Dlouhomilov

V údolí říčky Loučky, asi deset kilometrů na jih od Šumperku, leží ves, poprvé zmiňovaná roku 1356. Lidová architektura je zde zastoupena hornohanáckým typem domu.

dlouhomilovský kostel všech svatých

Dlouhomilov se nachází v podhůří Hrubého Jeseníku, jižním směrem od města Šumperk a východním od Zábřehu. Tady se nad potoky Dražník a Loučka zvedají stráně s políčky a lesy do nadmořské výšky až 506 metrů (vrch Dražník). Od roku 1960 k obci patří osada Benkov. V obou dohromady žije asi 460 obyvatel.

Rozvoj v 19. století

Název vesnice je odvozen od osobního jména Dlúhomil. Ves je poprvé zmiňována v pramenech z roku 1356. Se zdejším dvorem bylo spojeno několik drobných zemanů, kteří se psali „z Dlouhomilova“. O ves se zřejmě dělilo několik místních rodů. V roce 1437 se dostala do rukou Tunklů, později patřila k hradu Brníčko a k panství Zábřeh. V Dlouhomilově byla dědičná rychta a žilo tu několik od roboty osvobozených, tzv. dvořáků. Po třicetileté válce s obcí splynula ves Mendelské, kterou tvořily původně tři dvory. Podle lánového rejstříku z roku 1677 žilo v Dlouhomilově 27 usedlíků.

na fasádě jsou vidět stopy po ruční práci

V první polovině 19. století se v okolí obce dolovala železná ruda a počet obyvatel narostl až na 648. Většina usedlíků se živila zemědělstvím, část jezdila za prací do okolí. V době největšího rozkvětu tu byla fara, pošta, škola (první zmínka o ní je z roku 1793), obchod a hostinec. V devadesátých letech minulého století byla škola zrušena.

Architektonické památky

Barokní kostel Všech svatých, který ční nad vsí na malé vyvýšenině, byl postaven v letech 1767 až 1770. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1832 a je nejcennější kulturní památkou Dlouhomilova. K dalším patří klasicistní smírčí kříž z roku 1779 a empírová socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1839.

V roce 1995 byl střed obce (kolem kostela a horní část návsi) vyhlášen vesnickou památkovou zónou, a to díky dochovaným empírovým statkům, pocházejícím z první poloviny 19. století. Jde o rychtu čp. 8 a vesnické usedlosti čp. 5, 7, 24, 29 a 43.

Čp. 7 je kulturní památkou

Všechny zmiňované statky patří k východosudetskému hornohanáckému domu: trojboký dvůr je tvořen obytnou částí, na ni kolmo navazují chlévy a dvůr na opačné straně uzavírá kolna nebo komora. Obytná část a komora (špejchar) jsou orientovány štítem do veřejného prostoru. Specifickým prvkem je arkádové náspí uvnitř dvorů. Průčelí bohatších statků mají podle vzoru městských statků bohatě zdobené štukové omítky.

Domkářské usedlosti většinou okapové orientace, které byly v Dlouhomilově postaveny podél toku Dražníka, měly zdi z kamene nebo smíšeného zdiva a vysoké štíty, někdy kryté skládanými střešními šablonami. Střechy s polovalbičkami často pokrývala štípaná břidlice. Dodnes se několik stavení v původní podobě zachovalo, většinou v žalostném stavu.

Krásné štuky a zápraží s arkádami

Nejlépe dochované skvosty lidové architektury najdeme blízko kostela. Průčelí rychty čp. 8 nese letopočet 1848. Profilovaná římsa na obytné budově odděluje štít s bohatou štukaturou od spodního podlaží, jehož omítka je dělena na vodorovné pásy. Mezi štítová okénka se vešla nika, kterou stejně jako vrchol štítu zdobí trojúhelníkový motiv božího oka. Oblouky v nadpraží okenních otvorů tvoří vějířová výzdoba. Okna s nikou rámují pilastry, spojené široce rozkročeným obloukem. Po stranách jsou šikmo usazeny oválné větrací otvory a další půlkruhový s podobnou štukovou výzdobou je vidět pod božím okem ve vrcholu štítu.

Štít čp. 5 je ještě o trochu zdobnější než na rychtě. a je na něm vidět práce stejného zednického mistra

Štít druhé budovy (podle oken také obytné) má hladkou omítku, dělenou jen korunovou římsou a výrazným předstupujícím soklem. Obě budovy spojuje zeď s vraty se širokým obloukem v nadpraží a brankami po obou stranách, taktéž s půlkruhovými oblouky. Ve dvoře pak roste mohutná lípa.

Podobně jako rychta vypadá i štít čísla popisného 5 za kostelem. Nese dataci 1849 a s největší pravděpodobností pochází od stejného zednického mistra. Štukatura ve štítu je téměř shodná jako u čp. 8, ale bohatší o plastické vějíře v nadpraží oken v přízemí a nadokenní římsu. Pás mezi nadokenní a korunní římsou zdobí kytičky.

Rychta čp. 8 z roku 1848 s bohatě zdobeným průčelím byla postavena v empírovém slohu

Podél dvorů obou těchto usedlostí i u objektů čp. 7 (mezi kostelem a rychtou) a čp. 24 (na protější stráni) vedou arkády. Pokud vám však majitelé neotevřou vrata, není tato architektonická zvláštnost z ulice vidět.

K památkově cenným patří též usedlost čp. 29 na návsi. Má mnohem jednodušší plastickou výzdobu, její průčelí s datací 1834 však honosí nika s malovanou prostovlasou Pannou Marií s rukama sepjatýma na hrudi.

text: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
foto: PETR ŽIVNÝ A MARTINA LŽIČAŘOVÁ

Dlouhomilov v podhůří Jeseníků

Dlouhomilov