U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chata nad bedlovou strání
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Paní Eva měla ten kraj ráda už v dětství. Jezdívala do voňavé krajiny v okolí Jevan na letní tábory. To ještě netušila, že najde v nedaleké vsi místo na vybudování ne jedné, ale dokonce dvou chat. Kousek pod tou, kterou vidíte na obrázku, je dokonce louka, která je na rozhraní července a srpna posetá bedlami. Zkrátka nádhera!
Nikdo by nehádal, že ta štíhlá sportovně vyhlížející dívka už má dospělé děti. Radek a Lucie, kteří už oba překročili dvacítku, jezdí na víkendy do chaty, v niž se postupně proměnil polorozpadlý venkovský domek. Když se však narodila Nikola, byla jim chata malá, a tak se jejich neúnavná mamka dala zase do stavby. Aby k sobě neměli daleko, koupila parcelu hned naproti v kopci.
Na starých základech
Na pozemku původně stala malá dřevěná chatka, jejíž půdorys se musel zachovat. Z toho, co zbylo ze dvou místnůstek a prostorné dílny zapuštěné ve svahu, se však daly využít jen základy. I ty bylo nutné renovovat a nově izolovat, protože projekt počítal s tím, že se dům zakousne do stráně hlouběji. “Stavitelé mě nemají moc rádi, protože nedokážu své představy formulovat dopředu. To až postupně, když vidím, jak se stavba rodí,” přiznává paní Eva. Z jejích slov lze tušit – a ona to v zápětí potvrzuje – že ta krásná stavba, jež usedla na pozemek jako veliká, poněkud atypická bedla, vznikla v hlavě a určitě i v srdci paní majitelky. Její profese (ostatně vystřídala jich několik od obchodování až po práci na celnici) se stavařinou nesouvisí, dokonce prý nestudovala ani časopisy o krásných domech a bytech. Prostě věděla, jak by chata nad bedlovou strání měla vypadat. Je až nečekaně prostorná. Ten dojem umocňuje fakt, že téměř celá přední stěna je prosklená. Z obývacího pokoje s krbem a pískově žlutou sedací soupravou je pod klenbou, ozdobenou zajímavým dřevěným segmentem, průhled do kuchyně a na schodiště. Tudy se dříve sestupovalo do dílny. Dnes se po stupních obložených dřevem dostanete do dvou ložniček, koupelny a sauny. Dlužno podotknout, že s výjimkou kuchyně je vše, co voní dřevem, dílem šikovných truhlářů z firmy Kočí. Zvládli nejen obklady a umělecky ohýbaný dělicí segment, ale i netradiční systém otevírání a těsnění dřevěných ránů posuvných skleněných dveří (lze je také vyklápět jako ventilaci), který paní Eva objevila na jedné z výstav. Je tu zkrátka vše, co člověk potřebuje k bydlení i relaxaci, přitom krov nebylo třeba nutit do příkrého úhlu, který by dovolil vestavbu. Otevírá se doširoka nad obývákem i kuchyní a tam, kde nejsou místnosti obložené palubkami, odhaluje své bytelné smrkové trámy, napuštěné mořidlem odstínu teak. Tím však životní prostor nekončí. Sloupy zdobící vstup, které jsou vyzděné z porothermu stejně jako celá stavba, podepírají střešní přesah, pod nímž je terasa s jednoduchým posezením a houpačkou. A vpředu i za chatou den ode dne roste do krásy zahrada.
