Citlivě osvěžená tradice

Chalupa, do níž vás zveme, leží pár kilometrů od místa, kde Jizera opouští rodné hory a uhne do Krkonoš. Otec současného majitele ji koupil v devětačtyřicátém roce za neuvěřitelných pět tisíc korun.

Jižní a jihozápadní stěna roubenky je černobílá; majitel však uvažuje o medově rezavém tónu, kterým je opatřen její severní štít

Byl to vyučený nástrojář, řemeslně velmi zručný, a tak se o stavení dobře staral. Ale manželka mu prý do úprav chalupy dost mluvila. „V kuchyni vystřídaly dřevěný nábytek plechové skříňky a štěrbiny ve trámech se musely vyplnit vodním sklem s pilinami, protože maminka mínila, že do nich lezou mouchy a hmyz,“ vzpomíná architekt Jan Topinka, který jezdil s rodiči do hor už od narození. Čas běží – teď už se stará o svůj druhý domov třicet let.

Skleněnými dveřmi, které přivádějí do síně světlo, se vchází verandou dál na terasu

Trámy si vydechly

Piliny a vodní sklo samozřejmě z trámů rychle zmizely. A nejen ty. „Rodiče občas půjčovali chalupu našim příbuzným a oni, aby nám udělali radost, vymazali štěrbiny v trámech v sednici dehtem. Jak se zatopilo v kamnech, začal stékat… Zápasili jsme s tím sajrajtem mnoho let. Nakonec mámu napadlo, že bychom mohli stěny zakrýt tapetami v imitaci dřeva. Já jsem je potom sundával a dehet vylupoval. Časem ztvrdl a šlo to docela dobře. Otvory jsem uzavíral dřevěnými špalíky a povrch jsem přebrušoval a znova natíral lazurou,“ vypráví chalupář – dnes už s úsměvem.

Na podzim je na chalupu nejhezčí pohled přes jezírko a verandu s psím vínem

Další vzpomínkou zamířil na půdu, kde byl kdysi nad trámy jednoduchý záklop. Maminka Topinková měla dojem, že se odtamtud práší. „Naši natloukli přímo na strop bílou umělou hmotu, co se prodává v rolích na metry. Léta jsme měli podhled z vikslajvantu!“ přiznává renomovaný architekt. „Přitom jsou tu krásné původní trámy i fošny záklopu, které vydrží určitě dalších minimálně padesát let. Když přijedeme, najdeme sice tu a tam rezavou hromádku po červotočích, někdy je dokonce večer slyšíme chroustat, ale větrá se, chalupa se užívá, tak to neřešíme. Jen čas od času trámy vykartáčuju a namořím.“

Markýza, která umí během chvilky tiše vyjet z bílého trámu pod okapem, ochrání stolovníky před sluncem i před deštěm

Proč se držet starých pořádků?

Jan Topinka je známý svým moderním pohledem na úpravy tradičních stavení. Uznává, že by se měl, pokud je to možné, zachovat jejich venkovní vzhled, ale jinak se nebrání moderním řešením. „Jestliže chce někdo žít postaru, proč ne? Pak je otázkou, zda má mít na chalupě třeba televizi, bojler nebo automatickou pračku. Sousedi nad námi mají ještě kamennou dlažbu v předsíni a suchý záchod. Trošku jim závidím, ale s naším stylem života na venkově jsem spokojen.“

U severní stěny opatřené rezavou lazurou zůstala stříška, kde bývalo posezení. Vlevo vlají ocelové vlasy Vichru z hor, které vytvořil Honza Krajčovič z Harrachova

Chalupy se dnes užívají zcela jinak než ostatní stavby – většinou jen krátkodobě a s jinými nároky. S tím souvisejí velké změny teplot, zcela odlišné vlhkostní poměry a další otázky. Pan architekt Topinka si s vlhkem poradil tradičně. Odkopal základy u stěny přisedlé ke svahu a u jižního předního štítu, opatřil je drenáží a zasypal kačírkem. Pramen, který prýští z lesa nad chalupou, ji už neohrožuje. Voda slouží ve stavení a její přebytek proudí do podlouhlé ocelové nádrže, kterou Jan nechal vyrobit u šikovných zámečníků až v Opočně. Z ní voda přepadá do staré kamenné napáječky a vesele pokračuje kaskádou do rybníčku v jihozápadní stráni. Koupání v něm je prý za parných dnů velmi osvěžující.

U severní stěny opatřené rezavou lazurou zůstala stříška, kde bývalo posezení. Přístavkem vlevo se do stavení vchází

Kudy do stavení?

