Dlažba v kuchyni

Lepená keramická dlažba je jednou z nejlepších možností volby svrchní vrstvy podlahy v kuchyni. Snadno se udržuje, odolává vlhkosti i mastnotě a při správné volbě ji bez potíží sladíte s obklady i s kuchyňským nábytkem.

V kuchyni musí být dlažba snadno udržovatelná a neměla by klouzat

Do kuchyně zpravidla míří glazované dlaždice, které mají povrch odolný vodě a nečistotám a existují v široké škále barev a vzorů. Použít lze samozřejmě i mrazuvzdorné slinuté dlaždice, které jsou ovšem dostupné v menší škále barevných vzorů. Nebo případně cihlovou dlažbu.

Před nákupem si nejprve dobře proměřte plochu dlažby. Spočítejte potřebu celých dlaždic a dlaždice, které budete rozměrově upravovat pro výpočet započtěte také jako celé. Přidejte k tomu rezervu asi 10 až 15 %. Při zkracování dlaždic často dojde k neplánovanému poškození. Navíc je dobré mít několik dlaždic na dodatečné opravy v zásobě. Při výběru nakupujte pro jistotu celou zásobu najednou a vždy si zkontrolujte podle značení výrobce barevný odstín i výrobní dávku. Jen tak budete mít záruku, že se dlaždice povrchovou úpravou a barevností nebudou lišit.

Pro pokládku keramické dlažby se nejčastěji používá lepení na tenkou vrstvu lepidla (speciální cementové malty). Technologie vyžaduje dokonale rovný a hladký povrch. Pokud není, budete muset podkladní beton napřed srovnat novým potěrem nebo lepit dlažbu klasickým způsobem na silnou vrstvu malty, která umožní překonat výškové rozdíly povrchu i jiná poškození. Pokud není podklad poškozený či nerovný natolik, aby se musel dělat nový potěr, je nejsnazší cestou k dosažení roviny samonivelační stěrka.

Velké formáty dlažeb či volba kamenných dekorů přidají kuchyni na luxusnějším dojmu

Výběr lepidla

Můžete vybírat z lepidel na bázi cementu. Jsou vhodná pro většinu běžných způsobů použití, vyrábějí se i odolná vůči vodě a mrazu. Pro hladké povrchy a místa dynamicky namáhaná je možno volit lepidlo disperzní. Za vyšší pevnost ale zaplatíte vyšší cenu.
Povrch, na který budete lepit dlažbu, musí být rovný, pevný a přiměřeně hladký. Nerovnosti, například otvory, praskliny nebo hrbolatý povrch je lepší napřed vyrovnat tmelem nebo zmíněnou samonivelační stěrkou. Lepidlo totiž dokáže překonat rozdíly nejvýše do 2 mm. Vyskytují-li se na podlaze praskliny, bude nutné napřed odstranit jejich příčinu a pak teprve povrch srovnat. Staré vrstvy nátěrů musíte seškrábat. Podlahu s nepevným, drolivým povrchem bude lepší vyspravit alespoň penetračním nátěrem.

Nakonec celou podlahu omyjete od všech starých i nových nečistot, mastnoty a prachu.
V současné době vyráběná lepidla umožňují lepit obklady nejen na beton, ale na staré dřevěné, dřevotřískové a jiné desky. Aby však dlažba neodpadávala, je nutné volit lepidlo, které si zachovává trvalou pružnost a překonává tak možná chvění a průhyb podkladu. Na prkennou podlahu bude také lepší napřed položit dřevotřískové desky alespoň 22 mm silné a dobře je k podkladu přišroubovat.

Samonivelační stěrkové hmoty (řídká hmota, která vytvoří rovnou hladinu a zatvrdne) a penetrační nátěry (zpevňující povrch) se prodávají hotové. Pro penetraci může posloužit i nátěr připravený z naředěného lepicího tmelu.

Barva a vzor dlažby dají kuchyni atmosféru: tady je dlažba sladěná s odstíny nábytku

Rozvržení a pokládka

Úplně nejdříve si změříme výšku podlahy v místnosti, ve které budeme pokládat dlažbu a srovnáme ji s místnostmi navazujícími. Nejvhodnější je použít dlouhou rovnou lať a vodováhu. Po srovnání do vodorovnosti odečteme rozdíl. Pokud bude odpovídat tloušťce dlaždice a podkladní vrstvy – lepidla, je vše v pořádku. Bude-li větší, můžeme rozdíl vyrovnat podkladní mazaninou nebo vrstvou ze samonivelační stěrkové hmoty. V opačném případě budeme muset rozdíl úrovní řešit výškou prahu nebo schůdkem.

Pokládku začneme od středu místnosti. Měřit můžeme, po započtení šíře spár mezi dlaždicemi, svinovacím metrem, motouzem nebo jednoduše položením dvou na sebe kolmých řad dlaždic na sucho. Budeme se snažit, aby dlaždice zbývající po obou bočních stranách u stěn místnosti měly stejnou šíři. Je vhodné, aby krajové dlaždice nebylo nutno řezat na úzké proužky. Díly menší než 1/3 či 1/4 se velmi špatně řežou. Dlažbu naplánujeme tak, aby řada u vstupu do místnosti byla z celých dlaždic.

