Co dělat, když se na růžích objeví mšice

Mšice patří k nejběžnějšímu druhu parazitického hmyzu a na královny květin mají obzvlášť spadeno. Možností, jak je odstranit, se nabízí více, nejlepší ochranou však zůstává prevence.

Suché a teplé počasí zejména v dubnu a květnu přispívá k rychlému množení mšic, které následovně zahájí invazi na rostliny, z nichž růže jsou velmi častým cílem. Během krátké doby mšice obalí celé části rostlin a postupně z nich vysávají mízu, jejíž ztráta rostliny vyčerpává. Důsledkem jsou deformovaná a uvadající poupata i listy. Další nebezpečí spočívá v tom, že mšice vylučují přebytek z mízy získaných cukrů ve formě medovice, která vytváří na rostlině lepkavý povrch, a tím vhodné prostředí pro vznik černé plísně. Sladká tekutina přiláká i další druhy hmyzu, zejména mravence, kteří si zdroj medovice brání. Nejlepší je bezesporu výskytu mšic předcházet, a když už mšice objevíme, rychle jednat, aby byly škody co nejmenší.

Mšice napadají především mladé části rostlin. Foto: Shutterstock

Prevence začíná nákupem

Soustředíme se na vzhled růží již při koupi. Vybíráme zdravé a silné rostliny s vyvinutým kořenovým balem a minimálně se třemi hlavními stonky. Pokud jsou již olistěné, musí mít nepokroucené svěže zelené listy. U prostokořenných sazenic zaměříme pozornost na stonky, které nesmí být nijak poškozené či zaschlé. Co se týče kořenů, úspěch uchycení i odolnosti tkví v kořenovém systému s velkým množstvím jemných vlasových a samozřejmě nepoškozených kořínků. Šanci ještě zvýšíme pořízením odrůd odolných proti chorobám.

Abychom mšicím nevytvářeli vhodné podmínky, zdržíme se přílišného hnojení růží především dusíkem a naopak jim dodáváme pravidelně zálivku, neboť sucho je dalším z faktorů pro množení mšic.

Sousedská výpomoc

Z přírodních zahrad je osvědčenou ochranou proti škůdcům kombinovaná výsadba s rostlinami, které je odpuzují, ale současně si rozumějí s druhy rostlin, jež mají chránit. V dobré společnosti se růže ocitnou s levandulemi, afrikány, měsíčky, lichořeřišnicemi, ale i saturejkou, nebo dokonce aromatickou cibulí. Afrikány svou specifickou vůní odpuzují nejen savý hmyz, ale také mravence, kteří své kolonie mšic chrání. Do třetice je můžeme stejně jako levanduli použít na přípravu postřiku. Květy afrikánů natrháme na kousky a vylouhujeme v oleji.

Odpuzující účinky má na mšice také měsíček lékařský. Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Přirození likvidátoři

Jak je to v přírodě dobře zařízeno, mšice nejsou jen parazité, ale mají pevné místo v potravním řetězci. Dospělé i larvy požírají slunéčka sedmitečná, k nejobávanějším lovcům patří larvy křehkých zlatooček, jež během svého vývoje trvajícího jeden až tři týdny spořádají několik stovek mšic. Na jídelníčku mají mšice také škvoři.

Úspěšným likvidátorem mšic je slunéčko sedmitečné. Foto: Shutterstock

Mšicemi se živí i larvy slunéček či zlatooček. Foto: Shutterstock

Domácí prostředky

Při slabém napadení postačí zpravidla ruční odstranění mšic nebo opakovaný oplach silným proudem vody. Je-li na rostlinách větší množství škůdců, můžeme vyzkoušet postřiky z domácích zdrojů, například roztok z neparfémovaného mýdla, do něhož lze ještě přidat výluh z květů levandule. Tu můžeme použít i samostatně ve formě nálevu. Osvědčený je rovněž odvar z kopřivy dvoudomé nebo rebarborových stonků a listů. Na mšice působí velmi účinně také nikotin z tabákového nálevu, kdy sypaný tabák zalijeme horkou vodou a necháme do druhého dne louhovat. Podobné účinky má nálev z rajčatových listů nebo odvar z chilli.

Z afrikánů lze připravit postřik proti mšicím. Foto: Shutterstock

Průmyslové postřiky

Nechceme-li se zdržovat s přípravou, můžeme zakoupit průmyslově vyráběné přípravky na přírodní bázi. Při velmi silném napadení někdy musíme sáhnout po chemických pesticidech, jako je Mospilan 20 SP nebo Pirimor 50 WG, které pronikají rostlinou a jsou přijímány mšicemi prostřednictvím mízy. Vždy by se mělo jednat až o poslední možnost a neměli bychom je používat v plné sezóně opylovačů, pro něž jsou rovněž likvidační.

Co je vhodné vědět o mšicích

Jedná se o drobný hmyz žijící v koloniích.
Hmyz dorůstá zhruba 1 až 6 mm. Tělo je měkké, hruškovitého tvaru zakončené výběžkem. Tykadla měří polovinu délky těla. Zbarvení může mít žluté, žlutozelené či tmavě zelené, růžové až červenavé nebo černé. Barvu mění v závislosti na teplotě, ročním období a hustotě populace.
Samičky se rozmnožují bez oplození, k vývinu nové larvy dochází uvnitř jejich těla. Jedna samice může během života přivést na svět několik set potomků.
S příchodem podzimu se líhnou i samečkové, kteří se spáří se samičkami. Ty nakladou vajíčka, z přeživších se na jaře vylíhne nová generace.
Pokud se mšice přemnoží, narostou mladým samicím křídla, aby se mohly vydat hledat nová teritoria.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock