Chata s výhledem na Sázavu
Postavit si novou chatu a luxusně ji vybavit je jednoduché, pokud nejsme finančně limitováni. Ale vytvářet pět let příjemné bydlení z vlhké ruiny skryté v džungli, která se po desetiletí rozrůstala na neudržované stráni, je příběh, který stojí za vyprávění.
Útulná terasa s krásným výhledem. opravený stolek měl uprostřed díru. stačilo upravit její tvar a rozměr a vložit do ní květináč s petúnií
Zprostředkovala nám ho designérka Michaela Hořejší, která při jednom našem pracovním setkání prohodila větu o tom, že léta pomáhá přátelům se zařizováním chatičky. A zmínila se, že recyklují spoustu věcí, jež by ostatní lidé dávno vyhodili. „Přátelé kdysi měli nábytek ve venkovském stylu. Ten teď vytáhli z půdy, několika upravenými kousky zařídili interiér, ale většinu ho rozebrali a použili jako dveře a také z něj vyrobili postel,“ pronesla Michaela větu, která zasela semínko zvědavosti. A tak jsme využili laskavého pozvání paní Hany a pana Františka, kteří ale chtěli zůstat v anonymitě, a vyjeli jsme se na jejich chatu podívat.
stavba je zčásti podsklepena, úložný prostor najdeme i pod terasou
Domek uprostřed zahrady na prosluněné stráni, z níž je vidět na řeku Sázavu, ani náhodou nepřipomíná původní kombinovanou, z části zděnou, z části montovanou chatičku z poloviny sedmdesátých let minulého století, které se tenkrát rozrostly po Čechách jako houby po dešti.
Když ji současní vlastníci před pěti lety kupovali, byla ve stylu „přístřeší homeless“ a stavba i s pozemkem se prý dala nejpřesněji popsat slovem spoušť. Domek měl pouhých dvacet čtverečních metrů, nebyla do něj zavedena voda a suchá toaleta stála v zahradě. Protože byl dlouho neobývaný, objekt postupně zchátral a zvlhl. Většina lidí by se rozhodla jej zbořit a stavět od základu znovu. To ale není styl nových majitelů. Ti zvolili opačný postup. Začali chatu krok za krokem vracet do života a měnit k obrazu svému.
Radost a tvrdá dřina
k domu vede schodiště vybudované z betonové dlažby a palisád
Zpočátku sem jezdili jako na výlet. Přes den pracovali a na noc se vraceli domů. Postupně pozemek oplotili, pořídili mu pěkná vrata. Původní stavení poctivě vyklidili, vyvětrali a vysušili, aby tu mohli přespávat a začít s přestavbou a úpravou zahrady. Dojížděli sem z města, tvrdě pracovali a těšili se z toho, jak se jim vše mění pod rukama. Na proměně pozemku i na přestavbě pracovali a nadále pracují pouze oni dva, pomáhá jim kamarád pan Ondřej a s úpravou interiéru, na kterém úročí své poznatky ze studií, pomáhala a pomáhá také Michaela.
Jak jsme se během návštěvy dozvěděli, k základní konstrukci chaty postupně přibývaly další místnosti. Na fasádě to ale na první pohled nepoznáme. Sjednocuje ji dřevěný smrkový a kamenný obklad, pořízený v Baumaxu.
Potřeba přístavby
„V obci je naštěstí vodovod i kanalizace. Tak investoři natáhli přípojky k chatě a značně si tak zlepšili komfort bydlení,“ dala se do řeči Michaela, když nás provázela přestavěnou chatou, změněnou k nepoznání, a vzpomínala dál: „Přistavěli koupelnu, ložnici a terasu, aby tu mohli pobývat delší dobu. Ani nevím, jak uteklo pět let, a Hana s Františkem se rozhodli, že tu v důchodu budou bydlet natrvalo. Jenže pro každodenní bydlení přestala vyhovovat minikuchyňka. A přistavovalo se znovu a kromě kuchyně přibyla i jídelna.“
z původní kuchyňky je dnes předsíň. přezouvací lavici a otevřený botník majitelé postavili z prken a z cihel
Původní kuchyňku stavebníci proměnili na předsíň, kde vznikl druhý vchod do chaty a zastřešené závětří s malým posezením, z něhož je vidět do zadní části zahrady i na samotný vstup na pozemek.
Výhled do údolí
Hlavní vchod do domu je z dřevěné terasy, nad kterou se klene velká pergola. Má zastřešení z makrolonových desek, v části nad posezením podložené rákosovou rohoží, která vytváří příjemný stín. Terasa s krásným výhledem do údolí se od jara do podzimu stává vzdušným pokojíkem s ratanovým jídelním stolem a koženou sedací soupravou.