Kytičky, hejbejte se
Jistě znáte hru se “škatulemi”, při níž se její aktéři co nejrychleji přesouvají z místa na místo. S trochou nadsázky si lze představit, že si paní Eva takhle hraje s květinami. “Rododendrony, azalky a další keře mají samozřejmě své stálé místo, ale na skalce pořád něco měním. Jsou tam netřesky, hořec, tařice, malé růžičky, přidávám vždycky i nějaké letničky. Hlavně se zastavuju při cestě v Říčanech, tam jsou asi tři zahradnictví. Další dobře zásobené je v Hostivaři. A někdy zajdu i do OBI ve Štěrboholích. Nedávno jsem tam koupila dřevité pivoňky, ale jsou ještě mrňavé, kvést budou asi až napřesrok. Přestože ani v této oblasti nejsem žádný odborník, moc mě práce na zahradě těší. I ten neustálý pohyb.” Jak už jsme naznačili, hřiště pro pilné ruce zahradníka, v tomto případě zahradnice, se rozprostírá nejen před chatou, ale i za ní. Po levé straně vedou dozadu schody do rokle; ani její prostor neleží ladem. “Pozemky chat v téhle lokalitě sahají až do poloviny rokle, ale sousedi je nevyužívají. My jsme část zasypali a vzniklo pěkné hřiště s klouzačkou a houpačkou pro Nikolu. A pro mě další prostor na sekání trávníku. Chataření mě dlouho vůbec netáhlo. Rodiče měli chalupu nedaleko Hronova ve východních Čechách a když nás s bráchou nutili, abychom něco dělali, byli jsme strašně otrávení. Ale když přišly děti, chtěla jsem mít něco svého a podle svého si všechno upravit. Člověk k tomu nějak dozraje.”
Kde je zakopaný “pes”?
Když chatařka vyjíždí se svou sekačkou na pravidelnou trasu, často si vzpomene na firmu, které stavbu svěřila. Proč právě při úpravě trávníku? “Při jeho zakládání mi před těmi zhruba čtyřmi roky pomáhal můj partner Tomáš. Bylo třeba celý pozemek přerýt. A právě při tom jsme objevili, že řemeslníci zhruba na půlce zahrady zahrabali materiál, co jim zbyl. Vyváželi jsme ten binec pěkně dlouho a já jsem pochopitelně zuřila. Nebyl to totiž první problém, který firma způsobila. Druhý pes byl zakopán v komíně. Objevit ho bylo snadnější – krb netáhl. Firma, jež tyto kvalitní krbové vložky z Francie dováží, nabízela, že jej celý namontuje. Šéf stavbařů však prý prohlásil, že to zvládnou sami. Zřejmě přehlédl, že je zapotřebí komín o větší světlosti. A tak se bouralo a znovu stavělo. “Krbová vložka má vývody na vytápění dalších místností. Nakreslila jsem, kudy by se mělo teplo po chatě rozvádět, pro zlepšení cirkulace se pak instaloval motorek. U jeho izolace i kolem kovového rámu na podlaze elektřina nepříjemně probíjí. Bude s tím ještě nutné něco udělat.” Pokud jde o design, je paní Eva spokojená, ale technická stránka nedopadla nejšťastněji. K již popsaným problémům se totiž přidružil další. Stavba odspodu vlhne, takže v základech, tedy v nekvalitně provedené izolaci, je možná zakopaný další pes. Ten největší. “Byli se tam podívat už tři odborníci a každý řekl něco jiného. Doufám, že to nebudeme muset celé rozebrat,” doufá chatařka. Když uhání vínově červeným autem, kterému říká Kytička, na svou haciendu, na problémy nemyslí. “Je tam báječná pohoda, pouštím si muziku, aranžuju sušené kytky, vybírám vůně, které se k nim hodí, zkrátka dělám všechno, na co nemám v Praze čas. Anebo vezmu motorovou pilu a pořežu klády, které mi doveze hajný. Radši dělám se dřevem, než vařím,” přiznává. Ale když nastane bedlový čas a přiběhnou i odnaproti Radek a Lucie, jsou smaženice, řízky nebo omáčka vždycky připravené.
Foto – Průčelí chaty, obložené dřevem, skrývá dobře zabezpečený vstup z bytelných skel; jsou lehce kouřová, zvenku neprůhledná
Foto – Terasa v průčelí, která volně navazuje na obývák, pokračuje vlevo za chatu, kde jsou schody do strže
Foto – Pohled ven do zahrady, vpravo ohraničené chatičkou plnou krbového dřeva
Foto – Zahradou vedou cesty poskládané z kamene několika druhů; pro Nikolu a Rona jsou však lákavější zelené chodníčky
Foto – Posezení u krbu je příjemné i za chladnějších letních dnů; prostorem znějí skladby Beatles, Chinaski a další pohodovky
Foto – Dřevěný segment zdobí klenutý průhled z obýváku na chodbu ke schodišti do suterénních místností
Foto – Kuchyňku si paní Eva u dodavatele také dotvořila na počítači podle svého; hlavně si namalovala hodně šuplíků, do kterých není vidět…
FOTO JAROSLAV HEJZLAR
