U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chatařův sen
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Někdo si svoje sny plní léta, jinému se to poštěstí v docela krátké době. Pan Jiří s náročným povoláním lékaře si se svou ženou naplánoval stavbu chaty a její realizace se podařila v rekordně krátké době. Za devět měsíců si mohla čtyřčlenná rodina začít užívat všeho, co k chataření patří.
Rodiče našeho dnešního hostitele trávili víkendy v chatce na kraji Mnichovic. Na opačném konci městečka měli velikou zahradu o rozloze
2500 m2. Sem jezdili dvakrát za rok posekat trávu a na podzim sklidit jablka a švestky z dvacítky stromů. Zaběhnutý režim se změnil v roce 1999, kdy se právě tady, v rodičovské zahradě, pustil pan Jiří do stavby chaty pro svou rodinu.
Kdy do chaty s vysavačem?
Chatu vyprojektoval jejich známý podle návrhu paní. “Moje žena měla dobrý vkus,” chválí pan Jiří. “A přála si, aby chata poskytovala veškerý komfort, na který jsme byli zvyklí v pražském domě. Nechtěli jsme stěhovat žádná zavazadla sem a tam, i když je to z Prahy do Mnichovic co by kamenem dohodil. Těšili jsme se, že si vybudujeme nejen bydlení na víkendy, ale také do budoucna na důchod.”
Dispozici chaty i chod stavebních prací měli manželé dobře promyšlené. Začali v dubnu likvidací sadu a výkopovými pracemi. Stavbu, zděnou z Poro-thermu, částečně podsklepili, izolovali polystyrenem, z vnější strany opatřili škrábanou omítkou a z vnitřku obložili smrkovými palubkami. Na střechu zvolili Bramac. Do zahrady vsadili bazén, na terasu koupili zahradní gril a bylo hotovo. Od prosince mohli začít chatařit.
“A to všechno jste stihnul sám?” nestačíme se divit. “Po téměř celou dobu stavby jsem tu měl v maringotce ubytovaného Ukrajince Vasila a ten plnil má přání,” vysvětluje chatař. O víkendech jsme pracovali spolu. Ve všední dny jsem přijížděl po službě v nemocnici kolem páté a přidal jsem se. Firmu jsem si najal jen na elektriku a topení.”
Párkrát se divil i pan doktor, když s Vasilem stavěli. Jednou jim zloději vyfoukli pod nosem hoblovku a cirkulárku, které měli postavené před chatou. “Využili naší nepozornosti, hodili je vedle na kolečko a byli fuč.” Jindy se zastavil dealer s Favoritem a nabízel centrální vysavač. Pan Jiří upozorňuje: “Nemám tyhle dodavatele rád, ale nechal jsem se přesvědčit a dnes tenhle vynález všem doporučuji. Jde o čistý tichý provoz s nenáročnou obsluhou. Stačí tři zásuvky, z nichž obsloužím celý dům: jednu na horní patro, druhou na přízemí a poslední byste našli v předsíni. Odtud dosáhnu s hadicí až na terasu. Ve sklepě je hermeticky uzavřená nádrž na 50 litrů, kde se prach shromažďuje. Jednou za rok ji vysypu na kompost. Můžu vysávat i vodu. Centrální vysavač je vhodné zabudovávat spolu s ostatními rozvody – všechno se totiž schová pod omítku. Jen v podezdívce je otvor, kterým se vyfukuje vzduch.” Naše námitky, že je to patrně drahá záležitost, chatař smetl se stolu: “Náklady byly asi 65 tisíc. Jsem přesvědčen, že se to vyplatí.”
Pozor, bříza hnije!
Jak už bylo řečeno, stavba s půdorysem 10 x 9 metrů je částečně podsklepená. Ve sklepě jsou kromě vysavače schované ještě kotle Vaillant na zemní plyn na ohřev vody a topení. Také tam skladují ovoce a zeleninu. Přízemí tvoří zádveří, chodba, koupelna a prostorný obývací pokoj s kuchyní a jídelním koutem. Rohu pokoje vévodí rozměrný krb.
Protože už ztopili všechno dřevo z pokácených ovocných stromů, nechal pan Jiří dovézt kamion břízy: “Do krbu je nejlepší, protože obsahuje málo pryskyřice a při hoření nevzniká štiplavý kouř. Zato má sklon k hnití. Březovou kulatinu je třeba co nejdřív otevřít, aby k dřevní hmotě mohl vzduch, jinak by vzala za své. Řezání a štípání je pro mě i pro syna hezká práce na zimu a jaro, kdy zahrada odpočívá.” Ale to už stoupáme do podkroví.
