Číslování domů
Dnes má každý dům svoje číslo. Nebylo tomu tak odjakživa. Původně se domy a usedlosti pojmenovávaly podle rodu, rodiny nebo osoby, které v nich bydlely. Ve městech se rozlišovaly podle domovních znamení, což bylo umělecké ztvárnění nějakého snadno zapamatovatelného zvířete, rostliny nebo předmětu. Dalším rozlišovacím prvkem byly vývěsní štíty, které upozorňovaly na profesi majitele domu.
Přehledné číslování bylo zavedeno v době vlády Marie Terezie v letech 1770 až 1771 za účelem lepší evidence usedlostí i jejich majitelů. Zpočátku chodili po vsích aměstech vojáci a čísla psali jenom křídou na vrata či dveře podle předem daného řádu a zároveň pořizovali přesný soupis. Začínalo se nejdůležitější budovou. Číslo 1 obvykle dostalo sídlo vrchnosti. V obcích bez pánů pak byl „jedničkou” rychtářův dům, fara apod. Od nich se šlo po směru chodu hodinových ručiček. U obcí ležících podél silnice se začínalo prvním domem po pravé straně vesnice ze směru, z něhož přijížděla vrchnost, po opačné straně se pak vracelo.
Až později byla domovní čísla napsána na dřevěné, plechové, popřípadě keramické tabulce, vytažena v omítce nebo také provedena štukem. Ve městech byly domy od té doby přečíslovány několikrát, ale v mnoha vesničkách se okruh čísel z roku 1770 zachoval dodnes.
Foto Pavel Veselý
Číslování domů
