U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chataření s příchutí Toscany
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Lenka a Jan Tomáškovi už spolu bydleli v německém Mnichově, v italské Toscaně a také v severočeských Teplicích. Když se jich ale zeptáte, kde se jim líbí nejvíc, dostanete jednohlasnou odpověď: na chatě nad Vltavou.
Vroce 1987 Jan bydlel a pracoval v Německu. Při občasných návštěvách Prahy ho tlačila nutnost mít kde přespat a chata, kterou mu nabídnul její tehdejší majitel, byla velmi zajímavým řešením. Hovořilo pro ně hned několik předností – klidné místo uprostřed lesa, nádherný výhled na Vltavu a přijatelná vzdálenost od Prahy. Když sednete do auta, jste v centru za půl hodinky.
Na první pohled je tahle stavba typickou prvorepublikovou chatou – na střeše eternit, zdi jsou opláštěny vodorovně skládanými prkny, vstup chrání veranda, vlastně nic zvláštního. Neobvyklé je ale množství oken v přízemí a také pozůstatky nápisu, který prozrazuje, že tady kdysi bývala kavárna.
Kávu, prosím!
K rozluštění hádanky, kde se uprostřed lesa vzala kavárna s cukrárnou, se musíme vrátit do 35. roku minulého století. Tehdy se majitel zdejšího lesa rozhodl, že rozprodá pozemky pražské smetánce pro výstavbu tehdy módního „druhého bydlení“. Projekt to byl velkolepý – stavěly se vily, hotely, kavárny, cesty sem byly vyasfaltovány, všude byla natažena voda. Honorace sem jezdila nablýskanými vozy a v „naší“ kavárně vedle sebe sedávaly nejen hvězdy filmového plátna, ale třeba také Jan Masaryk.
Dnes byste ale uvnitř výčep, vinárnu ani kavárenské stolky nenašli. Interiér je zařízen tak, aby plně odpovídal své současné úloze. V přízemí, kam se vstupuje verandou, je hala, z níž se vchází do obytného prostoru propojeného s kuchyní a jídelnou, do koupelny, pokojíku a také na schodiště mířící k ložnicím v podkroví. Z obývacího pokoje se ještě vychází na malou terasu.
Docela „obyčejná“ přestavba
K přestavbě došlo v roce 2004. „To léto, kdy jsme se do ní chtěli vrhnout, byly, jak si jistě vzpomínáte, velké povodně a všichni řemeslníci měli práce až nad hlavu. Nezbývalo mi, než abych všechno udělal sám,“ vzpomíná Jan Tomášek, povoláním bytový architekt. „Nejdřív jsem pořídil nový elektrický kotel. Na nákup jsem si s sebou nevzal brýle a omylem jsem vybral kotel jen s výkonem 6 kW. Zdejších 140 metrů čtverečních neměl šanci vytopit. Pořád tady bylo 16 stupňů. Až když jsme zaizolovali podlahu, teplota stoupla na příjemných 22 stupňů.“ Začátek tedy zrovna nebyl nejlepší, ale pak – očima architekta, zvyklého zabývat se poněkud většími rozměry – vlastně o nic nešlo.
„K dosažení plánovaného moderního pojetí interiéru stačilo jen několik málo zákroků. Zcela jsem odstrojil vnitřek, zaizoloval podlahu, vyházel stará okna včetně rámů a vsadil bezrámová okna s kvalitními izolačními dvojskly plněnými plynem se součinitelem prostupu tepla 1,1 W/(m2. K).“ Vzhledem k tomu, že je tu jedno okno vedle druhého, je tato hodnota určitě důležitá. A proč okna bez rámů? „Chtěl jsem dosáhnout měkkého vzhledu, který by nic nerušilo. Proto jsou okna do stěn vsazena napevno. Otevírat se dá jen jedno v kuchyni a pak se samozřejmě může větrat i dveřmi na terasu.“
Při rekonstrukci interiéru Jan ještě položil dřevěnou plovoucí podlahu, vybudoval zcela novou koupelnu vybavenou podlahovým topením a v obývacím pokoji vyrostl krb. Na Vánoce bylo hotovo.
Posbíráno po Evropě
Zatímco směr stavebních prací určoval do detailů Jan, ve vybavení interiéru jsou znát i Lenčiny vstupy. Při zařizování Tomáškovi neváhali zužitkovat i staré a použité předměty. Kostru kuchyně například tvoří nábytek vyzděný z Ytongu, který dostal dvacet let stará IKEA dvířka.
„Líbily se mi, proto jsem je celé roky schovával,“ vysvětluje Jan a ukazuje další kout. „Tyhle barevné obkládačky kolem dřezu zdobily kuchyň v toskánském domě. Jsou nejméně stoleté! Pracovní desku jsem zase obložil novými španělskými obkládačkami, původně ale koupenými pro dům v Itálii. Unikátní je dřez – původní z kavárny. Chtěl jsem jej vyhodit, naštěstí mě Lenka umluvila. Vyčistili jsme jej do bíla a dnes si myslím, že se s obkládačkami z Itálie dobře potkaly.“ Další cizokrajné, ale očím příjemné prvky nacházíme mezi nádobím i ostatními bytovými doplňky. Něco Tomáškovi posbírali na svých cestách Evropou, jiné kusy jsou originály, např. vázy nebo stojací lampy, které vznikly realizací Janových nápadů.
Velké plány
Tomáškovi přiznávají, že na přestavbě chaty má velkou zásluhu jejich dcera Violka. Chtěli, aby se narodila do nového. „Od té doby se ale točíme kolem ní a spousta drobností zůstala nedokončena,“ říká Jan a ukazuje na neolištovanou podlahu. „I když se nám podařilo vybudovat dům, který naprosto postačuje běžnému životu, láká mě pokračování. Už jsem si nakreslil plánky – zatím na Violčině kreslicí tabulce s magnetem!“ směje se a hned své plány vysvětluje.
„Čeká nás oprava střechy, a to mě strašně svádí. Horní patro bych mohl zvětšit, vybudovat ateliér…“ zasní se. Pak debatu uzavírá: „Vlastně ho nepotřebuju, stejně všechno maluju u jídelního stolu.“ Kdoví, co nakonec převáží. Možná příští rok na chatě u Tomáškových nastane stavební ruch.
Zatím si rodina užívá jarních dnů. Když je Jan doma, postaví se k plotně a něco dobrého vaří. Lenka vystřihuje z papíru žluté kačenky, kterými zdobí vrbové proutky ve váze, nebo utíká za Violkou – už zase vyběhla ven bez bot!
Popisy k obrázkům
Modrobílé obkládačky měly původně zdobit jednu ze dvou kuchyní ve velkém domě v italské Toscaně. Na chatě nad Vltavou jim to ale taky sluší, ne?
Tahle „pocákaná“ miska je jednou z italských vzpomínek
Skříňky jsou z programu IKEA před dvaceti lety, dřez je pozůstatkem kavárny a barevné obkládačky pochází z Itálie
V obývacím pokoji si všimněte stojacích lamp – jsou vyrobeny podle Janových návrhů
Na malé terase se našlo místo pro stolek a židličky. Pocházejí z barrandovských ateliérů, kde je po natáčení filmu o Sherlocku Holmesovi zakoupil jeden z bývalých majitelů této chaty
Autor fotografií: FOTO ALEXANDR JANOVSKÝ