Pod střechou je útulno. Světlá barva smrkových palubek ladí se světlým nábytkem a tmavě modrou textilu. Pro stálé obyvatele i hosty jsou připraveny tři ložničky a koupelna. A když se návštěvníci nevejdou, je v rohu zahrady připravený stan.
“Tam táboří hlavně Filipovi kamarádi,” představuje nám pan Jiří svoje děti. Sedmnáctiletý Filip tady hodně sportuje – s tatínkem jezdí na kole a společně si to rozdávají v tenise. Také pomáhá se dřevem a na zahradě. To baví i třináctiletou Martinu. “Je velice šikovná v kuchyni,” uznale hodnotí hlava rodiny. “Umí bábovku nebo koláč.”
Silvestrovské grilování
Možná jste zaznamenali, že o paní domu příliš nemluvíme. Manželé si chatu společně moc dlouho neužili a rozvedli se. Rozvod nastolil otázku bydlení. Pan Jiří ji vyřešil rychle – odstěhoval se do Mnichovic natrvalo. “Je tady klid. Do Prahy bych už nešel. Jen mě mrzí, že je chata patrová. Dnes bych stavěl víc do šířky. Jednou, na stará kolena, mě schody budou otravovat,” zamýšlí se venku na terase.
Starat se o chatu, zahradu a nárazově o děti asi není pro jednoho chlapa s náročným povoláním zrovna jednoduché, ale náš hostitel všechno zvládá s přehledem. “Sám si umývám i okna. Minulý týden si Filip pozval sedm kamarádů, kteří dole na zahradě stanovali a na ohništi si opékali buřty. V noci jim bylo zima a stáhli se dovnitř,” usmívá se chatař. “Prostě jen uklízím po více, peru pro více a vařím pro více. A nejradši griluju. Celoročně!” Svěřuje se i se svým plánem. Chce si koupit nový zahradní gril s měděnou stříškou a s udírnou. Krb, který vidíte na obrázcích, totiž o minulém Silvestru prasknul. S tak náruživou grilovací vášní pravděpodobně výrobce zahradního grilu nepočítal a betonová deska náhlý tepelný skok nevydržela.
Mnichovičtí chataři ale nejedí jen grilované maso, což potvrzují záhony schované za vzrostlými stromy. Na zahradě je dost místa, a tak tu mohla růst do krásy osmdesátiletá túje i třicetileté smrky. Mezi nimi jsou nově vysazené jabloně, jinan a smuteční bříza, u plotu jalovce. Očím skryté zůstávají jahody, které tu pěstují v čtyřpatrové pyramidě, rajčata, hrášek, ředkvičky a maliny. Dvacet keříčkových růží, gladioly, azalky, hortenzie jsou naopak pěkně na očích. Pan Jiří si s nimi rozumí. Má připravené postřikovače, aby rostlinky v suchém počasí dostaly svou porci vláhy. Letos ale víc seká trávu, než kropí. Rovné plochy pojezdí traktůrkem, ty kolem keříčků motorovou sekačkou a zbytek dočistí strunovkou. Každý týden dvě hodiny – a v zahradě je jako v pokojíčku.
A co myslíte, má náš chatař ještě nějaký sen? “Sním si o sněhové fréze. Chtěl bych mít i v zimě (když jsou všude závěje) při rožnění zahradu hezky upravenou.”
Bazén stavěli najednou s chatou a dodala jej firma AB. Dno je vybetonované, stěny tvoří železobetonový korpus, další vrstvou jej polystyrenová izolace a pak nerezový hliníkový plech a nakonec fólie. Zahradní osvětlení chatař vybíral v OBI
Zahradní gril bude brzy vyměněn, protože minulou zimu nevydržel a prasknul
Na stropy obývacího pokoje si nechal chatař dovézt 10 m dlouhé trámy o průměru 18 x 24 cm. Drží na nich horní patro i balkon
Dobrman je oblíbené plemeno pana Jiřího. Tenhle se jmenuje Roky a je to ještě štěně
V podkroví to sluší obkladům z dobře usušených smrkových palubek. Jsou z prodejny se dřevem z Měcholup
Ložnice v horním patře jsou připraveny pro stálé obyvatele i pro kamarády Filipa a Martiny
FOTO JAROSLAV HEJZLAR
