U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Děti a pes v rodině
Kategorie: Volný čas | Autor: Jarmila Hladká
Když pes žije v rodině, považuje ji za svou smečku. Jeho místo by však mělo být až poslední v pořadí za všemi členy domácnosti, včetně malých dětí. Není-li tomu tak, rodina tím trpí.
Když si pes uvědomí své výsadní postavení, rodina se musí přizpůsobovat každému jeho rozmaru. Vydobyté postavení samozřejmě brání a neopustí je bez boje.
Také děti by se měly naučit rozumět signálům, které pes vydává. Všímat si postavení uší, toho, jak stojí, jak pohybuje ocasem. Poskytuje tím totiž důležité informace o tom, co udělá v nejbližším okamžiku. Děti by měly také vědět, jak se pes normálně chová a co považuje za hrozbu. Je třeba jim vysvětlit, že není vhodné psa při jídle a odpočinku rušit. Když pozorujeme štěňata, vidíme, že si misku s jídlem brání již odmalička. Odehnat psa od jídla či mu ho dokonce vzít, to si může dovolit jen vůdce smečky.
Psovi bychom se také neměli dívat přímo do očí. To v psí řeči znamená, že je třeba ujasnit si místo v hierarchii. Kdo oči odvrátil dřív, je slabší. Pokud pohledem žádný z nich neuhne, je to většinou důvod ke rvačce.
Další radou, kterou ale v praxi dodrží jen ten, kdo se nebojí, je neutíkat před psem. Mají hluboce zakořeněný lovecký pud. Jestliže se však nebudeme hýbat, pak ho nebudeme zajímat. Obvykle totiž chce kořist jenom chytit a přidržet. Vždy se proto vyplatí pohybovat se rozvážně, pomalu – a nekonfrontovat se s jeho silou. Zvláště pro dítě by to nemuselo dopadnout dobře.
Pozor si musíme dávat nejen na velká plemena. Mezi těmi malými jsou často neurotičtí a nevychovaní jedinci, kteří bez varování kousnou. Zcela zásadní by mělo být pravidlo: nedotýkat se cizího psa bez svolení a přítomnosti jeho majitele. Někteří totiž mají s dětmi velmi špatné zkušenosti; děti někdy dovedou být velmi kruté.
V poslední době se často stává, že při venčení napadne cizí pes našeho. Rozdělit peroucí se psy ale není snadné. Obvykle nereagují na povely, jsou plně zaujati soupeřem a dá se říci, že jsou v takovém momentě zcela hluší a slepí. V tomto stavu neucítí, že mezi ně strčil ruce pán, kterého normálně milují a akceptují.
Ideální situace nastane, když oba majitelé mohou a chtějí zasáhnout. Každý má uchopit svého psa buď za zadní nohy nebo za ocas. Nikdy nestrkáme ruce do blízkosti jeho tlamy. Pro malé dítě je taková situace zcela neřešitelná, proto by nikdy nemělo venčit psa samo.
I dítě by mělo pochopit, že jiná je situace, když si s cizím psem hraje venku mimo jeho rajon, a v tom, když uvázaný nebo volně puštěný hlídá svoji zahradu či pozemek. Každý “cizinec”, který tam vstoupí, je nepřítel.
Na cizí pozemek hlídaný psem se tedy sami nikdy nevydáváme, stejně tak nehladíme psa mezerou v plotě. Proniknutí do svého teritoria pes většinou hned potrestá. Stopy po takovém setkání vám můžou zůstat na celý život.
