Chilli papričky
Košaté keříčky ověšené drobnými barevnými plody patří k oblíbeným dekoracím. Pokud si na nich chceme i pochutnat, volíme jedlé druhy a raději si je sami vypěstujeme.
Zářivé barvy okrasných papriček v sobě uchovávají esenci léta. Poskytneme-li jim odpovídající podmínky, budou ji vyzařovat mnoho týdnů a při úspěšném přezimování se z nich můžeme těšit v příštím roce. Na jedno bychom si ale měli dát pozor, papričky prodávané v obchodech nemusí být jedlé, navíc bývají chemicky ošetřeny a nehodí se proto ke konzumaci. Upozorňuje na to piktogram na obalu. Výhradně ozdobnou funkci mají odrůdy Bhut Jolokia, Fips, Red boy a Zulu. Pro kuchyňské účely lze použít odrůdy Pyramid a Habanero. K dekoraci stejně dobře poslouží kompaktně rostoucí jedlé papričky.
Jedlé druhy
Chilli papriček je bezpočet odrůd, při výběru záleží na tom, jak ostré pokrmy máme rádi. Nejznámější je paprička Jalapeño, nepostradatelná součást mexické kuchyně, jejíž pálivost se pohybuje mezi 2 500–6 000 SHU, což je pro netrénované gurmány celkem snesitelné. Piri Piri patří rovněž k rozšířeným odrůdám, ale pálivost má dvacetkrát až čtyřicetkrát vyšší. Ceněná Habanero je ještě třikrát ostřejší. Naopak jemnou pálivostí (500 SHU) a ovocnou chutí se vyznačuje odrůda Habanero Zavory. Nízkou pálivost (1 000 SHU) má odrůda Criolla de Cocina, jen o málo razantnější jsou Ají panca a Poblano. Nejpálivější chilli papričky dosahují okolo 2 000 000 jednotek SHU a při jejich požití může jít o život, pro běžného zahrádkáře tudíž nemají pěstitelský význam.
Zdravotní přínos
I když chilli papričky vyvolávají spíš dojem nezdravé pochutiny, opak je pravdou. Jsou bohaté na vitamíny C a A, betakaroten, draslík, obsahují riboflavin a niacin. Podporují tvorbu červených krvinek. Kapsaicin, který stojí za jejich pálivostí, ničí rakovinné buňky, upravuje zažívání, působí antibakteriálně, pomáhá při boji s viry a ve formě nosního spreje při rýmě (včetně alergické), zmírňuje bolest, účinný je při migréně, bolestech kloubů, ale i při hubnutí, neboť zrychluje metabolismus. Opatrní by však měli být lidé s potravními alergiemi.
Nároky na pěstování
Výsev provádíme buď do výsevného substrátu, a to 2 až 3 mm pod povrch, nebo rašelinových tablet. Jejich výhodou je, že vyklíčené sazenice přesadíme i s nimi, čímž zabráníme polámání křehkých stonků. V té době vyžadují rostlinky mnoho světla a konstantní teplotu, v průměru 29 °C. Takové podmínky pomůže vytvořit minipařeniště s větracími otvory a umělé přisvícení. Jakmile se objeví na sazenicích dva pravé listy, přepikýrujeme je do rašelinových sadbovačů, s nimiž je následně vysadíme na pěstební místo. Nízkým keříkovým papričkám postačí květináče o objemu 10 litrů, robustnější rostliny potřebují hlubokou nádobu nebo výsadbu na záhon na osluněném chráněném místě či ve skleníku. Na slunce přivykáme rostliny postupně, aby je nespálilo.
Pro zdárný růst je důležitá kvalitní, prohnojená, vzdušná a vlhčí půda, tudíž i pravidelná zálivka, kterou lze vyřešit samozavlažovacím truhlíkem. Při přemokření se může objevit plíseň, což je jediná z chorob, která jim hrozí. S bakteriemi si poradí kapsaicin. Důležité je pravidelné hnojení přírodními hnojivy.
Rané druhy dozrávají v červenci, pozdní až do prvních mrazů. Okrasné papričky a některé jedlé odrůdy (jako například Zavory) mohou přezimovat ve světlé a větrané místnosti s teplotou kolem 10 °C. Vegetačnímu klidu přizpůsobíme zálivku, nehnojíme.
Stupnice pálivosti
Pálivost paprik a chilli papriček je udávána v jednotkách SHU na Scovilleho stupnicipodle obsahu alkaloidu kapsaicin, který pálení způsobuje.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock