U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Co s kovovými předměty

Kategorie: Dílna | Autor: Bronislav Černý

Přítomnost kyslíku i některých dalších chemických látek v ovzduší způsobuje, že na povrchu kovů se vytvářejí vrstvičky kysličníků, sirníků, uhličitanů a fluoridů. Kovy ztrácejí lesk a některé z nich se nevratně rozrušují – korodují.

Na povrchu mědi nebo mosazi se objevuje tenká vrstva uhličitanů (měděnka) a na hliníku kysličníky, které je sice zbavují lesku, ale zato jejich povrch do jisté míry chrání. Ocelové výrobky jsou ale napadány rzí, která je trvale poškozuje. (Výraz “železo”, používaný laiky, je nesprávný; to, co tak nazýváme, je buď ocel – slitina s asi 0,5 % uhlíku, nebo litina – s několika procenty uhlíku). V průmyslu se ochrana kovových výrobků proti vlivům prostředí řeší několika způsoby: volbou materiálu, úpravou korozního prostředí či použitím ochranných povlaků. Doma jsme odkázáni na jiné prostředky. Preventivně můžeme použít protikorozní nátěry a výjimečně i pokovení odolným kovem. Již vzniklou rez odstraníme dvěma způsoby: mechanickým očištěním nebo chemicky pomocí některého odrezovače.

I. Mechanické odstranění koroze

Při mechanickém odstraňování koroze postupujeme od hrubého očištění k jemnému čištění, nakonec může následovat vyleštění. Pro nejhrubší odrezování jsou vhodné úhlové brusky (“flexo”), použít lze i elektrickou ruční vrtačku, do jejíhož sklíčidla upneme gumový kotouč se stopkou, na který upevníme brusné kotouče vhodného zrnění. Pro hrubší odstranění koroze můžeme také použít ocelový kartáč, nejlépe rotační, poháněný elektrickou ruční vrtačkou. Pro mechanické očištění a následné vyleštění ocelových výrobků je vhodné brusné plátno (s umělým korundem, zrnění volíme podle nároků na kvalitu povrchu). U menších předmětů vystačíme s ručním leštěním, větší plochy vyžadují použití strojů. Pokud požadujeme vyleštění do vysokého lesku, doporučuje se použít pásovou brusku. Brusné pásy s jemným zrněním jsou však zpravidla určeny pro broušení “za mokra”, které je u běžných brusek z bezpečnostních i provozních důvodů nepřípustné. Při broušení na sucho proto musíme snížit přítlak, abychom ocelový předmět tzn. nevyhřáli. Pro větší plochy a pro opracování tvarovaných ploch a dutin jsou vhodné elastické lešticí kotouče, vyrobené ze speciální polyuretanové hmoty plněné brousicím zrnem (karbid křemíku). Vyrábějí se jako velmi měkké (SW), měkké (W), střední (M) a tvrdé (H). Dosažení nejvyššího lesku zaručí motorové leštičky; ty lze nahradit výkonnější dvoukotoučovou dílenskou bruskou, jejíž jeden kotouč sejmeme a místo něj upevníme kotouč textilní. Na ten nanášíme speciální lešticí pasty, které obsahují karbid křemíku, smirek nebo umělý korund, u nichž je pojivem vosk. Příkon brusky, která má sloužit jako leštička, musí být poměrně vysoký; běžná dvoukotoučová bruska s příkonem 400 W taktak postačuje pro textilní kotouč o průměru 150 mm (doporučený příkon stroje je 500 W). Pro kotouč o průměru 250 mm by měl být příkon brusky 1 kW, pro průměr 315 mm 2 kW. Nejmenší brusky o příkonu 125 W se použít vůbec nedají.

Jak pracovat s lešticími kotouči

Nově zakoupený lešticí kotouč bývá většinou nutné nejprve orovnat: nasadí se na hřídel, stroj se zapne a pracovní plocha kotouče se srovná ostrým orovnávacím nožem. Lešticí kotouč, který se dlouho nepoužíval, se musí buď stejným způsobem srovnat, nebo tzv. kartáčovat: do prkénka zapustíme několika řadami hřebíky, jejichž hroty asi 2 cm vyčnívají a kterými odstraníme starou zatvrdlou pastu. Vedle velkých lešticích kotoučů lze použít i tzv. stopkové nástroje, vhodné zejména pro členité profily. Stopkové kotoučky, válečky nebo kónusy se upínají do elektrické ruční vrtačky. Brusný nástroj má průměr 20 až 40 mm, pasta je stejná. Pevný “roubík” lešticí pasty přitlačíme na textilní kotouč, jehož otáčky nejsou vyšší než nejvyšší přípustné. Rozehřátý vosk spolu s brusivem ulpí na pracovní ploše kotouče. K němu pak přitlačujeme předmět, který chceme vyleštit. Lešticí pastu průběžně doplňujeme. Po několika desítkách minut u leštičky získáme praxi, jakou silou předmět přitlačovat a kdy doplnit pastu. Roubík v papírovém obalu o váze cca 0,8 kg stojí asi 220 až 500 Kč.

