Dlažba z cihel
Cihlová dlažba je jedno z nejlepších řešení v případě, že chcete vtisknout okolí domu tradiční atmosféru, inspirovanou třeba anglickými venkovskými sídly. Když se vám podaří vrátit k životu očištěné staré cihly, bude to ještě lepší.
Při rekonstrukcích a přestavbách starších objektů většinou zbude hromada cihel. Bylo by škoda nevyužít je. Udělají nám ještě dobrou službu, když s nimi vydláždíme zápraží, terasu či podlahu letní kuchyně. Vytvořit můžeme zpevněné chodníčky a cestičky či schody spojující části zahrady v různých úrovních. Cihly coby produkt z ryze přírodních materiálů navíc nezatíží přírodu, i když dojde k jejich případné erozi.
K přednostem pálených keramických cihel patří jejich stálobarevnost, neklouzavost za vlhka a podle kvality pak odolnost vůči opotřebení a povětrnostním vlivům, tedy slunečnímu záření, dešti a mrazu.
S ohledem na vysokou odolnost jsou pro exteriérové použití ideální plné cihly, nejlépe takzvané zvonivky, které snadno poznáme podle toho, že při poklepu vydávají zvonivý zvuk. Ten je důkazem kvalitního vypálení při velmi vysoké teplotě nebo vypálení dvakrát po sobě. Takto vyrobené cihly jsou málo nasákavé, s čímž jde ruku v ruce jejich mrazuvzdornost. Vykazují rovněž vysokou pevnost v tlaku, což je předurčuje i k použití na zatěžovaných cestách.
Pokud použijeme cihly nedostatečně vypálené nebo šamotové musíme při pokládce pamatovat na to, že při případném řezání dojde k odkrytí jejich jádra, které bude působení počasí těžko dlouhodobě vzdorovat. Také cihly vyrobené z méně kvalitních surovin budou náchylnější k destrukci. Pro málo zatěžovaná místa lze použít i cihly půlky nebo děrované či duté.
Do štěrku i do betonu
Cihly pokládáme na sucho do štěrkového či pískového lože, jako podlahy teras pak i do betonového nebo maltového lože a mezery mezi cihlami v tomto případě vyspárujeme.
Pokládat je můžeme na plocho či „na štorc“, tedy na užší boční stranu. Zajímavého efektu dosáhneme vyskládáním vzorů či obrazců, kdy cihly můžeme kombinovat ještě s kameny, dlaždicemi a dřevem.
Mezi cihlami je třeba nechat spáry přibližně 10 mm, které se pak zasypou pískem smíchaným s vápnem. Tato směs se namete do spár a poté pokropí. Podloží (terén pod štěrkem) mírně vyspádujeme směrem od domu, je-li plocha větší, zapustíme sem i drenážní trubku, kterou vyvedeme do místa, kde poroste nějaká vegetace, nebo do dešťové kanalizace.
Oblíbené klinkery
Pokud chcete jít při dláždění cihlami cestou nekompromisní kvality, můžete se poohlédnout i po cihlách, které se pro tyto účely přímo vyrábějí. Jsou známé pod názvem klinkery, přičemž může jít přímo o cihly této značky, nebo varianty od jiných výrobců. Tyto cihly ze speciální hlíny se vypalují při velmi vysoké teplotě. Tato poslední fáze pracovního postupu je rozhodující pro kvalitu finálního výrobku. Až když je téměř dosaženo tavného bodu, uzavírají se póry a hotová cihla už nepřijímá vodu. Cihelný střep tak získává maximální pevnost a kompaktnost. Minimum pórů mu zaručuje nízkou nasákavost a mrazuvzdornost, která je pro použití v exteriéru nezbytným předpokladem. Cihly pálené za nižších teplot mají otevřené póry, kterými nasávají vlhkost, která v zimě při minusových teplotách může cihlu roztrhat.
Klinkery se vyrábějí nejčastěji v rozměrech 200 x 100 x 45 mm nebo 240 x 118 x 52 mm, ale existují i jiné rozměry. Dodávají se s hladkým nebo se zdrsněným povrchem a mají až na výjimky přírodní barevnost ve škále od žluté přes červenou až po tmavě hnědou. Často jsou melírované. Nabízejí tak možnost zajímavých tvarových i barevných kombinací i různých cihelných vazeb. Kromě vazeb obvyklých u fasádních cihel, jako je třeba běhounová, tříčtvrteční nebo bloková, je můžeme skládat i do vazby vějířovité, do kruhových vzorů apod. Je to dáno tím, že je lze podle potřeby řezat do libovolných tvarů.
Mezistupeň mezi klinkerem a keramickou dlažbou, jak ji chápeme v jejím nejkvalitnějším provedení, představuje cotto, tedy vlastně terakota. Na rozdíl od slinutých keramických dlažeb, které se lisují, je cotto výrobek tažený, to znamená strojně protlačovaný. Není glazovaný a má porézní strukturu, probarvenou v celém svém průřezu. Ve srovnání s klinkery není tak kompaktní, má obvykle i vyšší nasákavost a je náročnější na technologii pokládky. Cotto se kromě interiérů hodí především jako podlahová krytina na vstupní partie domu, schodiště a případně na terasy.