U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHUMELÍ!!!
Kategorie: Styl | Autor: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
ČEKÁNÍ NA PRVNÍ SNÍH BÝVÁ NEKONEČNÉ. ALE KDYŽ NAPADNE A SNĚHOVÁ POKRÝVKA VYDRŽÍ, PAK STOJÍ ZA TO SI POŘÁDNĚ UŽÍT BÍLOU ZIMU. A S NÍ LYŽOVÁNÍ, SÁŇKOVÁNÍ A KOULOVAČKU!
Zima bez sněhu na nás doléhá až tísnivě. Krátká doba denního světla, nevlídné počasí, to není nic pro chataře a chalupáře, kteří jsou zvyklí trávit volný čas na zahradě. Opravdovým vysvobozením z černé zimy je, když napadne sníh. Když si načechraný lehne do krajiny a milosrdně přikryje všechna tmavá zákoutí, oblékne holé stromy bez listí do bělostného hávu a zve všechny: „Pojďte si postavit sněhuláka!“
Jak se staví sněhulák?
Tělo klasického sněhuláka je obvykle ze tří koulí a dvou válců (na ruce). Nejspodnější koule by měla být největší, na ní se dává menší koule a nahoře nejmenší – hlava. Celé tělo ještě zpevníme dalším sněhem. Aby ruce nepadaly, můžeme do boku sněhuláka zapíchnout dva klacíky a na ně válce navlékneme. Na hlavu panákovi nasadíme starý hrnec, oči a pusu děláme z uhlíků. Vzhledem k tomu, že se dnes uhlím již tolik netopí, můžeme si nachystat i černé knoflíky. Nejhezčí nos je ale vždy z tradiční mrkve! Proutěné koště, které se dříve používalo na zametání dvorků a které se dávalo sněhulákovi do ruky, zase nahradíme větví, např. z jasanu nebo bezu.
Procházka tichem
Kdo nechce stavět sněhuláka, ten ať vyrazí na procházku do lesa. Ticho, umocněné bílou pokrývkou, je tady slyšet ještě víc. Pod nohama křupe sníh, na ramena tiše dosedají poletující vločky, voní jehličí. I když zima štípe do tváří i nosu a brzy se smráká, zasněžený les pouští své hosty nerad. Na rozloučenou na ně možná rozverně shodí ze stromu sněhovou spršku anebo jim jen důstojně zamává tmavě zelenou haluzí.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO: PROFIMEDIA. CZ
