Chata u Svatého Kopečku

Rubrika: Chaty, Chaty a chalupy, rss-feed

Jeden slunný podzimní den, jakých bylo letos nepočítaně, nás zavedl na Moravu, ke Svatému Kopečku u Olomouce. Náš cíl, chata manželů Jaroslavy a Petra Eschlerových, se topila v záplavě rudě zbarvených listů psího vína, jemuž konkurovaly vínové hortenzie.

Chata má ideální umístění, které by mohl leckdo jejím majitelům závidět. Stojí v řadě několika dalších chat v lese na okraji malé vsi, která patří k Olomouci. Jezdí sem proto i městský autobus. To bylo výhodné zvláště v době, kdy manželé ještě bydleli v centru Olomouce a Petr měl na chatě svůj ateliér, i později, když sem natrvalo přesídlili, ale Jaroslava dojížděla pracovat do města. Ale protože pozemek o rozloze asi dva tisíce metrů čtverečních má úzký protáhlý tvar, stavení je situováno v jeho zadní části a kolem dokola je vzrostlá zeleň, mohou si tu obyvatelé připadat téměř jako na samotě.

Od chatičky po pohodlný domek

Na stavení jsme byli zvědavi, navštívili jsme ho totiž už před patnácti lety a věděli jsme, že od té doby prošlo určitými proměnami. Stručně k jeho historii: pozemek koupil Petrův tatínek v šedesátých letech. Nejdřív tu postavil malou dřevěnou chatičku, pak vybudoval základy k větší chatě, ale dál kvůli nemoci nepokračoval. Chatu dokončil až koncem osmdesátých let Petr. Měla zděný suterén, v přízemí byl veliký pokoj s kuchyňským koutem, předsíňka a malé sociální zázemí, v obytném podkroví se nacházela ložnice a dvě pracovny. Otevřenou verandu nechali majitelé později zasklít, schodiště na verandu dostalo stříšku. V této podobě sloužil rekreační domek majitelům více než deset let a tak jsme ho před lety představili na našich stránkách i my.

Barevné stěny jídelny hezky kontrastují se světlým nábytkem a doplňky. Vlevo jsou dveře do pokoje, ty vpředu vedou na verandu

Chata vyrostla a změnila barvy

Před chatou, kterou není za spoustou stromů, keřů a popínavé zeleně téměř vidět, nás přivítali Petr s Jaroslavou a fenka zlatého retrívra Bára. „Říkáme jí Bambule a není to hlídací pes, ale vítací!“ směje se pod vousy hostitel.
První změnu kromě bujnější zeleně jsme zaregistrovali u barvy domku. Dřívější bílá omítka dostala teple meruňkový odstín. „Fasádu jsme ovšem nejdřív pořádně zateplili,“ informuje nás majitel. „To ale není všechno. Vpředu jsme přistavěli jeden pokoj, jídelnu. Jde o dřevostavbu,“ ukazuje Petr. Tak se na ni pojďme podívat.

Podkrovní ložnice je celá ze dřeva, skříňku na stěně ozvláštnil autor obkladem z břidlice

Veselé interiéry

Jakmile vyjdeme po zastřešeném venkovním schodišti za paní domu na verandu a pak do rozlehlého pokoje, obklopí nás barvy. Dříve bílé stěny se rozzářily, na verandě červenou, v pokoji doplňuje barvu ohně ještě sytě žlutá. Ladí s nimi světlý nábytek z masivního dřeva. Tam, kde bývala v pokoji dvě okna směřující do zahrady, jsou teď nika s knihami a prosklené dveře, kterými následujeme Petra do nové jídelny. „Začal jsem mít rád výrazné barvy,“ svěřuje se. Pohled na sytě oranžové a zelené stěny jeho slova potvrzuje.
Sluníčko prosvětlující celou místnost a nábytek převážně ze světlého dřeva tady vytvářejí s nápadnou výmalbou neobyčejně příjemnou atmosféru. „Místnost funguje nejen jako jídelna, je tu i malý pracovní stolek a slouží i pro návštěvy, třeba když přijede naše dcera,“ dozvídáme se od majitelů.
Protiváhou rustikálního nábytku z přírodní borovice je nádherně zdobená historická černá skříň a zrcadlo, které Petr perfektně zrestauroval. Jeho dílem je i jídelní stůl a židle s pro něj typickými rozetami a některé další originální kousky nábytku v chatě. Na nových skříňkách do kuchyňky právě pracuje.