Pokud nejsou stěny naší místnosti rovnoběžné, nebo budeme obkládat výrazný prvek, například komín, nebo budeme vytvářet v dlažbě složitější dekorativní vzory, bude nejlepší začít s měřením od vstupu do místnosti, obkládaného prvku nebo středu našeho dekoru.
Před vlastní pokládkou vedeme středem místnosti (nebo od zvoleného výchozího místa) linku, od které začínáme s kladením dlažby. Může postačit napnutý motouz, čára křídou na podlaze, nejlepší ale bude, vyznačíme-li si tuto linii dlouhou rovnou latí přitlučenou k podlaze několika hřebíky.

Lepení bude nejvhodnější započít od předposlední řady u protilehlé stěny a pokračovat směrem ke vstupu. Musíme si uvědomit, že na první řadě mimořádně záleží. Obzvláště dbáme na její kolmost k vodící lati. Dlaždice po stranách u stěn, které se budou muset rozměrově upravovat, nyní vynecháme, doděláme je později. Po zavadnutí lepidla u již položených dlaždic odstraníme vodicí lať a dokončíme stejným způsobem druhou polovinu místnosti.

Stylová kuchyně přímo vybízí k výběru výrazných vzorů, nebojte se toho

Lepidlo nanášíme na podlahu v plné ploše stěrkou a její zubovou stranou ho srovnáme. Velikost zubů stěrky závisí na velikosti lepených dlaždic, na běžné rozměry 15 cm stačí zuby do 6 mm, větší volíme na dlaždice přes 20 cm. Dlaždice přikládáme mírně zešikma na lepidlem opatřenou podlahu, přitiskneme je a přiklepneme. Dbáme, aby dlaždice ležela ve vrstvě lepidla alespoň 60 až 80 % plochy. Jinak by se mohla později vyvracet nebo lámat. Rovinnost plochy stále kontrolujeme vodováhou a dlaždice sklepáváme přes lať paličkou. Spáry mezi dlaždičkami vymezíme vymezovacími křížky nebo alespoň dřevěnými špalíčky. Křížky nám práci většinou velmi usnadní, pokud se však vyskytnou v dlažbě rozměrové odchylky, musíme je bez ohledu na křížky ručně vyrovnat. U běžných rozměrů dlaždic necháváme spáry 2 až 3 mm, při větších rozměrech spáry můžeme zvětšit až na 10 mm.

Okrajové dlaždice v bocích, které jsme předtím vynechali, doděláme po zatvrdnutí lepidla. Rozměr každé dlaždice měříme zvlášť. Uřízneme potřebný kus, zadní stranu dlaždice namázneme zubovou stěrkou lepidlem a přitiskneme na podklad. Snažíme se i v rozích dodržovat stejnou pravidelnou spáru mezi jednotlivými dlaždicemi. Pokud nejsou stěny ideálně souběžné, musíme šířku lepených proužků dlaždic průběžně upravovat. Podobně jako boční dlaždice doplníme i řadu protilehlou vstupu do místnosti.

Pokud se na povrch dlaždice dostane lepidlo, raději ho ihned otřeme, později to jde špatně. Spoj dlažby a stěny bývá většinou vytvořen soklem ze zkrácených dlaždic nebo speciálních k tomu určených tvarovek. Dbejte, aby spáry dlažby v ploše a dlaždic soklu na sebe navazovaly.

Vyrovnávací stěrky jsou poměrně rychlou a jednoduchou cestou k rovnému podkladu

Řezání dlaždic

Řezání běžných dlaždic se provádí tak, že se vhodným nástrojem nařízne povrch dlaždice a přes pevnou hranu se z dlaždice odřezávaný kousek mírným tlakem odlomí. Potřebujeme-li odříznout zvláště úzký proužek, bude vhodné dlaždici naříznout (ztenčit) i z rubové strany.

V nejnutnějším případě můžeme pro řezání dlaždic použít ruční pružinovou řezačku. Lepších výsledků ale zaručeně dosáhneme s kvalitní velkou řezačkou na dlaždice. Pokud budeme pokládat slinutou dlažbu, bude vhodná na složitější řezy speciální pila s diamantovým kotoučem. Bude-li řezaný okraj dlaždice po nalepení viditelný, můžeme jej ještě zabrousit úhlovou bruskou nebo brusným kamenem.

Jednoduché zkrácení dlaždice provedeme na řezačce. Potřebujeme-li dlaždici zkrátit o tak malý kousek, že jej nelze odlomit, odštípáme jej po naříznutí kleštěmi.

