U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Daleko od hlučícího davu
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová, FOTO MARTIN MAŠÍN A ARCHIV TŘASÁKOVÝCH
Úzká cesta klikatící se vzhůru od asfaltky ve směru na Jablonec nad Nisou byla téměř holá, a tak jsme vyjeli až ke vchodu chalupy. Když tady ovšem pořádně nachumelí, leží studená duchna až k oknům. A Třasákovic chlapi musí dole vytáhnout z auta lopaty a proházet trasu alespoň pro pěší.
Pokud je třeba vynést jen baťůžek s jídlem, jde to. Horší je, když se musí dostat nahoru ještě další věci. A těch bývá na Vánoce dost. V náručích cestují vždy i dva jorkšíráci, které by pak ve vysokém sněhu těžko hledali. Škoda, že široko daleko není nikdo, kdo by se o cestu staral. Pravidelně tu projíždí jen myslivec na koni, pár pejskařů si sem vyšlápne vyvenčit své miláčky a jednou za rok kolem chalupy prosviští závodníci na lyžích. Jinak klid a ticho, lemované ze všech stran hradbou lesa.
Jak jsme objevili “ráj”
Třasákovi po chalupě ani po chatě nijak netoužili. On pochází z Duchcova, ona až z Michalovců, jejich rodiče nikdy rekreační stavení neměli. Přebývali v Praze a nejdřív v páru a pak se dvěma kluky vyráželi ve volných chvílích na výlety, návštěvy známých a někdy i do světa. Až v polovině devadesátých let si řekli, že by si zasloužili občas víc klidu. Neustálý shon související s aktivitami jejich produkční agentury, mezi které patří organizování show na Staroměstském náměstí a koncerty po celé republice, je donutil relaxovat. “Když jste každý den někde jinde a pořád mezi tisícovkami lidí – pak je pobyt na chalupě pro nás doslova ráj,” přiznává Václav Třasák. “Přišli jsme k ní zcela náhodou. Kamarád se zmínil, že jeden podnik, který má v Jizerkách menší rekreační zařízení, se dostal do konkurzu a chalupa je levně na prodej. Vydali jsme na obhlídku – a okamžitě jsme věděli, že bude naše.”
Stačí kýbl a nějaký hadr…
Tato věta patří u Třasáků k rodinnému folklóru. “Když jsme šli podepsat kupní smlouvu, muž říká: Vezmi s sebou jen kýbl a nějaký hadr, uklidíme a bude to v pořádku,” ještě dnes se upřímně směje paní Dana. “Jenže v chalupě snad tři roky nikdo nebyl. Bylo to tady zatuchlé, plesnivé a plné nábytku. Kýbl a hadr zkrátka nestačil. Za týden jsme přijeli, muž vzal motorovou pilu – a už to lítalo. Vybourali jsme trámy mezi pokoji, vysekali podlahy a všechno včetně paland spálili. Zlikvidovali jsme i staré nevyhovující komíny. Z chalupy zbyl jen skelet.” Václav Třasák naštěstí řemeslu rozumí, je původně vyučený instalatér a topenář. Přestože by si prý dovedl představit v téhle chalupě víkendy i kdyby se jen osmýčil prach a vytřelo, vrhl se do práce. Nejdřív možná pro radost své ženě, dnes pro radost a pohodlí všech.
S výhledem do zeleně
Zima tu působí – i díky tmavému nátěru dřevěnice – dost černobíle. S jarem však vítězí zelená. Zpočátku však tato barva nové obyvatele chalupy dost popuzovala. Předchozí majitel totiž nechal sytě zelenou fermežovou barvou natřít snad všechno, co bylo v interiéru ze dřeva. Trámy, stropy, příčky, kam oko pohlédlo všude brčál. A nešel dolů. “Některé trámy v interiéru jsme zachovali. Nezabralo žádné rozpouštědlo, a tak jsme je museli obrousit a natřít hnědou lazurou. Stropy jsme raději nechali přikrýt sádrokartonem. A pod ním, aby se ta bílá plocha opticky rozbila, jsou někde falešné trámy. U stěn navazují na skutečné, a tak lze při otevření dutiny kontrolovat, zda je dřevo zdravé. Dělala nám to firma, která stropy zároveň všude zateplila Rockwoolem. A od podlahy do metru výšky jsme nechali sádrokartonem obložit i stěny. V tomto případě zeleným, tedy vodovzdorným a nehořlavým. Ale štuk je samozřejmě bílý. Zeleň nám stačí skutečně jen ta venku.” První jaro bydleli Třasákovi dole ve vsi v hotelu a chodili sem na práci. V létě, když už bylo kde spát, šlo to raz dva. Podlahy, kanalizace, odvodnění a izolace vlhké zdi zakousnuté do stráně, rozvody vody, která byla natažená jen do sklepa. “Nové betonové podlahy v přízemí, dřevotřísku v patře a komíny dělala firma, na to jsme si netroufli. A přes zimu přišly na řadu už zmíněné sádrokartony,” vypočítává chalupář.
