují a nachytávají na sebe lepivé výtrusy, které pak roznášejí po okolí. Ještě dál se pak mohou dostat s ptáky, kteří se mouchami živí. Největšími destruktory květnatců jsou velcí lesní chrobáci. Ještě dříve než se houba má čas zcela rozvinout, provrtávají se dovnitř plodnice a vyžírají ji. Když se na takovou hostinu sejde větší parta chrobáků, velmi brzy ji celou rozkoušou a nepozná se, jak vlastně krása této houby ve své zralosti vyhlíží. Proto se jen velmi málo houbařů může pochlubit tím, že květnatce našli neporušeného.
