U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO KVETE V BŘEZNU
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská
Ještě v předjaří, když jaro teprve přešlapuje za vrátky zahrady, obdivujeme květy řady nedočkavců. Z hor Malé Asie je kosateček Iris danfordiaceae, jehož žluté květy připomínají exotické orchideje. Svou výškou 10 – 15 cm zůstává relativně nízký. Dává přednost teplému slunnému stanovišti a lehké propustné půdě. Po zaschnutí listů vyžaduje teplo a sucho. Cibulky sázíme v srpnu až září asi 10 cm hluboko. Na dno jamky se doporučuje nasypat písek zajišťující drenáž. Svému příbuznému se nádhernými květy vyrovná kosateček síťkovaný (I. reticulata), původem z Kavkazu a hor Iráku a Íránu. Dosahuje výšky 10 – 20 cm. Květy bývají blankytně modré, u jiných odrůd tmavomodré, fialové a purpurové, jednobarevné i dvoubarevné, některé dokonce mile voňavé. Původní druh kvete fialově purpurovými květy se žlutou skvrnou. Požadavky na stanoviště a sázení má obdobné jako předchozí rostlina. Vysazeným cibulkám nesmíme zapomenout dát na zimu spolehlivý kožíšek z chvojí. Oba druhy kosatečků jsou ozdobou skalky a záhonů s jarními květinami. Také na nízkých suchých zídkách rostou výborně. Sázíme je vždy do skupiny.
Již v březnu se otevírají kouzelné, vysoko nad listy vzpřímené koule květů prvosenky zoubkované (jméno dostala podle listů s jemně zoubkovanými okraji). Intenzivně červenými a fialovými tóny a také bílou barvou oživují skalku i záhony v polostínu. Tato prvosenka je vysoká 25 cm a je u nás cizinkou – pochází z hor Afghánistánu, Himálaje a západní Číny. Vyhovuje jí polostinné vlhké stanoviště a dostatečně výživná humózní půda. Množíme ji výsevem semen na jaře. Je jednou z nejatraktivnějších květin ve své kategorii.
Svým časným kvetením nezůstává pozadu ani plicník, který má domovské právo u nás, v Evropě. Květy této nenáročné trvalky s drsně chlupatými listy během kvetení výrazně mění barvu. Plicník úzkolistý má zpočátku květy karmínově červené, při odkvétání však azurově modré. Jeho listy jsou zelené, beze skvrn. Plicník cukrový s nápadnými stříbrnými skvrnami na listech svítí červeně a při odkvětu přejde do fialově modré. Oba vyžadují bezpodmínečně polostín a půdu vlhčí, humózní, bohatou na živiny. Množí se dělením po odkvětu. Na zahradě se výborně vyjímají na okraji okrasných dřevin ve společnosti sněženek, violek, škornic, čemeřic aj.
