U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chcete si to vyžehlit?
Kategorie: Doma | Autor: Podle časopisu Art & Décoration Zpracovala MI
Není obyčejných věcí. To si člověk uvědomí, když se blíže podívá na cokoli z předmětů denní potřeby. Třeba taková “obyčejná” žehlička, a jakou má historii! První nástroje na vyhlazování látek za tepla se používaly v Číně už dvě století před Kristem. Měly tvar jakéhosi kastrolu a plnily se žhavým uhlím. Byly zhotovovány z pálené hlíny, z kamene, ze skla či z mramoru. “Za studena” se ovšem látky vyhlazovaly mnohem dříve. Používaly se k tomu např. hovězí čelisti, kosti, rohy, kousky dřeva nebo ohlazené kameny. V Evropě se nejstarší tepelné žehličky datují 16. stoletím, kdy krejčí a pradleny začali používat nahřáté kusy kovu. V 17. a 18. století se objevují na scéně duté žehličky, do nichž se vkládal rozžhavený kus železa, který rozehříval jejich dno. V 19. století je nahradily žehličky o něco větší, které se plnily řeřavým dřevěným uhlím. Ještě později se k jejich rozehřívání používal alkohol, petrolej, plyn nebo i horká voda. První elektrická žehlička spatřila světlo světa až počátkem našeho století. Zajímavé také je, že odedávna se vyráběly i žehličky, přizpůsobené tvarem svému účelu. Ty originální, velké, byly totiž pořádně těžké, neboť se dělaly z litiny, která nejlépe ze všech kovů uchovává teplo (taková krejčovská žehlička mohla vážit i 8 kilo!) a rozhodně se nehodily k žehlení rafinovaných součástí oblečení. A tak se začaly vyrábět třeba miniaturní žehličky na krajky. Na žehlení manžet, límců a náprsenek se zase používaly žehličky, jejichž spodek byl rýhovaný, čtverečkovaný nebo posetý drobnými bodci. Byly i žehličky ve tvaru různě prolamovaných nůžek, které se používaly k upravování volánků na límcích či na manžetách, žehličky tzv. kabylské, které tvořil oválný kus litiny na dlouhé rukojeti, jimiž bylo možno se dostat i do nejjemnějších záhybů oděvu. Kloboučnické žehličky měly vydutý tvar, výrobci korzetů používali zase ten nejužší nástroj, jaký si lze představit. Existovala “žehlička skořápka” ve tvaru litinového vajíčka, upevněného na dlouhé “stonce”, zasazené do pevného podstavce, na níž se upravovaly balonové rukávy a čepce. Na podobném principu byla založena i žehlička na stuhy, ta měla jenom místo onoho vajíčka malý válec, upevněný na stonce horizontálně.
