U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ČÍM VĚTŠÍ, TÍM LEPŠÍ?
Kategorie: Peníze | Autor: Ks
Na území České republiky houfně vyrůstají zahraniční velkoprodejny se zbožím “pro kutily”. Existenci velkoprodejen sice kupující většinou vítají, ale pro menší prodejní firmy imnohé tuzemské výrobce je to téměř pohroma. Ale platí v tomto případě, že čím větší, tím lepší? Prodejní haly velkoprodejen jsou skutečně monumentální. Orientace zde nebývá však nejlepší, a to přes informační nápisy a dotazy kladené prodávajícím. Většina prodávaných předmětů pochází z dovozu. Například v Baumaxu v Praze na Pankráci se mezi zhruba padesáti typy okružních, řetězových a přímočarých pil najdou čtyři pily Narex, vedle desítek špachtlí a zednických lžic z dovozu jsou tři čtyři takové výrobky od nás, v Hornbachu se z domácí produkce prodávají ve výraznější většině snad jen malířské barvy. Návštěvníkovi může připadat divné, jestliže v prodejně vidí jako “dovozové” i obyčejné kůly k plotům, kdejaké cihly, koberce, nevkusná svítidla a umělohmotné trpaslíky. Ovšem je pravdou, že tento nepoměr je částečně zaviněn neschopností některých českých výrobců dodávat zboží kvalitní, v dostatečném množství a zejména obratem. Při návštěvě supermarketů můžeme také konstatovat, že přepočet z marek na koruny našemu kupujícímu moc nesvědčí. Pokud má za skládací dvoumetr z Německa vydat víc než sto korun namísto šestadvaceti (jako třeba v železářství “Břenda”), nelze se mu divit. Tyto cenové rozdíly jsou někdy kompenzovány slevami, jejichž logika není často srozumitelná. Jisté je, že se obvykle jedná o zboží posezonní, “vyšlé z módy” či málo prodejné kvůli nadprodukci zejména asijských výrobců. Konkurenční boj přesto snižuje prodejní ceny některých výrobků: například kompaktní zářivky se z původních tří stovek dostaly až na částku 150-180 Kč. Ale ceny například nářadí jsou často vyšší než v prodejnách klasického typu. Při nákupu je však dobré řídit se svou hlavou a nenechat se zlákat některými fintami. Tou nejobvyklejší je umisťování nejdražšího zboží v regálech do výše očí kupujícího a naopak nejlevnějšího do míst hůře viditelných, na vršek či do spodku regálů. Lze tak na zboží stejného druhu značně ušetřit. V supermarketech se setkáváme suniformovanými, ale někdy málo informovanými zaměstnanci. Například na dotaz, čím je nejlepší lepit tzv. korkovou tapetu, odpověděli všichni dotazovaní prodavači nesprávně (radili disperzní PVAc či akrylátové lepidlo, které není vhodné, protože tenký korek nabobtná a zvlní se; vhodnější jsou lepidla typu Chemoprén). Velkoprodejny samoobslužného typu mají sice úspěch, ale jsou dosti nevhodné pro kupující, kteří přesně nevědí, co chtějí a rádi by si nechali poradit. Takže se snad dá předpokládat, že klasické prodejny s ochotnými a kvalifikovanými prodavači přece jen tak nevytlačí.
