U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Dítě a pes
Kategorie: Volný čas | Autor: Jarmila Hladká
Kdyby dítě vědělo, jak se ke psu chovat, jak poznat blížící se útok a jak ho odvrátit, nemuselo by docházet k nebezpečným situacím, končícím často tragicky. To vše by své děti měli naučit rodiče.
Dítě by mělo vědět, že nemá tahat psa za uši nebo za ocas ani mu šlapat na tlapky. To samozřejmě platí i pro vlastního psa. Pozor dáváme hlavně na batolata
a děti předškolního věku, které dovedou psa hodně potrápit. Pokud dojde ke střetu – bývá na vině většinou dítě a hlavně nezodpovědní rodiče, kteří ho nechali bez dozoru. Musíme potomky poučit, že se nesmějí dotýkat cizího psa, aniž by se předem zeptali jeho majitele. Mnoho psů má totiž s dětmi špatné zkušenosti. Psa také zbytečně nerušíme, pokud odpočívá, což platí zvláště pro zvíře staré a nemocné. Vyhýbáme se i takovému chování, které může považovat za hrozbu. Je zvyklý na život ve smečce. Ví, že slabší se musí podřídit silnějšímu a podle toho se chová. Vůdce smečky udržuje pořádek a nikoho bezdůvodně nenapadá. Pokud se ale pes cítí ohrožen, ví, že se musí bránit. Psovi se nedíváme upřeně do očí. To pro něj znamená, že si ujasňujeme své postavení. Ten, kdo dříve uhne, je slabší. Při nerozhodném vý-sledku dojde k boji. U cizího psa raději nezkoušíme, zda toto pravidlo funguje. Netaháme ho ani za ocas, který je pro něj důležitým prostředkem komunikace. Pokud ho např. drží vzpřímeně a je napjatý, můžeme očekávat útok. Psa není radno rušit ani u jídla. To si může dovolit jen vůdce smečky nebo jeho majitel. Jakékoliv vyrušení v té době považuje za útok a podle toho se chová. Ani hry se psem nejsou bez rizika. Je-li rozvášněný hrou, může nechtíc zuby ublížit. Proto si dáváme pozor, abychom se při tom nedostali do jejich blízkosti. Když se náš pes dostane do křížku s dalším, neměli bychom se pokoušet je rozdělit. Lze to udělat pouze v případě, že nám pomůže další osoba, nejlépe majitel protivníka. Osvědčené je uchopit oba psy za ocas nebo za zadní nohy. Bojovník totiž vnímá pouze svého protivníka, jinak nevidí a neslyší. V případě, že se naše ruka dostane do blízkosti jeho tlamy, může nás v zápalu boje nechtě pokousat. Proto je také nevhodné, aby psa chodily venčit děti samy. Jsou situace, které těžko zvládne i dospělý. Před psem neutíkáme. Jednak bychom mu stejně neutekli, jednak má v sobě zakódovaný lovecký pud. Některý víc, jiný méně. Řídí se tím, že vše, co utíká, je třeba ulovit. Chystá-li se pes zaútočit, je lepší zůstat stát. Obvykle totiž nechce kousnout, chce si nás jenom “přidržet”. Předmět, který se nehýbá, pro něj není dostatečně atraktivní.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO K. Varcoller a M. Mašín
