U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO, KDY A JAK při stavbě a údržbě I.
Kategorie: Stavba | Autor: Vladimír Procházka
Jsou věci, do nichž se člověk většinou sám nepustí. Stavbu nebo rekonstrukci chaty či chalupy moudrý investor raději zadá zkušeným. I tak je však okolo stavení dost méně náročných prací, navíc nás čeká pravidelná údržba. Je samozřejmě důležité umět si s jednotlivými prácemi poradit. Stejně prospěšné však je vědět, kdy se do nich pustit. Protože bez této znalosti se vzhledem k vlastnostem materiálu nemusí dílo podařit. Dnes se budeme věnovat činnostem, které lze shrnout pod pojem:
Zemní práce
Pokud není krutý mráz, lze většinu provádět celý rok. Je samozřejmě důležité, o jaké práce jde. Jestliže potřebujeme někde vylámat kus skalnatého terénu, pak ani mráz nevadí. Rovněž je možné pustit se do hrubých zemních prací. Sníh, mráz a jarní deště za nás rozruší hroudy – a navezené materiály ulehnou, zhutní se. Práce “načisto” budou v takových podmínkách snadnější a úpravy terénu se nebudou po čase deformovat. Zemina přitom musí být kopatelná, to znamená, že nesmí být promrzlá do hloubky. Jinak s ní nehne ani trhavina. Ostatní výkopy, jako jsou rýhy pro podezdívku plotů, hlubší a širší rýhy pro základy budov nebo stavební jámy, je vhodné kopat, a to ručně i strojově, za bezmrazého počasí, tedy zhruba v období duben – říjen. Výkop by měl být co nejrychleji vyplněn zdivem cihelným či kamenným anebo vyplněn betonem. Je nutné pochopitelně přihlížet k soudržnosti zeminy a v některých případech výkop ihned pažit. Pokud bychom se přece jen pustili do práce v mrazivém počasí a výkop zůstal otevřený až do odměku, pak by se část zeminy mohla sesouvat, aniž by zapršelo. Je přece známo, že mráz zeminu roztrhá, “nakypří”, a když povolí, půda se opět pomalu slehne (což výrazně podpoří i deště). Hrany výkopu poklesnou také. Na svažitých terénech si musíme dát velký pozor na jarní, letní bouřkové i podzimní přívalové vody. Jinak obecně platí, že pro výkopy je nejvhodnější suché počasí. Potřebujeme-li udělat jakýkoli výkop uvnitř budovy, nemusíme hledět na počasí a roční období. Vnitřní teplota by však neměla klesnout pod nulu. Platí minimální teplota +5 °C během 24 hodin, aby se daly ihned provádět navazující práce. Bývají to totiž převážně mokré procesy (jejich podmínkou je použití vody) jako betonování a podezdívání, které se s mrazem nesnášejí. Základová spára, tj. plocha dna výkopu, musí být za každou cenu suchá a hlavně nepromrzlá, tím pádem únosná. V kritických situacích, kdy se z ní musí odčerpávat voda, je nutné zavolat odborníka. Do mokré nebo zmrzlé základové rýhy by se po zatížení dalším zdivem mohl celý základ nekontrolovaně zabořit a ohrozit tím třeba i celou stavbu. Pokud chceme uvnitř budovy betonovat, nesmíme mít zmrzlý písek a k zamíchání betonové směsi je vhodné použít teplou vodu. Betonáže venku lze bez problémů provádět od jara do podzimu opět s podmínkou, že teplota během 24 hodin neklesne pod +5 °C. V krajním případě to znamená, že bude-li v noci na nule, měla by denní teplota přesahovat +10 °C. Beton se v takovém případě přikrývá rohožemi, pytli od cementu, lepenkou, slámou a proti sněhu či dešti fólií (musíme ji zatížit). Takto lze spolehlivě ošetřit ovšem jen hrubý základový nebo podkladní beton. Nikdy za takového počasí neprováděj- te hladké “vypalované” nebo “kletované” potěry. Za chladného či dokonce mrazivého suchého počasí by vám potěr dříve zmrzl, než byste jej mohli bez poškození přikrýt a zateplit. Každý uložený beton si “zatopí”. Čím větší objem, tím více tepla. Při nastartování procesu tuhnutí se začne vyvíjet tak zvané hydratační teplo. Odborníci betonáři jej umějí spočítat co do časového i teplotního průběhu. Vám stačí vědět, že čím vyšší číslo cementu a větší objem, tím větší vývin tepla. Podle toho pak je třeba více a rychleji zakrývat – zateplovat. Takže “hubený” beton, obsahující málo cementu, je nutné ošetřit rychleji a více zateplit. “Mastný” beton s větším obsahem cementu musíme také zakrýt, ale nemusíme tak pospíchat. Pokud je čerstvý beton uložen do výkopu v zemi, prohřeje se trochu i okolní zemina. Dobré zakrytí na terénu zamezí hlavně zmrznutí vrchní vrstvy, která by se při promrznutí a následujícím odměknutí odloupala a rozdrobila. Nejspolehlivější je tedy betonovat, nehrozí-li mráz. Stejně nebezpečné je ale i suché horké letní počasí. Tehdy hrozí přehřátí a přeschnutí betonů a vzhledem k rychlé ztrátě vlhkosti jejich “spálení”. Projeví se to nejen velkými, ale i mikroskopickými trhlinami a hlavně rychlým zbělením na povrchu a prašností. Takový spálený beton lze dokonce vyhrabávat rukou. Zmrzlý nebo spálený beton se nedá nijak opravit, je třeba jej vykopat a začít znovu. Jistě víte, že betonová směs (bez plastifikátorů, tj. přídavků pro nebo proti tuhnutí či proti zmrznutí) začíná tuhnout po hodině. Po dvou hodinách je tedy možné spolehlivě beton zprvu rosit, později kropit, anebo jej proti odpařování zakrýt krytem, který nutnou vlhkost udrží i několik dní. Z toho všeho vyplývá, že nejlepší pro betonáže je pozdní jaro nebo časný podzim, popřípadě teplé vlhké a podmračené počasí, kdy je relativně vysoká vlhkost vzduchu a teplota mezi 18 a 21 °C. Doba zrání betonu je 28 dnů a po této době by neměl vadit ani mráz ani suché horko.
Foto 1 – Rýhy pro základy budov kopeme za bezmrazého počasí
Foto 2 – Pro betonáže je nejvhodnější pozdní jaro nebo časný podzim