Potřebujeme-li vyříznout z boku obdélníkový otvor, bude lepší, nařízneme-li dlaždici pilkou dvěma rovnoběžnými řezy. Konce obou řezů spojíme dalším řezem a odřezaný obdélník odlomíme. Dobrým pomocníkem se nám může stát úhlová bruska se speciálním kotoučem na řezání dlaždic. Můžeme s ní provést výřezy z krajů dlaždic, ale při troše pečlivosti i složitější práce.

Vyrovnání podkladu samonivelační stěrkou je vhodné pod všechny typy podlahových krytin

Podobně postupujeme u otvoru ve tvaru L. Pokud potřebujeme vytvořit v kraji dlaždice zaoblený výřez, bude vhodné povrch ve správném tvaru opět ručně naříznout a přebytečný materiál odštípat kleštěmi.

Složitější je výroba otvorů v ploše dlaždice. Malý otvor vyvrtáme vrtákem do zdiva. Vrtáme s vypnutým příklepem. Aby nám vrták po hladkém povrchu neujížděl, uděláme si v místě vrtu opatrně znamínko důlčíkem. Nebo místo přelepíme lepicí páskou a tužkou si vyznačíme místo vrtu a vrtáme přes tuto pásku. Na větší otvory je nejvhodnější použití speciálního vykružovacího vrtáku s diamantovým břitem. Nemáme-li ho, můžeme si pomoci tak, že vyvrtáme jeden otvor malým vrtákem a zvětšíme jej na potřebný rozměr pilkou. Nebo obvod potřebného otvoru obvrtáme menším vrtákem více vrty a ty pak propojíme sekáčkem a zbytek vylomíme.

Snadná údržba včetně odstranění mastnoty nebo zbytků jídla je jedním z argumentů pro použití dlažby

Spárování dlažby

Se spárováním můžeme započít až po zatvrdnutí lepidla. Spáry mezi dlaždicemi vyplníme speciálním spárovacím tmelem. Prodává se v různých barvách, ale dáme pozor na bílou a světlé, které se na podlahu nehodí, neboť se snadno špiní.

Nanášíme jej pružnou stěrkou a pohybem (raději vícekrát) kolmo na spáry jej zatlačíme a zatřeme do spár. Po zavadnutí přebytky tmelu setřeme s plochy vlhkou houbou nebo hadrem a tmel ve spárách uhladíme speciálním hladítkem nebo například jen běžnou dřevěnou tužkou s gumou na konci či v případě širší spáry kouskem hadice.
Ovšem spáru, kde by hrozilo vydrolování tmelu spárujeme odolným pružným silikonovým tmelem.

V případě podlahy půjde například o dilatační spáru, kterou je vhodné udělat, pokud šíře místnosti přesahuje 4 m, nebo na styku soklu a dlažby, zvláště, má-li místnost podlahové vytápění. Tmel nanášíme aplikační pistolí z kartuše. Je vhodné si její hrot seříznout v úhlu 45 stupňů a udělat jen takový otvor, abychom vymáčkli zrovna potřebné množství. Do spáry z pistole naneseme tmel. Pak jej navlhčeným prstem uhladíme, případně setřeme přebytky.

Postup lepení dlažby

• Zkontrolujeme případné rozdíly výšek podlah navazujících místností.
• Prověříme celkovou vodorovnost podlahy, na kterou budeme pokládat dlažbu.
• Vyrovnáme všechny nerovnosti a prohlubně.
• Srovnáme do vodorovnosti i celkový sklon podlahy.
• Bude-li třeba, provedeme i zpevnění povrchu penetrací.
• Na sucho si vyzkoušíme rozložení dlaždic v ploše, pro rozměření si je položíme do kříže od stěny ke stěně.
• U vstupu do místnosti použijeme raději jen celé dlaždice.
• Pro vyrovnání první řady dlaždic použijeme raději rovnou lať.
• Lepidlo natahujeme zubovou stěrkou s vhodnou velikostí zubů.
• Dlaždice pokládáme do nataženého lepidla.
• Po položení dlaždici dobře přitiskneme nebo přiklepneme paličkou.
• Pravidelné spáry zajistí vymezovací křížky.
• Velikost a tvar odřezu nakreslíme na dlaždic.
• Velikost a tvar odřezu nakreslíme na dlaždic.
• Na menší práce stačí i ruční řezačka.
• Na členitější výřezy nebo tvrdší materiály bude vhodná úhlová bruska.
• Složitější tvary můžeme vyštípat kleštěmi.
• Komplikovanější vzory si vyžádají více práce i přesnější řezání.
• Komplikovanější vzory si vyžádají více práce i přesnější řezání.
• I u krajových dlaždic se snažíme přesně dodržovat šířku spár.
• Po zatvrdnutí lepidla pružnou stěrkou naneseme do spár spárovací tmel.
• Přebytky spárovacího tmelu setřeme houbou nebo hadrem.
• Podobně jako v běžné ploše nalepíme i soklové dlaždice.
• Spáru mezi soklem a plochou podlahy vyspárujeme raději silikonovým tmelem.

Dlažba v kuchyni