U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO, KDY A JAK při stavbě a údržbě III.
Kategorie: Stavba | Autor: Vladimír Procházka
Dalšími prácemi, jimž se budeme v našem malém seriálu věnovat, je pokládka nebo výměna střešní krytiny. Podmínkou kvality bývá sucho, ale někdy i teplo.
Moderní materiály, jako jsou hliníkové či pozinkované šablony, bonské šindele apod. lze klást za sucha i v chladném počasí. Pozinkované krytiny, zvláště pokud je zapotřebí někde je letovat, pokládáme v bezmrazém, nebo ještě lépe teplém dni. Spoj letovaný za mrazu na střeše by nemusel být pevný. Eternitové krytiny – a to ze šablon hladkých nebo vlnitých, je možné klást také za chladného suchého počasí, ne ovšem za mrazu. Materiál je křehký a tím lehce lámavý. U malých rovných šablon se vylamují otvory při přibíjení a u vlnitých se na vrcholech vln špatně vrtají díry pro šrouby nebo vruty. Mlhavé počasí nemusí být na závadu, pokud jsou podkladní lepenka či fólie ještě suché. Nejméně vadí vlhkost při kladení vlnitých krytin, z nichž lehce vyvětrá. Všechny lepenkové krytiny při kladení potřebují nejen sucho, ale i teplo. Platí to – s výjimkou některých netkaných materiálů – i pro všechny podkladní fólie pod moderní krytiny. Opravy lepenkových krytin, ať to jsou další nátěry po několika letech či opravy prasklin a děr, by se měly provádět při teplém, nejlépe podmračném počasí. Při slunečním žáru mají horké živičné materiály tendenci téct a jsou neúměrně dlouho lepkavé. Krytiny z pálených materiálů jsou zvláštní kapitolou. Nejméně choulostivé jsou tzv. zámkové krytiny z francouzských dvoudrážkových tašek. Ty se, pokud je správné rovné latění na rovném krovu, kladou nasucho bez podmazávání. Jen hřebenáče staří pokrývači ještě pokládají na “mastnou” vápennou nebo lehce nastavenou maltu. A k tomu je nejvhodnější teplé a podmračné počasí. Rovněž úžlabí, kde jsou šikmé řezy tašek, je dobré vymazávat, aby nezafoukával déšť a sníh. To vše odpadá, použijeme-li pod skládanou krytinu nepropustnou vodě odolnou fólii. Hřebenáče se pak přibíjejí nebo šroubují na hřebenovou lať. Tady počasí, a tedy i roční doba, nehrají velkou roli. Maltoviny použité na osazování pálených krytin potřebují dobře vyzrát, aby se nespálily horkem a suchem, nebo na-opak nepřemrzly, což by mělo po odměku za následek jejich rozpad a vyplavení. Na stře- še musí bez oprav vydržet 10 i více let (ty z vyzrálého kusového hašeného vápna a kopaného písku i více než 100 let!). Tedy znovu – teplé a podmračné počasí, ještě lépe po dešti, je nejvhodnější pro opravy pálených krytin, pokud potřebují maltové podmazání. Lze je dělat od poloviny dubna a nehrozí-li mráz a sníh za stejných podmínek asi až do poloviny října. Pozor třeba na “zmrzlé” v květnu. Práce kolem podmazávky je stejně jako zdění mokrý proces a ten vyžaduje průměrnou denní teplotu nad +5 °C a nemá rád suché slunečné parno. Ve vyšších polohách je lepší tyto práce skončit o měsíc dříve, to je v polovině září. Déšť druhý den by neměl vadit, spíše naopak. Došky nebo šindele budeme klást či opravovat výhradně za sucha. Teplo či chlad tu nerozhodují. Lze je tedy provádět po celý rok, pokud neprší nebo nesněží. Je jasné, že pokládka celé krytiny bude vhodnější od jara do podzimu, ale do nutných oprav se můžeme pustit i za holomrazu. U došků je práce choulostivější, neboť jsou pro montáž navlhčené, mohou přemrznout a při ohýbání a urovnávání se část zmrzlých stébel může ulamovat.
