U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO MOŽNÁ NEVÍTE…
Kategorie: Architektura | Autor: Připravil: GROZMAN
Skládané krytiny sklonitých střech se pokládají upevňováním prvků k podkladu. Bez zvláštních úprav však nebrání pronikání prachu, sněhu apod. do podstřešních prostor. V porovnání s celistvými krytinami jsou pracnější a náročnější na provedení. Jejich životnost je však mnohem vyšší a nevyžadují častou a rozsáhlejší údržbu. Povlakové krytiny (lepenkové) jsou tvořeny z asfaltových pásů nebo živičných nátěrů. V současné době se již u šikmých střech dělají jen výjimečně. Vyskytují se většinou jen na střechách objektů určených k rekreačním účelům, provizorních stavbách, starších horských chalupách apod. Došková krytina byla rozšířena zejména v obilnářských oblastech (Polabí a jižní Morava). Došky – otépky nebo snopky – se zhotovovaly z rovné a dlouhé žitné slámy s tenkým stéblem. Žito se pro tyto účely kosilo před dozráním, dokud bylo žlutohnědé. Ze slámy ručně mlácené a staré nejvýše dva roky se pak zhotovovaly snopky. Někdy se došky dělaly z rákosu a orobince. Šindelová krytina byla tradiční u venkovských staveb v horských a podhorských oblastech. Postupně vytlačovala doškovou krytinu z měst a později i z obilnářských oblastí. Byla mnohem lehčí (40 kg/m 2 ) než krytina došková. Šindel se vyrábí buď ručně (šindel štípaný), nebo strojně (šindel řezaný). Hotový šindel je asi 60 až 120 mm široký, 600 mm dlouhý a tlustý 15 až 20 mm. Pálená krytina je u nás dnes nejvíce rozšířená, zejména pro své technické vlastnosti a poměrně jednoduchou montáž. Dobře provedená tašková krytina je vodotěsná, nepotřebuje časté opravy, lze ji překládat a vyhovuje i z hlediska požární odolnosti. Je však poměrně těžká, a proto vyžaduje vhodnou konstrukci střešního pláště. Používá se několik typů: obyčejná taška (bobrovka), drážková tažená a ražená, prejzy a hřebenáče. Betonová krytina má v mnoha zemích také poměrně dlouhou tradici. Má téměř shodnou vnější podobu s krytinou pálenou – rozdíl je ve výchozí surovině. V tomto případě to jsou různé druhy betonových směsí. Azbestocementová krytina (eternitová nebo osinkocementová) je poměrně lehká, a proto se jí nahrazuje původní lepenková krytina, šindele apod., aniž by bylo třeba zesilovat původní konstrukci krovu. Je poměrně trvanlivá a nevyžaduje zvláštní údržbu. Břidlicová krytina se vyrábí z přírodní břidlice, je v šedočerné barvě, s vyvrtanými otvory pro hřebíky. Břidlice se přibíjí na bednění nebo laťování stejným způsobem jako azbestocementové ploché desky, a to diagonálně v řadách od jednoho dolního rohu. Dřív se kladla i na šindelový podklad a jednotlivé desky se podkládaly tenkými loučemi. Plechové šablony jsou v současné době oblíbenější než klasická plechová krytina, spojovaná klempířským způsobem. Podkladem je většinou bednění z prken. Šablony se vyrábějí z pozinkovaného ocelového plechu nebo povrchově upraveného hliníkového plechu. Novinkou posledních let je plechová krytina s keramickým nebo plastovým povrchem v několika vrstvách. Asfaltové šindele se skládají zpravidla z nosné vrstvy a několika krycích vrstev, v nichž je zaválcován granulát hornin. Technologie se liší podle výrobců. Jsou velmi oblíbené pro svoji trvanlivost a snadnou aplikaci. Nevýhodou je vyšší cena. Převážně jsou určeny pro nové objekty k trvalému bydlení. Na těchto stavbách působí architektonicky příznivým dojmem. Jen výjimečně jsou vhodné k rekonstrukci střech historických budov.
