Co znamenají značky na cihlách?

Rubrika: Cihla a jak na ní, Stavba, Stavební materiály

Kruhová cihelna v Hrušové (vystavěna roku 1874 podle patentu berlínského stavitele Friedricha Hoffmanna) z období první republiky. Byla unikátní díky svému kruhovému půdorysu. Foto: Mgr. Michal Hofman

Snad každý z nás už někdy držel v ruce starou cihlu, která na sobě měla nějaké značení, ať v podobě čísla, písmena, nebo jiného symbolu. Cihlářská značení jsou stará jako cihly samotné.

Cihlářství se odedávna dařilo tam, kde byl dostatek jílovité hlíny s nízkým obsahem vápníku, nejčastěji ze spraše. Do hlíny se přidávalo tzv. ostřivo (křemičitý písek, dříve i různé obilné plevy či sláma), které zabraňovalo popraskání při výpalu. V minulosti se cihly vyráběly ručně, kdy se měkká hlinitá směs ručně vytvarovala pomocí dřevěných forem. Poté se cihly vyklopily a sušily na slunci či v dřevěné kůlně. Po fázi sušení (zpravidla trvala několik týdnů) se přešlo k samotnému vypalování cihel v peci. Do poloviny 19. století se cihly vypalovaly v jednoduchých polních pecích, než přišel vynález kruhové pece s kontinuálním výpalem dle patentu berlínského stavitele Friedricha Hoffmanna z roku 1858. Po vypálení cihel (asi do 1 000 °C) následovala jejich přebírka a další uskladnění či přímo transport k zákazníkovi.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Cihla a jak na ní:

Cihlové klenby

Cihly a pálené tvárnice

Postarejte se o cihlové zdi

Staré, již použité cihly

Podlahy z půdovek

Kotvení v lícových cihlách

Oprava stájové klenby

________________________________________________________________________

Rozmach cihlářství

Cihlářská značení jsou doložena do období starověku a římské říše. V českých zemích se používání kolků na cihlářských výrobcích začalo využívat v období gotiky, kdy bylo značeno z praktických důvodů pouze obchodní zboží. Po útlumu během středověku se nový rozmach cihlářství a kolků datuje do 18. a 19. století. Guberniálním nařízením z roku 1839 bylo v Čechách nařízeno označovat cihly kolkem, aby mohl být rozeznán výrobce. Některé cihelny tak činily už dříve, jiné, často malé cihelny ale ani tohoto nařízení nedbaly.

V českých zemích připadá „boom“ kolkovaných cihel na druhou polovinu 19. století a počátek 20. století

Po zrušení poddanství v roce 1848 a po zavedení živnostenského řádu v roce 1859 se rušila dosavadní omezení a podnikatelská činnost byla prohlášena za svobodnou. Tím se i cihlářství stalo volnou živností. Výsledkem byl rozkvět cihlářské výroby a podnikání, což mělo za následek masivní rozšíření cihlářských kolků kvůli lepší identifikaci. Od druhé poloviny 19. století začaly značky na cihlářských výrobcích sloužit v tržním prostředí jako dobrá reklama cihelen. Pro příklad můžeme uvést cihlářské výrobky z cihelny Josefa Tomáška ve Vysokém Mýtě, kde se i po smrti zakladatele cihelny cihly stále značily stejným způsobem, po zakladateli cihelny. Pouze se na kolek přidalo slovo „dříve“. Tenkrát si byli totiž dobře vědomi vynikající pověsti Tomáškových cihel a chtěli v této tradici dále pokračovat.

Pozitivní a negativní

Kolky (značky) na cihlách dělíme podle způsobu jejich výroby na dva základní typy – pozitivní a negativní.

Pozitivní kolek je značení, které vystupuje z hmoty cihly. Vznikne tak, že se do dna cihlářské formy vyryje zrcadlově obrácený znak. Forma se vyplní hlínou a při vyklopení má cihla vystouplý reliéf. V minulosti tento typ kolků převládal.

Negativní kolek je značení, které bylo zapuštěné (vytlačené) do hmoty cihly. Vznikne buď vtisknutím kovové destičky s iniciálou, která byla zpravidla přibita ke dnu cihlářské formy, nebo razítkováním až po vyklopení vlhké cihly. Tento způsob značení cihel často vykonávali pomocní a méně kvalifikovaní dělníci v cihelně, což vysvětluje často křivé nebo převrácené značky na cihlách. Negativní cihlářské kolky jsou na cihlách zastoupeny nejčastěji.

Neoznačovala se každá cihla, ale zpravidla jen několik z určitého počtu. Číslo na cihle buď patřilo cihlářské partě, nebo znamenalo výrobní sérii.

Malé stopy

Venku u cihelny, kde se sušily cihly, pobíhali volně psi, kočky nebo jiná zvířata. Otisky stop na cihlářských výrobcích jsou dnes vyhledávaným artiklem u sběratelů značených cihel. Na cihlách můžeme někdy nalézt i stopy po cihlářových prstech, ojediněle ryté ornamenty či nápisy. Například na jedné cihle z Vraclavi u Vysokého Mýta se dochoval zajímavý vzkaz: „Teď to pude! Je doma zástupce.“ Tyto „zprávy cihlářů“ patří mezi vzácné ukázky provozní komunikace v cihelnách.

Rovněž se značky na cihlách uplatňovaly i při technologii stavění, kdy umožňovaly lepší spoj s maltou. Víme totiž, že zedníci zdili cihly značkou dolů.

Cihla z 1. poloviny 20. století s postranním nápisem; cihelna Vraclav u Vysokého Mýta. Foto: Mgr. Michal Hofman

Cihla s kolkem A. SMOLIK 26 z počátku 20. století; kruhová cihelna pana Smolíka v Mikulovicích u Pardubic. Foto: Mgr. Michal Hofman

Cihelná dlaždice zvaná půdovka z počátku 20. století označená negativním písmem v negativním rámečku, rozměr 200 × 200 × 40 mm; cihelna Františka Veselého v Brandýse nad Orlicí. Foto: Mgr. Michal Hofman

Cihly s podpisem

Samotné kolky na cihlách mohou představovat různá čísla, písmena či znaky a jiné symboly či jejich kombinace.

Značení číslem – jednalo se o nejčastější značky. Označovaly pravděpodobně cihlářskou partu (konkrétní směnu), podle toho se dala rozpoznat kvalita odvedené práce. V řídkých případech znamenalo číslo letopočet. Cihly se symbolem čísla jsou v celkovém množství značených cihel nejvíce zastoupené.
Značení písmeny – mohlo se jednat o iniciály jména majitele cihelny, někdy i o zkratku panství či cihelny. Rovněž se objevuje i kombinace jména majitele či místa cihelny s číslem.
Značení znakem či jiným symbolem – především u panských (vrchnostenských cihelen) se setkáváme se znakem erbu majitele panství.

Nejenom klasické plné cihly měly své kolky. Rovněž další cihlářské zboží bylo takto značené, jako například dlaždice z cihelného materiálu, tzv. půdovky. Dříve se jednalo o velmi oblíbenou podlahovou krytinu na půdách, proto i ten lidový název. Půdovky se zpravidla pokládaly značenou stranou směrem k podlaze.

Text a foto: Mgr. Michal Hofman