„To je další recyklace, tentokrát nábytku od přátel a známých,“ směje se Michaela a dodává: „Stačilo kladívko, pár malých hřebíčků na upevnění poškozeného výpletu, štětec a barva.“ Tlumený zelený patinovaný nátěr dal soupravě šmrnc a dobře se doplňuje s medovou barvou mořidla na prknech terasy a obkladu.
Útulná terasa s krásným výhledem. opravený stolek měl uprostřed díru. stačilo upravit její tvar a rozměr a vložit do ní květináč s petúnií
Robustní kožená sedačka zůstává na terase po celý rok, i v zimě. Během let získala šedavou patinu, jinak ji povětrnostní změny nepoškodily. Každá z věcí má svůj příběh a historii, která díky proměně nekončí. Předměty jen mírně pozměnily vzhled a styl a slouží dál.
Z terasy vejdeme do otevřeného předpokoje, odkud vedou dveře do koupelny s toaletou a kam je také vstup z předsíňky u zadního vchodu. Aby se v interiéru netlouklo mnoho barev, doporučila Michaela sjednotit nesourodé prvky bílým nátěrem a lazurami. Vedle bílých stěn se tato barva uplatnila i na dřevěných stropech a některých částech nábytku, proutěných a ratanových koších a textilních doplňcích.
Otevřené stěny a postel ze skříní
jako televizní stolek posloužil starý šicí stroj. různé druhy dřeva použité v interiéru majitelé sladili jedním odstínem lazury
Mezi vstupní částí, obývacím pokojem a jídelnou s kuchyní jsou částečně otevřené stěny. Prostor tak působí velmi vzdušným dojmem. Navíc se tu v chladných dnech dobře šíří teplo od kamen umístěných v obývacím pokoji.
Ve všech místnostech je na podlaze položeno linoleum s dekorem dřevěných prken. V předsíni má zase vzhled dlažby. Dveře do verandy, do koupelny a do ložnice jsou vyrobeny ze dveří skříní. Někde se otvírají klasickým způsobem, do předsíně jsou v provedení „lítačky“ a do ložnice zase jako „zašupovačky“.
Bílá, bílá a zase bílá – a dekor dřeva
Také ložnice je převážně bílá. Podlahovou krytinu z OSB desek Michaela povrchově upravila bílou lazurou. Nabílený strop nyní zdobí hnědé trámky. Postel, stejně jako dveře, vyrobili z uložených starých skříní a nábytku. Aby ani tady nebylo použito mnoho barev dřeva, natřela designérka některé kousky nábytku bílým nátěrem s patinou. Povlečení s dekorem květu pochází z její návrhářské dílny.
otevřená stěna a bílé vybavení prostor opticky zvětšují
Všechna okna kuchyně a jídelny nabízejí výhled do zahrady. Ten se neustále barevně mění s postupem roční doby. Rovněž vybavení tohoto prostoru vládne bílá barva. V podobě lazury na prknech stropu, bílá je kuchyňská linka, bílý lak sjednotil i nábytek v jídelní části. Židle a stůl, které původním majitelům dosloužily, probudil bílý nátěr do nového života. Michaela vysouvá barovou židli z výklenku ve stěně. „Sem přijdou druhá kamna, aby tu v zimě byla příjemná tepelná pohoda.“ Zodpovídá tak ještě nevyřčenou otázku, která nám okamžitě vytanula na mysli při pohledu na výklenek uprostřed stěny.
Chata se topí v zeleni
stačí, aby zapršelo, a do kádí, zakomponovaných do teras, se sbírá dešťová voda
V zahradě jsou také vidět léta tvrdé práce. Poměrně prudký svah dnes člení terasy, podepřené suchými kamennými zídkami. Každý kámen měli majitelé několikrát v ruce, než našel své místo. Terasy jsou osazeny rozmanitými květinami a rostlinami. Záplavu barevných květů místy člení vyšší i nižší dřeviny.
Jednotlivé terasy propojují schody postavené z dílů zatravňovací dlažby. Místy jsou do svahu zabudovány nádrže na dešťovou vodu. Spodní val obepíná břečťan a svlačce, kterými prorůstají lesní jahody. Budování zahrady je nekonečný příběh, proto zdaleka ještě není u konce.
Originální schodiště zrodila bouře
schodiště z jednoho kusu kmene
Na konci zahrady, u samého plotu si všímáme úzkého schodiště, vyřezaného z jednoho kusu dřeva. Tady promlouvá kouzlo nechtěného. V neudržované zahradě vyrostly z náletových semen stromy. Když jednomu z nich prudké deště podemlely kořeny a spadl dolů na okraj pozemku, přemýšlel majitel chaty, co s ním. Bylo mu líto rozřezat kmen na palivové dřevo a spálit v kamnech a na jiné jeho zužitkování zase chyběla technika. A tak vzal pilu, zbavil strom větví a postupně do něj vyřezal schody.
text: Helena Štětinová
foto: Vladimír Hájek
Chata s výhledem na Sázavu
