U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO BYCHOM MĚLI VĚDĚT O STROMECH
Kategorie: Tvarujeme dřeviny – speciál | Autor:
Koruna je soustava větví různého stupně vývoje, stáří a umístění. Je bezprostředním objektem řezu a tvarování. Střední výhon (terminál) je vlastně prodloužený kmen v koruně stromu. Základní nebo také hlavní kosterní větve jsou nejsilnější větve trvalého charakteru, které vyrůstají z kmene a tvoří základ (kostru) koruny. Nazývají se také větvemi prvního řádu (stupně). Z nich vyrůstají větve druhého řádu, z těch dále větve třetího řádu atd. Polokosterní větve jsou tenčí větve druhého a třetího řádu, vyrůstající ze středního výhonu nebo hlavní větve přibližně ve vodorovné poloze. Nemají trvalý charakter. Obrost jsou malé slabé větvičky, které pokrývají dvouleté a starší větve. Jsou nositelkami ovoce, a proto se nazývají plodonosný obrost. Jejich utváření je charakteristickým znakem druhu i odrůdy. Obrost může být krátký, střední i dlouhý. Letorosty jsou bylinné výhony rostoucí během vegetace. Postupně vyzrávají, dřevnatějí a po skončení vegetace jsou z nich jednoleté výhony. Po celé délce letorostu vyrůstají listy. Pupeny – očka jsou základy výhonků, které se nacházejí v relativním klidu. Podle stavby a utváření základů orgánů se rozlišují na růstové (vegetativní) a květní (generativní), popřípadě smíšené. Vznikají na letorostech v úžlabí listových řapíků nebo ve středu listových růžic plodonosného obrostu. Ne všechny pupeny v daném roce vyraší. Mnohé odpočívají až několik desítek let. Říká se jim spící (adventivní) pupeny. Listy – jejich tvar a uspořádání je jedním z nejzákladnějších rozlišovacích znaků druhů a odrůd. Působením světla a kysličníku uhličitého v nich probíhá asimilace (fotosyntéza). Pro zdárný vývoj jednoho plodu je zapotřebí 50 až 70 plně asililujících listů.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO ZI A GARDENA