Poklad za trámem
To už Třasákovi od místních věděli, že se původní majitelé živili mačkáním korálů. V chalupě bydleli a živnost provozovali v kůlně trochu níže ve stráni. “Když se kopaly podlahy, těšili jsme se, jestli se třeba nějaká krása nenajde. Ale nikde nic. Poklad se objevil, až když jsme se o prázdninách pustili do rekonstrukce střechy,” vzpomínají chalupáři. “Sundali jsme starou krytinu a nad koupelnou za trámem bylo snad 150 starých knížek psaných německy, hlavně různé lexikony, alba s fotkami původních obyvatel a taky krabice plná sáčků s korálky. Prostě krása,” hodnotí paní Dana. Radost z pokladu však tehdy vystřídal vztek. “Chtěli jsme samozřejmě hned položit novou krytinu. Nejdřív jsme jezdili po okolí a okukovali, co lidi na střechách mají. Šindel není nejlepší, často se brzy zelená od náletu z lesa, a břidlice je dost drahá. Tak jsme zvolili beronitové šablony. Měl je položit místní pokrývač s pomocníkem. Jenže se rozhádali a nepřišli. Nás hnal čas, protože jsme na to měli jen ty prázdniny, a také obava – co v zimě? Odkrytá nemohla střecha zůstat. Vždyť tady napadne víc než metr sněhu! Stálo nás to spoustu nervů.”
Koncerty v trávě
Přes všechny starosti, které se kolem rekonstrukce chalupy vynořily, Třasákovi nelitují, že do toho šli. Klid a mír, jimiž dýchá jejich stráň a okolní lesy, jsou doslova léčivé. Přivlastňovací zájmeno “jejich” je dnes už zcela namístě. Podařilo se jim totiž přikoupit k pruhu kolem chalupy ještě další kus dole (starali se o něj ostatně i dřív; jak by to vypadalo – jen půl stráně “nakrátko”?). Zdobí ji jen pár keřů malin a rebarbora. Dokonce ani skalku paní Dana znovu neosázela. “Slyšeli jsme, že tu bývala, a pěkná. Ale když se odstěhoval správce rekreačního objektu, ,odstěhovaly’ se do různých zahrádek v okolí i kytičky. Možná by tam skončily i ty moje,” hodnotí realitu střízlivě paní domu. Ani tak se prý nenudí. Mají už svá malinová a ostružinová místa v lese, který je v normálním létě také zásobárnou hub. Stačí vyběhnout pár kroků vzhůru a vrátí se s plným košíkem. Každý rok se něco urodí víc než bohatě, takže sklípek pod dílnou je pořád plný zavařenin. Vedle úklidu, jemuž se pořádkumilovná paní Třasáková věnuje přímo s vášní, je to hlavní “holčičí” starost. Chlapi sečou křovinořezem trávník a suší seno pro zvířátka v lese, štípají dříví, odhazují sníh a starají se o údržbu. Vrhli se i do stavby hřiště dole ve stráni. Začali lopatami a zjistili, že by bylo hotové tak za pět let. Sklon stráně je totiž značný. “Děláváme dole ve vsi s kamarády country festival. Lidem se to moc líbí, a tak nás zachránili. Přijeli, vybagrovali, srovnali plochu, udělali jsme základ… musíme zkrátka kousek po kousku.” Víc se do práce hrne sedmnáctiletý Matěj. O dva roky starší Jakub, který už od dětství udivoval publikum hrou na housle, spíš vezme nástroj, sedne si odpoledne doprostřed stráně nebo do nového altánu a dvě tři hodiny cvičí. A chalupa daleko od hlučícího davu dostává novou dimenzi…
A zase jsou tu Vánoce
Dřív než svátky, které by dnes Třasákovi netrávili jinde než v Jizerských horách, přichází hajný Dostál. “Máme od něj nejen dřevo na topení, ale i vánoční stromek. Protože sem obvykle neseme všechno sněhovým ‘průsmykem’, s výzdobou to nepřeháníme. Hlavně, že je teplo,” představuje chalupář vlastní úpravu průduchu na krbu, který zároveň vytápí i chodby. “Jde o stavebnici, kterou jsme koupili v Baumarktu na Zličíně. Dali jsme za něj 36 tisíc – měl však nedobroušená dvířka. Nahlásil jsem to, oni však nepřijeli. Tak jsem jim řekl: složte si ho a odvezte. Moc se omlouvali a nakonec dodali nejen dveře, ale za dalších 20 tisíc jsme u nich ještě mohli vybrat pily, čerpadlo a další potřebné věci.” Zlodějů se Třasákovi nebojí. I když 30. prosince už vždycky ujíždějí za svými koncertními povinnostmi, vánočně naladěný poberta by tady jistojistě zapadl. Ovšem oni mohou mít pro strach uděláno i v ostatních ročních obdobích. “Je tady domovní centrála s alarmem a SMS bránou, takže by nás mobil informoval, že někdo například vypnul elektřinu. Já bych okamžitě kontaktoval rozvodné závody. Pokud by řekli ano, máme výpadek, je vše v pořádku. Ale když by někdo skutečně přerušil kabel nebo rozbil okno, vyslala by centrála signál nejen nám, ale i nejbližší policejní stanici. A my jsme tady za hodinu a půl taky.” Pokoj všem lidem dobré vůle, zvykli jsme si říkat o Vánocích. Pokud jej přece jen rozděluje někdo tam nahoře, pilná rodinka v chalupě vysoko v horách má nárok na pořádnou porci.
