U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Cihla: příjemná a bezpečná
Kategorie: Venkovní dlažby | Autor:
Dlažba z vypalované cihlářské hlíny patří k tradici venkova. Používala se v hospodářských provozech, síních a předsíních, sklepech, na zápražích a dvorcích. To samo svědčí o její pevnosti, ba nezničitelnosti.
Platí to i dnes, zejména díky tomu, že se vedle normálních cihel používají ke dláždění i tak zvané cihly kabřincové. Jsou rovněž páleny z hlíny, ale při teplotách nad 110 °C. Při nich se hlína spéká a taví a vzniká nenasákavý materiál pevný v tahu, ohybu a odolný vůči mrazu i kyselinám. Cihla jako dlažební materiál má řadu dobrých vlastností, neboť je lehká, dostatečně pevná a barevně stálá. Chůze po ní je velmi příjemná a bezpečná. Svým charakterem i vzhledem se stále nejlépe hodí do bezprostřední blízkosti obytného stavení, na zápraží, okolo studní i na spojovací cesty a pěšiny. Svými odstíny, pohybujícími se díky rozmanitosti suroviny od pískově žluté přes různé polohy režné až po hnědou a šedomodrou, je velmi zajímavým doplňkem architektury i zahrady. Podle předpokládaného zatížení dlažby pokládáme cihly buď naplocho, nebo na podélnou výšku. Naplocho položené jsou vhodné jen pro pěší provoz. Pevnost a únosnost takového povrchu je však možné zvýšit pokládkou do lože z nastavované cementové malty (potom však hůře vysychá a více trpí náhlým střídáním teplot než dlažba uložená klasicky do písku). Cihly postavené na podélnou výšku snesou nepoměrně větší namáhání a jsou také daleko odolnější proti nárazu. Pokud je skládáme do maltového lože a spárujeme jemným pískem, mohou být velice kvalitní dlažbou i na příjezdové komunikace ke garážím. Větší spotřeba tvárnic však ji pochopitelně prodraží.
