U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Čtyři roční radosti
Kategorie: Zahrada | Autor:
Titulek připomíná roční období, v nichž se zahrada výrazně proměňuje. Uspokojení, které přitom poskytuje svému majiteli a tvůrci, je samozřejmě mnohem víc. Obklopuje totiž jeho venkovské sídlo v podhůří Orlických hor, na němž náš spolupracovník JUDr. Pavel Kumprecht tráví převážnou část roku.
Domek na kraji vsi, kterou zná ještě z dětství, koupili s manželkou od tety a strýčka už v roce 1980. Okrasnou zahradu ale založil a postupně začal tvarovat až před šesti lety. Přestože si své soudní starosti nosí i domů, práci na zahradě si nedá vzít. Když nám při jedné návštěvě ukázal pár pěkných fotek, požádali jsme ho, aby na procházku zahradou pozval i vás.
Bujněji než na papíře
Inspiraci získával hlavně v zahrádkářských časopisech. Dnešní stav zahrady je v podstatě jeho vlastní návrh. „Myslím, že není špatný a že do venkovské krajiny vcelku zapadá. A hlavně je tu příjemně,“ pochvaluje si pan doktor. „Zjistil jsem ovšem velmi brzo, že ve skutečnosti se stromky a keře rozrůstají poněkud více oproti očekávání. Asi za to může zdejší úrodná zahradní půda. Zvolíte doporučené vzdálenosti výsadby, ale již za tři čtyři roky musíte vzít pilku a prořezávat, dokonce tu a tam něco vykopat a přesadit. S touto perspektivou je asi třeba se smířit.
Zvláště smutné však je, když po letech zjistíte, že jste zasadili něco zcela jiného, než jste měli v úmyslu. Že vám prostě prodali jinou borovici, než kterou jste chtěli a která by byla pěkná v konkrétním místě. Nákupu rostlin je nutné věnovat při zakládání okrasné zahrady zvláštní pozornost. A nakupovat pouze u spolehlivých zahradníků. Okrasná zahrada nyní zabírá plochu zhruba 1200 m2 a navazuje na volnou přírodu. Než dřeviny patřičně vyrostou, ponechal jsem v ní dočasně dva původní ovocné stromy. Především dnes už urostlou třešeň, která plní funkci solitery, jež by měla být u každého domu. Aby tam nestál jako prst. Právě za ní je prostor se skupinkou vyšších jehličnanů, které časem třešeň nahradí. I na takové věci se musí myslet s předstihem, protože to chvíli trvá, než strom vyroste.
Skupinu smrků jsem dokola osázel opadavými keři. Kombinace stálezelených dřevin s opadavými totiž přispívá k proměnám zahrady v různých ročních obdobích. Je nutná také proto, aby v zimě nebylo všechno holé, aby zahrada v té době nebyla smutná. Stejně tak je důležitá kombinace rostlin podle jejich barev, doby květenství či velikosti. Důležité jsou rovněž průhledy zahradou, neboť jedině tak může vyniknout její hloubka a celkové uspořádání. Ale to jsou rady sice asi obecně platné, ale jinak čistě amatérské. Se založením okrasné zahrady nejlépe poradí zahradní architekt.“
Příběhy z rybníčku
Za nejhezčí partii zahrady považuje doktor Kumprecht rybníček a jeho okolí. Proto právě u něj stojí bílá lavička. „Tam si prostě posedím při sklence dobrého vínka a nepotřebuji nikam jezdit do ciziny. Je tady hezky. Zjara se tam stahují žáby k naplnění svého biologického poslání a odměňují posluchače svými koncerty. Tehdy pro ně – i pro jejich budoucí pokolení – musím připravit vlezy a výlezy z vody. A v červenci už je ve vodě čilý ruch. Z pulců jsou malé žabičky, řádí v ní čolci, podobající se předpotopním ještěrům, a nad vodními rostlinami krouží vážky. Vyhlídly si ho i užovky obojkaté. Vzájemně se přitom požírají – ale to je příroda.
V rybníčku a kolem něj bývá také spousta hmyzu, předpokládám že užitečného. V kamenných zídkách, které jsem vystavěl, se drží ještěrky živorodé. Jsou k vidění zvláště po ránu, když se vyhřívají na kamenech. S nimi jsem učinil i velmi zajímavou zkušenost. Když se mi díky ‘kamennému programu’ v zahradě podařilo posílit stavy ještěrek, ztratila se z ní zcela klíšťata. Zatímco ještěrky manželka snese, ze slepýšů má strach. Máme jich na zahradě poměrně dost. Já ji však vždy říkám, že je to projev ekologické čistoty prostředí.
