U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHVÁLA CHŮZE
Kategorie: Zdraví | Autor: Josef Švub
ZDRAVÍ
V našem domě bydlí pan Svoboda. Za běžným českým jménem se však skrývá neobyčejný člověk, chatař a zahrádkář, který je v požehnaném věku 80 let aktivní a vitální duševně i tělesně. Při uvažování nad tím, proč takový je a jiní ne, jsem objevil několik důvodů: má srdečnou a společenskou náturu, žije střídmě, nekouří, má rád pivo, je často na čerstvém vzduchu, ale hlavně na svoji chatu za městem chodí dennodenně pěšky. Pan Svoboda to možná tak nevnímá, ale jedno je jisté: pokud má v nohou sílu a dokáže dojít tam a zpátky, je nezávislý a je fit. Dokud chodí, přijde mezi lidi. Až to nedokáže, budou muset ostatní chodit za ním.
Od historie k faktům
Chůze je nejpřirozenější lidský způsob pohybu, tak běžný, že ji ani nevnímáme. Nohy nám slouží nejen jako transportní prostředek, ale také ke sportu či tanci. Že nejde o nic nového? Ovšem, vždyť opočlověk slezl ze stromu a napřímil se k chůzi někdy před 3,7 miliony let. Pěšky napříč historií chodili vojáci, cestovatelé, vandrovníci a poslové, kteří denně zvládli až 50 km. Dnes chodí leda tak turisté, dálkoplazové a poštovní doručovatelky. Důkladní Římané dokonce změřili délku dvojkroku (148 cm) a podle tisícinásobku této míry určili základní pochodovou jednotku, míli. Průměrně energická chůze v mírně zvlněném terénu rychlostí 5 – 6 km za hodinu rozhýbe celou třetinu tělesné muskulatury, hlavně dolní končetiny. Žilní chlopně v lýtkách a stehnech začnou vytlačovat krev k srdci, oběhový systém zvyšuje výkon a celý organizmus přijímá více blahodárného kyslíku. Chůze dále spaluje určité množství kalorií na svalovou práci a teplo, což usnadňuje kontrolu tělesné váhy. Vytrénované nohy budou méně bolet a dostanete zdravou chuť k jídlu, o lepším spánku ani nemluvě. Karel Daněk napsal, že na rozdíl od kondičního běhání s cílem útěku před infarktem, stresy a civilizací, prováděném s úpornou zaujatostí a maličko “exhibičně”, umožňuje chůze – díky své přirozenosti – spíše vstup do sebe sama, usnadňuje promítání okolních vjemů do duše a mysli chodce. Představte si, jestli můžete, ranní svižnou procházku probouzejícím se jarním parkem, dlouhý pochod srpnovým lesem nebo pěší výlet po zasněžených hřbetech některé naší vrchoviny. Čas náhle není důležitý a vy, prosyceni kyslíkem a přeplněni vizuálním zážitkem, možná ještě umocněným působením endorfinů, vidíte svět i život ze zcela jiné perspektivy. To se nenásilně a krásně přemýšlí! Dánský filozof S. Kierkegaard, který hodně a rád chodil, napsal: “Proprocházel jsem se ke svým nejlepším myšlenkám.” V USA na přelomu 70. a 80. let, pravděpodobně v důsledku popularity aerobního tréninku podle dr. Coopera, došlo k celonárodní kampani za propagaci chůze, případně spojení chůze s během (tzv. walk-jogging). Ani to není žádné novum, neboť střídání běhu s chůzí znali kdysi američtí Indiáni. Dva příklady maximalizmu pro pobavení. Člověk průměrné výšky dělá kroky dlouhé asi 75 cm. Kráčí-li rychlostí dva kroky za sekundu, je to 120 kroků za minutu neboli 5,4 km za hodinu. Jistý E. P. Weston ušel v roce 1867 vzdálenost z Portlandu do Chicaga (2122 km) za 26 dnů, průměrně 82 km denně. V jednom dni však urazil rekordních 131 km. O více jak sto let později, v roce 1984, ušel Belgičan Paul Forthomme za 24 hodin plných 226 km.
Příklady a rady
Lidem s nadváhou, kteří chtějí trénovat v posilovně, doporučuji začít dietou a chůzí. Toho druhého v míře vrchovaté, byť postupně, v zimě do schodů v paneláku, později kvůli zvýšení energetických nároků (až o 100 %!) s batohem a zátěží 5 – 10 kg. Už 25 – 30 minut takové chůze udělá s vaším metabolizmem učiněné divy, nicméně jako optimální dávka se jeví asi 40 minut třikrát týdně. Jedna moje známá, třicátnice a matka dvou dětí, vyřešila problém s tukovými vrstvami na bocích i jinde po svém. Do zaměstnání, vzdáleného asi 3 – 4 km, chodila od jara do podzimu pěšky. Cesta jí trvala nějakých 40 minut, takže vstávala o hodinu dříve. Tato investice, podmíněná důležitými slůvky “jenom chtít”, se jí vrátila i s úroky – kilogramy byly pryč, nestálo to nic a při tom neošidila rodinu o čas, který by strávila při aerobiku nebo ve fitnesscentru. Chcete-li získat z chůze ten nejzákladnější prospěch, měli byste nejprve začít chodit. Myslím to vážně, pokuste se chůzi znovu objevit, přijít na kloub CO a PROČ tělesně i duševně. Návod je prostý – choďte. Účelově do zaměstnání a na chatu, pokud to jde, do schodů místo výtahem, přesunujte se pěšky. Choďte rekreačně na výlety nebo procházky, ráno pro zdraví a večer pro uklidnění. Jestliže se vaše chata nebo zahrada nalézá do 10 km od vašeho bydliště, nechte automobil v garáži, sbalte torny a batohy, vezměte rodinu a vyrazte pěšky, per pedes. Že chůze do kopečka nebo delší trasa trochu bolí? Jak říkal starý detektiv Merivether v jedné povídce Eda McBaina: “To všechno patří k věci, mládenci, to patří k věci.”