II. Chemické odstranění rzi

V tomto případě použijeme tzv. odrezovač. Na trhu jsou od několika výrobců, jejich vlastnosti i ceny jsou podobné; většinou se jedná o bezoplachové přípravky. Ocelový nebo litinový předmět, zbavený zbytků barev a nečistot, omyjeme před aplikací odrezovače vodou se saponátem, případně odmastíme benzinem nebo nitroředidlem. Po oschnutí naneseme štětcem na jeho povrch odrezovač, menší předměty do něj můžeme ponořit. Prostředek necháme působit několik hodin – na každém výrobku je uveden přesný návod, podle kterého budeme postupovat. Odrezovač si můžeme vyrobit i sami; nejjednodušší bezoplachový odrezovač si připravíme z 15 gramů koncentrované kyseliny fosforečné, kterou se 4 gramy butylalkoholu vmícháme do jednoho litru destilované vody. Jiný odrezovací roztok (který se však musí z ocelového předmětu nakonec smýt) uděláme z 280 gramů koncentrované kyseliny fosforečné a 15 gramů kyseliny vinné, které vmícháme do jednoho litru vody.

III. Antikorozní nátěry

Vzniku koroze můžeme předejít ošetřením předmětu nátěrem vhodnou barvou na kov. Existují i barvy, které se dají nanášet na již zkorodovaný kov bez předchozího odrezení (Hammmerite, Antirezin, Alkyton, Eternal Antikor Special, Balakom Rezolux, Fest-B firmy Detecha, Balakryl antikor, Hostagrund® S 2160 a další).

IV. Pokovení odolnějším kovem

Jestliže na ocel naneseme některý z nerezavějících kovů, dosáhneme hezkého vzhledu a zároveň vysoké odolnosti proti korozi. V takové úpravě se prodávají například vruty, šrouby a matice (bývají buď pozinkované, nebo žlutě chromátované). Ocelové materiály je také možné nechat si v odborné firmě poniklovat či pochromovat. Některé výrobky lze chránit cínováním nebo poměděním, případně aplikovat některé speciální úpravy, jimiž se odolnost předmětů proti rezavění zlepší. Sem patří například alkalická oxidace (černění, brunýrování) nebo kyselá (ruční) oxidace hlavní loveckých a sportovních zbraní. Některé z těchto metod můžeme použít i v domácích podmínkách.

Černé zabarvení

V 1 l vody rozpustíme 1 kg hydroxidu sodného a 30 g dusičnanu sodného; roztok uvedeme do varu (kolem 150 °C) a předmět do něj ponoříme. Tuto teplotu musíme udržovat půl hodiny až hodinu. Modré zabarvení (vhodné pro zbraně) V 1 l vody rozpustíme 100 g ferikyanidu draselného a 100 g chloridu železitého a roztok uvedeme do varu. Očištěný a předehřátý předmět do něj ponoříme a necháme tak dlouho, až dosáhneme požadovaného zbarvení. To přechází z lesklé do šedé a pak do modré až modročerné.

Nejčastěji používané pasty na leštění kovů

Název   
   Značení   Použití

BPS schwarz     černá    
   hrubá pro všechny kovy

TPG braun     hnědá    
   předleštění neželezných kovů

   
   
   
   a plastů

TPS hellgrün     sv. zelená    předleštění měkké, tvrdé

   
   
   
   a nerezové oceli

GPW weis     bílá    
   doleštění měkké, tvrdé,

   
   
   
   nerezové oceli a niklu

GPP rosa     růžová    
   doleštění neželezných kovů

CPG grün     zelená   
   leštění oceli a chromu

KAG gelb     žlutá    
   doleštění termoplastů a laků

Provozní, bezpečnostní a hygienické předpisy

Odmašťovací prostředky (benzin, aceton, nitroředidlo) jsou hořlaviny I. třídy – pozor na nebezpečí požáru!

Některé používané látky jsou zdravotně závadné, proto s nimi pracujeme opatrně, pokud možno v rukavicích. Při práci nepijeme, nejíme a nekouříme.

Ředidla a látky používané pro odmašťování uvolňují nedýchatelné výpary, takže bychom s nimi měli pracovat venku.

Chemikálie i hořlaviny nenecháváme tam, kde jsou děti, bez dozoru.

Při chemickém barvení kovů se vyvíjejí plyny, které leptají pokožku a plíce. Proto vždy pracujeme venku a stojíme zády proti větru. Vždy používáme brýle a rukavice.

Nádoby pro chemické barvení nesmějí být kovové (lze použít pouze neporušené smaltované, bez prasklin, nebo ocelové), jinak volíme skleněné, porcelánové či kameninové.

Při vysokých otáčkách drátěných rotačních kartáčů i brusných kotoučů dochází k vymršťování ocelových drátků i zrn brusiva. Při práci proto musíme mít nasazeny ochranné brýle!

Jemné brusné papíry bývají sice určeny pro broušení ve vodě, ale běžné vrtačky s gumovými kotouči ani vibrační či pásové brusky pro tento způsob broušení nesmíme použít.

Co s kovovými předměty