V této souvislosti se nemohu nezmínit o nebezpečí, jež těmto živočichům obecně hrozí v podobě různých sekaček. Proto seču často a dlouho, abych měl nejen čas na prohlídku pozemku před sekačkou, ale aby také měli čas utéci.
Rybníček je důležitý také jako napajedlo pro ptáky. Pomocí dubové fošny jsem jim tam také vytvořil mělké místo, kam chodí nejen pít. Jeden kos je pravidelně využíval jako lázně. Nad vodou a kolem ní pak často létají vážky, ve vodě se občas zavlní užovka a rejdí v ní čolci. Natáčím si ty drobné příběhy a až budu mít čas, sestříhám je a udělám film.“
Prozraďme ještě, že jde o tzv. nebesák, tedy rybníček bez přítoku, o rozloze 3 x 4 metry. K doplňování jeho výparu stačí voda z okapu ze střechy příslušenství. Jedině když jsou hodně veliká vedra, přidá se trochu vody ze studny. Takhle už to prý jde šest let a voda je stále v pořádku. Vytvořil se tam biosystém, který už se o čistotu stará sám. Jen je třeba na podzim osekat všechny zelené listy leknínů a dalších vodních rostlin, protože by ve vodě zahnívaly. Jsou zasazeny asi v 80 centimetrové hloubce a přežívají zimy dobře.
Komu patří zahrada
Řeč nebude o tom, že se majitel pře o vlastnictví zahrady, ale o tom, že ji pohostinně otevírá mnoha návštěvníkům z živočišné říše. Zejména ježci se mají v zahradě dobře. „K úkrytu využívají sto metrů dlouhý živý plot z habrů, sázený ve dvou řadách. Z větviček ostříhaných v červenci při řezu plotu v něm vždy vytvořím kupy, kde nejen hnízdí (ježci mají hnízda, nejde o omyl), ale snadno přečkají i zimu. K dispozici mají i dva ježkovníky, což jsou dřevěné konstrukce ve tvaru pyramidy, pobité šindelem, aby nevlhly. V nich jsou pak ježci schováni ve slámě.“
O malé ježky, narozené na podzim, a kteří by vzhledem k tomu zahynuli, se stará pan doktor v bývalém zděném kurníku. Ježci však nejsou jediní pichlavci, jimž je u Kumprechtů dobře. Věřte nebo ne, pan doktor podporuje i hnízdění a vývoj populací divokých včel a čmeláků! Udělal pro ně speciální úly a ví o nich spoustu zajímavostí. Zejména si pochvaluje jejich pomoc v ovocné zahradě při opylení květů. Po zahradě je také rozvěšena celá řada budek pro ptáky, které v zimě nikdy nebývají prázdné. Všimli jsme si také malého krmelce za plotem s voňavým senem a mrkvičkou pro zajíce. Pan doktor sice není myslivcem, ale nezapomněl ani na tato ohrožená zvířata. Jeden takový zaječí Robinson prý chodí do jeho samoobsluhy hodovat pravidelně.
A co říci na závěr? Hlavně to, že dobře založená okrasná zahrada má svůj půvab v kterékoli roční době. Přináší přitom potěšení nejen svému tvůrci, ale všem. Jak náš hostitel nakonec poznamenal, pokud bude jeho zahrada inspirací třeba jen pro pár místních obyvatel, a to už také zaznamenal, pak mělo jeho snažení širší smysl. Marie Rubešová
Popisy k obrázkům
Podzim orámoval renovovanou stavbu plody skalníku a zlatem listnáčů
Takhle vyhlíží chalupa v těchto dnech – vpravo na stromě jedno z krmítek, do nichž chalupář nalévá sýkorkám lůj
Prosincová nálada v tomtéž zákoutí; traviny mu dodávají dramatický vzhled
Průhled pod třešňovou větví přes malou skalku a vzrůstající smrčky dál do kraje
Stejná scenerie v podzimním převleku; vlevo je vidět stříšku ježkovníku
První sníh koncem listopadu pocukroval okolí rybníčku
Rybníček obkroužila zídka, na níž se v létě rády vyhřívají ještěrky
Jaro s rozkvetlými skalkami a keři patří i v této zahradě k nejkrásnějším
Autor fotografií: FOTO PAVEL KUMPRECHT