Veranda může sloužit k posezení, když je venku moc chladno nebo naopak horko

Tady přísloví o kovářově kobyle neplatí

Interiér chaty zabydlují vedle pokojových květin také výtvarná díla obou manželů. Petr, který dělal dříve především originálně pojatý nábytek, se dnes věnuje spíše dřevěným plastikám, jeho žena je zas autorkou řady keramických děl. V jídelně visí i dva neobvyklé obrazy od Petrova tatínka vytvořené z různě barevného písku.
Na stropních trámech v pokoji obdivujeme kovové zvonečky. „Manžel si je přivezl z cest do Thajska, Indie, Srí Lanky,“ říká Jaroslava.

Dříve oblíbenou chalupářskou kombinaci bílé a hnědé dnes často v interiérech nahrazuje výraznější malba

Podkroví dýchá dřevem

Z pokoje vede do podkroví schodiště lemované zajímavě tvarovaným obkladem stěn, který kopíruje i výmalba zdi. Podkrovní místnosti, ložnice i obě pracovny, mají stěny i strop obloženy dřevem. Petr se o dřeviny zajímá i jinak než jen jako výtvarník, a tak se dozvídáme, že do obytných prostor se hodí smrk i borovice, protože mají energii, která uklidňuje. Zato do pracovních prostor je vhodný dub, který představuje sílu a energii.
Když jsme u energie – jak je to v domku s topením? „V pokoji máme krbová kamna, která v přechodném období vytopí celou chatu, a v zimě se činí ústřední topení s kotlem na pevná paliva v suterénu. Novou jídelnu jsme vybavili klimatizační jednotkou,“ vysvětluje náš hostitel. A dodává: „Tady je nejstudenější místo z okolí. V Olomouci už chodí v tričku a u nás ještě leží sníh.“ Tak proto ty zásoby dřeva vyrovnané pod přístřeškem vedle chaty!

Dřívější okna v pokoji se změnila na knihovnu a vstup do nové jídelny. Na trámech visí kovové buddhistické a hinduistické zvonky, které si Petr přivezl z cest

Dva výtvarníci

S výtvarnou prací manželů souvisí i další úpravy chaty. V suterénu měl dříve dílnu Petr. Pak ji přestěhoval jinam, suterén rozdělil a má v něm keramickou dílnu Jaroslava, přibyla také nová velká koupelna. Suterén je přístupný nejen z venku, ale i vnitřním schodištěm.
Teď vzniká vzadu na zahradě nový Petrův ateliér. Jedná se o dřevěnou konstrukci s OSB deskami, jedna stěna bude celá prosklená. Nebude tu jen tvořit, ale i pořádat řezbářské kursy, které už si získaly u jeho žáků velkou oblibu.

Při správném výběru rostlin může být zahrada v každém ročním období hezky barevná

Zahrada se zvoničkou

Zatímco horní část zahrady blíže brány je především užitková se záhony různé zeleniny a s ovocnými stromy, partie blíže k chatě je okrasná. Příchozímu se naskýtá pohled na mnohá zákoutí s květinami a dřevěnými, kamennými i keramickými plastikami, se zahradními lucernami a zvoničkou, jimž tvoří pozadí vzrostlé stromy jako škumpa, vrbička, túje, borovice, ale i keře a kapradiny.
Úplnou oázou je prostor před chatou. Na terase postavil majitel místo staré pergoly novou, větší, jejíž součástí je i letní kuchyně a velký dřevěný stůl s lavicemi. Pergola má průhlednou střechu, částečně porostlou vistárií, jejíž úponky splývají jako záclony dolů a společně s vysokými trsy ozdobných trav a další zelení vás dokonale izolují od ostatního světa. Posedět tady ve stínu u kávy nebo nějaké dobroty je pohoda. Místo před stavením oživují i bohaté trsy hortenzií a kvetoucí rostliny v květináčích a truhlících.
„Ještě jsme vydláždili místo před pergolou pro menší stůl, abychom si užili ranní sluníčko. A přemístili jsme sem z pozemku za domem zahradní krb, stojí teď mezi pergolou a zvoničkou,“ připomněl Petr novinky z posledních let. Tak už jen stačí zazvonit na zvonec a návštěvy i vyprávění je konec.

Tenkrát

Chata při naší první návštěvě. Před patnácti lety ještě neměla jídelnu, stála před ní menší pergola a je dobře vidět schodiště se stříškou a veranda. Fasáda byla bílá.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý