Chotiněves
Pokud budete projíždět Chotiněvsí, tak pojedete po východním okraji a do samotné vesnice se nepodíváte. Budete pokračovat na Roudnici nad Labem nebo na druhou stranu do Úštěku a potom dál na Českou Lípu. Pojďme si ve vesnici udělat aspoň malou zastávku.
Chotiněves se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Střed obce s jednou ulicí je v nadmořské výšce 250 m. Částí je vesnice Jištěrpy.
Roubená chalupa č. ev. 2 pochází z poslední čtvrtiny 18. století. Na přední roubený díl s vyřezávanou podstávkou a sluncovým klasicistním štítem navazuje zadní zděný dům. Foto: Martina Lžičařová
Stačí odbočit z hlavní silnice a jet 700 metrů dlouhou návsí s patrovými domy zdvíhajícími se od východní, nejnižší části až po západní konec. Za vsí terén ještě stoupá k jihozápadu až k nejvyššímu bodu vrchu Hořidla s rozhlednou 372 m n. m. Ocelová rozhledna je poměrně nová, z r. 2008, a je z ní výhled na České středohoří, vysílač Bukovou horu, Lužické hory, Ronov, Vlhošť, Dokskou pahorkatinu, Ještěd, Říp a dál, ku Praze.
V obci zaujmou četné hodnotné zemědělské usedlosti či venkovské domy, které kompaktně zasazeny tvoří jednu ulici. V horní části, která končí evangelickým kostelem, jsou roubené chalupy a ve střední a dolní části zděné budovy. V dolním díle se pak nacházejí dva domy obložené břidlicí. Mnoho zdejších stavení je pak kombinovaných s hrázděním. Průčelí zděných domů jsou z různých dob a jsou bohatě zdobená, a tak pozorujeme klasicistní, eklektické či secesní architektonické prvky. Objevují se tu arkádové pavlače, krátké pavlače, chmelové vikýře a za obytnými budovami jsou četná hospodářská stavení.
Na dolním konci je stavení čp. 60 s krásným skládaným štítem z barevné břidlice. Foto: Martina Lžičařová
Patro a štít na chalupě čp. 1 jsou obloženy různobarevnou břidlicí, na štítu v charakteristických vějířovitých vzorech. Foto: Martina Lžičařová
Z historických pramenů
První písemnost o Chotiněvsi se zmiňuje v r. 1323, kdy Diviš ze Sovenic dává plat ze svého majetku v Chotiněvsi bratřím františkánům v Litoměřicích. V průběhu věků vesnice patřila k panství ovládanému z tvrze Liběšice a sdílela jeho osud. Za zmínku stojí rok 1680, který byl pro obec tragický. Zuřil zde mor tak, že až na tři rodiny celá obec vymřela. Aby se nemoc nešířila, byl zřízen zvláštní morový hřbitov.
Až do konce druhé světové války byla Chotiněves z drtivé většiny německá. Po konfiskaci majetku a odsunu Němců se novými obyvateli stali drobní rolníci z vnitrozemí a po roce 1947 reemigrující volyňští Češi. V celé historii ve zdejší oblasti převládalo zemědělství, území je známé především pěstováním chmele a ovoce.
Dnes většina domů slouží rekreaci, v r. 2017 žily v Chotiněvsi dvě stovky obyvatel.
Čp. 43 (vpravo) má prkenný štít s dvouetážovou lomenicí. Foto: Martina Lžičařová
Na opraveném domě čp. 50 si můžeme prohlédnout geometrické prvky secesního průčelí. Foto: Martina Lžičařová
Mohutná stavení
Vesnická památková zóna byla vyhlášena 22. září 1995. Tvoří ji v podstatě celá zastavěná část vesnice, kde je i několik stavení provolaných jako kulturní památka. Jednou z nich je nedávno zrekonstruovaný dům čp. 60 obložený břidlicí. Ve štítu je vyskládáno z břidlicových destiček vročení z roku 1920. Jestli to bylo datum, kdy došlo k rekonstrukci štítu? To se nedozvíme, ale chalupa je starší, zřejmě z počátku 19. století. Světnice v patře je roubená, zbytek stavení je zděný, pod štítem se zachovala podstávka.
Dalším ve výčtu je dům čp. 63 schovávající se pod břečťanem, který přední stranu zcela zakryl. Pochází zřejmě z konce 18. století, doplňuje ho dřevěná brána a branka, které jsou také chráněné.
Roubený přední díl chalupy čp. 63 pokračuje hrázděnou částí, tady běžně vídanou. Zakrývá ji pavlač. Foto: Martina Lžičařová
Mohutné domy čp. 3 a 4 nesou klasicistní prvky. Foto: Martina Lžičařová
Další dva domy prohlášené kulturní památkou jsou roubené. Oba se nacházejí v horní části vesnice. Na podstávkovém domě čp. 36 z 1. poloviny 19. století se postupně ukazují tři druhy konstrukce. Přední díl v patře je roubený, za pavlačí, která se obrací do dvora, je hrázdění a potom jsou zděné stěny. Na ně navazuje zděná stodola, mladší než obytný trakt, datuje se k první polovině 19. století.
Pod č. ev. 2 je obdélný roubený dům z poslední čtvrtiny 18. století se zadním mladším zděným domem z 19. století. Přední roubený díl s vyřezávanou podstávkou kryje sedlová střecha se sluncem ve štítu. Zadní zděný patrový dům má štukovou výzdobu fasády.
Chotiněves patří k památkově nejhodnotnějším lokalitám Českého středohoří právě proto, že zástavba nebyla narušena novou výstavbou a patrové domy působí jednotně, úhledně.
Evangelický kostel z r. 1951 se nalézá na horním konci obce. Foto: Martina Lžičařová
když se řekne
Evangelická církev
Označení luterských, kalvínských a metodistických církví. Tímto názvem uvedené církve zdůrazňují, že konečnou autoritou je pro ně evangelium jakožto podstatné učení bible. V Česku se někdy používá pojmu evangelická církev jako zkráceného názvu Českobratrské církve evangelické či Slezské církve evangelické augsburského vyznání.
Foto: Martina Lžičařová
Barvy fasády
Nátěry fasád v minulosti byly na bázi vápna, do kterého se přidávaly přírodní pigmenty, a tak se objevují kromě bílé vápenné omítky i omítky v různých odstínech okrové, růžové, cihlově červené, šedé, modré nebo světle zelené. Jiné pigmenty souvisí s rozvojem stavební chemie, ale na venkovské stavby se nehodí. Na obrázku se uplatňuje kontrastní barevnost, kdy je základ okrově žlutý a architektonické prvky jsou cihlově červené a bílé.
Text a foto: Martina Lžičařová
Chotiněves
