Dlažební kostky
Tisíciletá tradice dlažeb z kamenných kostek přímo vybízí k jejich použití i v současné době, ať už v okolí vesnických chalup, historických statků, či staveb v moderním duchu.
Klasické a známé dlažební kostky bývají nejčastěji ze žuly, ale pro podobné účely může posloužit i opracovaný pískovec či porfyr. Stejně jako jiná dlažba z přírodního kamene se vyznačuje i ta z kostek mrazuvzdorností, mimořádnou odolností proti praskání, mechanickému poškození i solím a není od věci ani možnost vykopání dlažebních kostek a jejich opětovného použití jinde, tedy recyklace. Uvažujete-li o takové dlažbě, můžete se při její realizaci těšit na krásný vzhled, možnost vyskládání kostek do různých vzorů, dobré souznění s různými typy architektury včetně té tradiční venkovské a snadnou údržbu. Při nákupu je třeba počítat i s obrubníky a krajníky, které se na rozdíl od samotných kostek obvykle pokládají do betonu.
Rozměry i barevné odstíny dlažebních kostek jsou různé, z těch menších lze snadněji vyskládat i poměrně složité vzory
Kostková dlažba je ideální pro dláždění velkých ploch, ale stejně dobře poslouží jako zpevnění povrchu cest, chodníků, teras či podlah pod pergolami, zápraží nebo pojezdové dlážděné pásy na příjezdových cestách. Je dobré vědět, že kostky nabízejí bohaté možnosti i jako součást venkovních posezení, ohnišť, míst pro grilování či různých zpevněných ploch v zahradách. Stručně řečeno: jen těžko si lze představit univerzálnější a odolnější přírodní dlažbu, k jejíž praktičnosti přispívá i to, že se můžete kdykoli spolehnout na její obvyklé dostupné rozměry.
Postup dláždění kostkami
Předpokládejme, že zvláště u větších dlážděných ploch se spolehnete na dodávku profesionálů. Dlaždičská firma postupuje tak, že s vámi nejprve zkonzultuje výběr vhodného typu kostek, na základě výpočtu zamýšlené plochy k vydláždění provede zaměření, stanoví cenu a na základě smlouvy o dílo se pustí do práce. Na smlouvě o dílo zvláště u větší zakázky trvejte. Nutné to možná není, pokud najmete řemeslníka na dílčí opravy nebo menší rozsah prací. Pouštět se do dláždění svépomocí rovněž není vyloučeno, ale u větší plochy včetně náročných terénních úprav a vyrovnávání ploch za použití vibračních desek to příliš nedává smysl.
Výkopové práce pro pojezdovou dlažbu se dělají do hloubky 40 cm a pro pochozí do 30 cm. Předtím se stanovuje tzv. bod nula, tedy výška dlažby v rámci terénu. Plocha výkopu musí přesahovat půdorys dlažby na svých okrajích alespoň o 10–15 cm kvůli uložení obrubníků.
Do výkopu se naveze kamenná drť, vyrovná se a zhutní se vibrační deskou. Na kvalitě provedení této vrstvy velmi záleží výdrž a stabilita budoucí dlažby, která by pak měla „bez hnutí“ fungovat celá léta.
Pochozí i pojezdová dlažba se pokládají na sucho na zhutněnou zeminu, na níž leží upěchovaná vrstva kameniva o výšce 15–25 cm. Na tu se naveze a zhutní 5 cm jemnějšího kameniva, do nějž se pokládá dlažba. Spáruje se obvykle kamennou drtí 2–4 mm.
Montáž obrubníků
Obrubníky se dělají ze stejného materiálu, jako je dlažba, jen se použijí jiné rozměry. Mohou to být štípané nebo řezané kamenné bloky, případně se vytvoří dvojřádek z dlažebních kostek. Položením obrubníků se začíná, až poté se dláždí pochozí či pojezdové plochy. Skladbu žulové dlažby lze dělat do oblouku nebo do řádku, oblouková pokládka je odolnější pro pojezdové zatížení. Vytvářet lze samozřejmě i náročnější vzory, které ovšem cenu pokládky navýší.
Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock