U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Doba lesních jahod
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Při hledání a sběru lesních plodů může člověk zahlédnout v divočině buřeně ležet zdánlivého sirotka, malého kolouška některého druhu naší spárkaté zvěře. Nejčastěji bývá srny, protože srnčího u nás dnes žije požehnaně
a rozšířilo se do všech typů krajiny. V brdských, křivoklátských nebo šumavských končinách může být objeven i kolouch daňčí či jelení.
Nezasvěcený sběrač jahod se při pohledu na nemohoucí mládě domnívá, že tvoreček potřebuje pomoc. Hlavně děti dojímá roztomilost kolouška a hned ho chtějí opatrovat. Tím mu nevědomky zkomplikují život a skoro jistě ho přivedou do záhuby. Dotyky svých rukou na něj přenesou lidský pach, před nímž má jeho matka panický strach, a mládě proto opouští. Nemalé trable mu připraví i ten, kdo si ho vezme domů a bez zkušeností se chce o něj starat. Znalý přítel přírody však ví, jak se má v takové situaci zachovat. Jakmile zahlédne kolouška, musí neprodleně místo opustit a odejít do co největší vzdálenosti, aby nenarušil jeho kontakt s matkou. Měsíc červen je časem, kdy přichází na svět největší množství mláďat parohatých savců. O všechna se bez výjimky starají pečlivé matky, při tom se je snaží ukrýt a zatajit před okolním světem. Hlavně na počátku, dokud jsou bezmocná, je chrání tak, že se u nich nezdržují, aby na ně svou přítomností neupozorňovaly. Zůstávají však skryté na dohled, aby mohly zasáhnout, kdyby je objevil a ohrožoval nějaký predátor. Mláďata mají také svou vrozenou strategii pro přežití, aby si uhájila život v prvních dnech své nemohoucnosti. Stále jen strnule leží s přitisknutými slechy a co nejméně se pohybují. Pro dokonalé splynutí s prostředím mají vynikající ochranné zbarvení těla, laděné pro světlo a stín okolní vegetace. Nejsou také cítit žádným pachem. V dobrém úkrytu je nezjistí na vzdálenost půldruhého metru ani lovecký pes se svým výborným čichem. Nezanedbatelné samozřejmě bývá i osudové štěstí každého mláděte, do jakého prostředí se zrovna narodí.
Několik dnů před kladením potomka hledá nastávající matka klidné a bezpečné ústraní, co nejméně rušené. Po porodu kolouška okamžitě důkladně čistí od zbytků plodového obalu a vysouší olizováním. Ten se už za hodinu dokáže trochu stavět na nohy a začíná usilovně sát mateřské mléko. Brzy nato nejistými krůčky sleduje matku, která ho zavádí do nejbližšího bezpečnějšího úkrytu, kde je přinucen zalehnout. Pak ho opustí, ale jen na vzdálenost pár desítek kroků. Tam skrytě postává nebo zalehává, vždy s dobrým výhledem a větrem k místu uložení potomka. V určitých přestávkách se k němu vrací a dává mu opět napít. Za několik dnů návraty pozvolna prodlužuje a desátý den bývají už jen tři za světla a stejně tolik v noci. Asi ve čtvrtém týdnu svého života se kolouch začne sám zajímat o zelenou potravu. To už se nesměle učí doprovázet svou matku do míst její pravidelné pastvy.
Popisy k obrázkům
Srnčí kolouch
Ten, komu učarovaly knedlíky s lesními jahodami, se každoročně v červnu dobrovolně pachtí po slunných stráních a pasekách za drobnými červenými plody. Těší se na jejich chuť a vůni, kterým se žádná z pěstovaných zahradních jahod nevyrovná.
Matka střežící záleh koloucha
Autor fotografií: FOTO autor
