U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Dluh zemřelého

Kategorie: Právo | Autor: ba

PRECEDENS

Pavel Krátký poskytl svému známému Zdeňkovi Dlouhému půjčku peněz v hotovosti, rovných sto tisíc korun. O půjčce sepsali smlouvu, pan Krátký jako věřitel, pan Dlouhý coby dlužník. Před tím, než měl pan Dlouhý peníze vrátit, neočekávaně zemřel při těžké autonehodě. Jeho manželka i děti po předložení smlouvy o půjčce prohlásily, že to byl pouze dluh zemřelého, o němž nic neví. Pan Krátký se tak dostal do nepříjemné situace, kterou nepředvídal. Aby mohl zákonným způsobem dědice zemřelého přinutit k uhrazení dluhu, musel podstoupit několik zdlouhavých právních řízení. Především měl pan Krátký malé štěstí v neštěstí, neboť pozůstalá manželka se nedovolala neplatnosti právního úkonu, spočívajícího v půjčce, podle ustanovení § 145 odst. 1 občanského zákoníku: K vyřizování záležitostí, které nejsou běžnými, je zapotřebí souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon (zde půjčka) neplatný. O neplatnosti právních úkonů hovoří blíže ustanovení § 40a občanského zákoníku, který zmíněné ustanovení § 145 ve výčtu důvodů tzv. relativní neplatnosti uvádí. Proto právní úkon učiněný v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Jak již bylo řečeno, manželka zemřelého uvedeného postupu nevyužila, tudíž z jiného ustanovení občanského zákoníku, § 147, vyplynulo, že: Pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů . To znamenalo pro pana Krátkého záblesk naděje. Pan Krátký začal usilovat o zařazení pohledávky do pasiv (dluhů) dědictví v dědickém řízení po zůstaviteli. Z ustanovení § 175m občanského soudního řádu vyplývá, že soud (resp. notář pověřený soudem jako soudní komisař) zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasiv. Notáři ovšem nepřísluší rozhodovat a řešit zařazení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce do pasiv dědictví. Dědicové bohužel prohlásili, že pohledávku pana Krátkého neuznávají a nesouhlasili ani se zařazením dluhu do pasiv dědictví. Notář proto dluh v pasivech neuvedl, neboť do soupisu aktiv a pasiv se zařazují pouze ty položky, které nejsou mezi účastníky sporné (§ 175k odst. 3 a § 175l odst. 1 věta druhá). Pan Krátký se tak nemohl jako věřitel stát účastníkem dědického řízení. Zbyla mu jediná možnost, domáhat se svého práva u soudu žalobou podle § 175y občanského soudního řádu: Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví v důsledku postupu podle § 175k odst. 3 nebrání tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o dědictví, aby se domáhal svého práva žalobou mimo řízení o dědictví . Soud uznal nárok pana Krátkého za oprávněný a rozhodl, že musí být v dědickém řízení uspokojen.

Dluh zemřelého