FOTO 1 – Chalupa vyrostla na stráni čtyři roky před koncem devatenáctého století. Při opravě sundali noví majitelé lišty i prkna, protáhli dřevo na malé protahovačce, vše přibili zpět a natřeli. Klobouk dolů…
FOTO 2 – Aby mohli být venku i když pere sluníčko nebo třeba leje, postavili si na místě bývalého smetiště a kůlny nový altánek
FOTO 3 – Zvenku klasika – uvnitř komfort. “Takhle jsme to chtěli,” říkají manželé Třasákovi. “Když přijedou známí, nemusíme mít strach, kam půjdou na toaletu, kde se vykoupou a zda se jim bude dobře spát.”
FOTO 4 – Lebku stepního skotu, obrázek i další pozornosti si přivezl Jakub z jedné z cest za Velkou louži; místa na galerii jeho muzikantských aktivit i slavných osobností, s nimiž se setkal, je tady dost
FOTO 5 – Podlaha v sednici, která je díky vybouraným příčkám skutečně veliká, i v navazující kuchyni pokrývá zajímavá “parketová” dlažba. Koupili ji levně při jedné akci v OBI. Měřili tak přesně, že nezbyla ani dlaždice
FOTO 6 – Toto dubové posezení mělo sloužit, když by se mezi lavice zasunul velký stůl ze sednice, i jako letiště, když se sjede víc hostů; zůstalo jen u sezení, protože truhlář se trochu “uměřil”…
FOTO 7 – V celé chalupě je velmi příjemně. Společně se o to snaží výkonné Petry uprostřed a krb, jehož průduch upravil chalupář tak, aby šlo teplo do místnosti
FOTO 8 – Pohodlné smrkové schody vedou do podkroví; na zdech bez poskvrnky rozkvétají kytičky a poletují motýli
FOTO 9 – Jídelní kout i celá kuchyňka svědčí o moderním vkusu majitelů; sádrokartonový strop zde “podpírají” trámy, v nichž je obložen jen horský vzduch…
FOTO 10 – Z vodovodních kohoutků proudí sice zdravotně nezávadná, ale hodně železitá voda. Paní domu nechutná, a tak se na vaření vozí – když je průjezdno – zdola ze vsi
FOTO 11 – I v komfortní bělozlaté koupelně a na záchodě jsou v zimě přímotopy stále zapnuté jedničku; termostat se stará o jejich efektivní chod
FOTO 12 – Díky tomu, že elektrické radiátory nepřetržitě mírně temperují interiér, je i v podkroví ve chvilce teplo; nakoukli jsme do klučičího království
ALBUM PLNÉ VZPOMÍNEK
Oba obrázky naznačují, že jsou to vzpomínky skutečně dramatické. Po původním zaváhání, zda by bývalé rekreační zařízení nemohlo přece jen sloužit v původní podobě a s původním zařízením, se začaly dít věci.
FOTO 13 – Do hlubokého výkopu v zemi, kde bývalo smetiště, se právě hodlá usadit veliká odpadní jímka, kterou fekální vůz vyčerpává jen jednou za rok. Nad ní zeje ve zdi díra; tady byla ke stavení přitisknutá stará kůlna, místo níž vznikl pěkný altánek
FOTO 14 – A ještě pohled do interiéru ve chvíli, kdy chalupář vyřezal vnitřnosti čtyř pokojíků a vytvořil obrovskou přízemní místnost. Některé trámy, v této chvíli už zbavené zeleného nátěru, zůstaly na místě, další jsou zcela nové, sestavené z prken; nad ně přijde sádrokarton – a bylo by to příliš veliká bílá plocha…