V Krkonoších se u chalup tradičně dělaly dva vstupy. Směrem do stráně letní a na druhé straně, tedy z kopce dolů, býval zimní. „Rodiče oba zrušili, protože se nabízela možnost udělat vchod ze severu, kde se propadly kamenné chlévy. Táta už je neobnovil, ale vystavěl u zadní štítové stěny přístěnek,“ ukazuje náš hostitel dřevěnou konstrukci. „A tady na plácku, kde je koryto, měli naši stůl a židle. Z hlediska sluníčka to ovšem bylo špatně a z hlediska provozu taky, protože posezení bylo prakticky v zatáčce nad hlavní silnicí.“
Severní vstup zůstal zachován, ale v levé části široké předsíně, tam, co kdysi býval letní vstup a chodba ke chlévům, je kuchyňka. Ze síně se dnes tedy vchází vlevo do kuchyně, rovně do světnice a vpravo skleněnými dveřmi na verandu.

Čtyři pány, dílo Honzy Kužela a Roberta Musila, získal Jan na řezbářské prezentaci v Labském dolu

Člověk ten silný obdélník skla upevněný na dvou bytelných závěsech ve starém trámu na první pohled nevidí. Naopak dobře vidí pěknou rezavou dlažbu s vloženými barevnými mozaikovými dílky, smrkové schody do podkroví a šedomodrou malovanou truhlu – a pak teprve to elegantní prosklení.

Do železného koryta proudí voda z pramene pod chalupou

K této významné přestavbě se chalupář odhodlal hlavně proto, aby obnovil vstup od jihozápadu, kam jde odpoledne nejdéle sluníčko. Zároveň se rozhodl navázat na něj terasou a verandou, která u chalupy historicky nebývala. „Uvažoval jsem, zda se pokoušet o romantickou dřevěnou repliku něčeho, co by mělo jakousi historickou souvztažnost se stavbou, nebo si dovolit modernější prvek. Zvolil jsem druhou cestu,“ konstatuje s uspokojením majitel.

Modrý akcent se v tradičním barevném tónu s převahou hnědorezavé velmi dobře vyjímá

Jak se staví veranda

Verandu tvoří šest metrů dlouhý trámek nahoře a dvě dřevěné stojky, mezi nimiž jsou jako výplň napnuta ve třech řadách ocelová lana. Když obrostou přísavníkem, skoro je nevnímáte. Další mírný úkrok od tradičního vzhledu chalupy udělal pan architekt při volbě zastínění verandy. Nad pergolou, která by se sem moc nehodila, i nad nejjednodušším způsobem ochrany – velkým slunečníkem – zvítězila nakonec markýza.
„Pořídili jsme ji po strašně dlouhém váhání,“ přiznává Jan. „Je umístěna pod dřevěným okapem, schovaná za bílým plechovým ‘trámem’. Elektrické ovládání je nad schůdky do zahrady,“ ukazuje na bílou skříňku. „Instalovali jsme k chalupě něco, co sem filozoficky nepatří, ale rozhodně nelitujeme. Jen se ještě rozhoduji, zda nemám trám okapotovat ručně opracovaným dřevem,“ dumá Jan. Jednoduchá stříška v přírodní béžové, která poskytuje ochranu jak za prudkého slunce, tak za deště, je náramný vynález. Když je trošku teplo, dávají chalupáři verandě přednost před světnicí i při jídle.

Vedle okna, nově „otevřeného“ ve zděné části jihovýchodní stěny, je pult, jenž dělí a zútulňuje pětatřicet metrů čtverečních velké světnice

Čtyři páni nás vítají

Zhruba před patnácti lety se na pozemku pod chalupou dokonce objevilo jezírko, které napájí úvodem zmíněný horský pramen. Zůstává stále čisté, protože jde o koupací jezírko s dostatečnou hloubkou, v němž voda u dna zůstává chladná a nepodporuje vznik řas a sinic. Zato vodní rostliny, kapradiny i keříky okolo se pěkně rozrůstají. „Cítíme se tu báječně. V Praze je v létě všechno spálené vedrem – a kolem chalupy je oáza zeleně,“ pochvaluje si majitel.

U gauče a pohodlného ušáku to nečekaně sluší kovovému stolku – závěrečné práci Janova tatínka z nástrojařského učiliště

Ani zima však není ve staré roubence bez půvabu. Tím spíš, že bývá příjemně vytopená. Stačí zavelet mobilem a přímotopy, které jsou v rekonstruovaném podkroví, začnou šířit teplo. Když zavoní polena v teplovzdušných krbových kamnech s rozvody i do patra, má elektřina samozřejmě pohov.

Nová kuchyně v levé části široké předsíně nabízí veškerý komfort

Ke klidu, který obklopí chalupu, přispívají svým dílem i Čtyři páni, u jejichž robustních dřevěných pat svítí světla. Lze je rozsvěcet mobilem na dálku. Dokonalé uvítání! Čtyři páni, které Jan získal na Dřevosochání v nedalekém Františkově, sice nejsou nejvyšší v této části pozemku, ale jsou bezesporu její dominantou.

V podstřeší je nad pokoji nafoukaná izolace Climatizer Plus

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín

Citlivě osvěžená tradice