Chata na nožkách
Vypadá to, že sloupy chatu podpírají, aby se nezřítila ze skály dolů, ale tak to není. Majitelka říká, že tu jsou jen pro formu. Zpočátku se prý chata nad terénem vznášela, dlouhé „nožky“ byly přidány dodatečně.
Markéta Smeliková chatu zdědila v roce 2010. Do té doby byl majitelem Markétin otec a před ním její děda, který ji v roce 1964 postavil. Vybral si hezké místo na skále nad řekou Sázavou, jejíž mírné vody tu vytvářejí jedno ze svých mnoha esíček kroutících se cestou z Vysočiny až téměř ke Praze. Prázdninový domek nad řekou byl postaven z modřínového dřeva napuštěného fermeží, a i když během rekonstrukce doznal mnoha změn, jeho charakter a víceméně i vzhled zůstaly stejné, dokonce i počet sloupů, který se v průběhu let měnil. Nejprve chatu nepodpíraly žádné, pak tu byly čtyři a dnes dva.
„Tatínek tvrdil, že nejsou nosné,“ vzpomíná dnešní majitelka, „ale dva krajní zůstaly. Nechali jsme je obložit dřevem,“ upozorňuje.
„Do rekonstrukce jsme se s mužem pustili v roce 2011. Stavební práce probíhaly postupně, ale ještě dnes nemůžu říct, že je hotovo,“ komentuje situaci Markéta. To důležité má však chata za sebou. Dostala novou střechu a okna, počet sloupů se zmenšil, okolní skalnatý terén kolem chaty byl zkultivován a na něm podle návrhu přizvaného architekta vyrostly garáž a přístřešek pro dřevo. Další změny doznal interiér.
Chata s modřínovým obkladem leží na skále a přístupná je jen
po schodech. U vstupu do chaty je terasa obehnaná kamennou
zdí, kterou v létě zdobí truhlíky s muškáty
Nutné změny
Majitelka si přála, aby chata byla celoročně obyvatelná a aby zdejší pobyty byly příjemné a pohodlné. A tak odizolovali střechu a vytahovací schody do patra zrušili. Nahradilo je pevné schodiště z modřínu. Markéta se bála změny dispozice, proto ji zachovala téměř shodnou s předchozím stavem: dole je obývací pokoj s kuchyňským koutem a koupelna se záchodem, v podkroví je jedna ložnice.
„Když jsem chatu zdědila, dcera ještě nebyla na světě. Dnes máme dvě děti a změnu nevylučuji.“ Markéta myslí především na uspořádání spaní. V jedné ložnici je soukromí pomálu. Je tu manželská postel a ještě dvě lůžka. I tak se zde během rekonstrukce místnost změnila. Za dědy byla ložnice otevřená, bez dveří, a když šel někdo dolů, každý to slyšel. Nová skleněná příčka přece jen zvuky tlumí.
„Jako první se ale dělala koupelna. Chtěla jsem, aby se tu dalo žít.“ Dnes v této místnosti se žluto-oranžovými keramickými obklady je sprchový kout, umyvadlo, záchod a pračka. Koupelna vznikla ještě před příchodem designérky, která dohlédla na zařízení ostatních místností.
Moderní vzhled dodala interiéru designérka, kterou si přizvali
majitelé
Pod dohledem designérky
Když Markéta s Pavlem dokončili koupelnu, čistili zanedbanou zahradu a čekal je další interiér chaty. Tehdy si řekli, že zařízení svěří odborníkovi a přizvali designérku Doroteu Vejmelkovou. Prioritou bylo použití přírodních materiálů.
„Spolupráce byla perfektní,“ hlásí nadšeně Markéta. „Hned jsme si vyjasnili, že nezvolíme rustikální styl. Nejprve jsme probrali návrhy. Potom se vyráběly některé kusy nábytku na zakázku, například zmiňovaná příčka v podkroví, pak trojbarevná skříňka pod televizí, jídelní stůl s kovovou podnoží a také sloup u kuchyně, který se tváří jako zrcadlo a ve skutečnosti je za ním skříň a botník. Paní Vejmelkové jsem nechala volné ruce a na výsledku se to projevilo. Zcela se liší od toho, co jsme s Pavlem vymysleli,“ směje se. „Mám ráda občasné úlety a dávám přednost kreativitě a tady jsem spokojená. Dopadlo to výborně,“ hodnotí Markéta.
Chata je poměrně malá, proto v ní například chybí předsíň či vstupní chodba. Z terasy se vstupuje přímo do obytné místnosti. Na stěnách a na stropě zůstal původní modřínový obklad. Podlaha je také stará, ale nově sbroušená, takže má mnohem světlejší barvu než dřív. Nábytek je moderní, vnáší do interiéru současnost, jednoduchost, pohodlí. Ladí s ním textilní doplňky a čalounění sedacího nábytku – opakuje se modrá, bílá a šedá.
Bílá je i kuchyňská linka a skříňky nad ní. Prosvětlují tak tmavý kout ukrytý za polopříčkou. Za zmínku stojí i sklípek pod obývákem. Přístup je pod poklopem uprostřed místnosti. Byl vybudován ve skále a je v něm umístěn bojler, z něhož je rozvedena voda do koupelny a do kuchyně.
Na obrázcích žádná topidla vidět nejsou, ale topí se dřevem v kamínkách Jøtul, která jsou ve výklenku za sedačkou. Chataři můžou použít i přímotopy.
Trojbarevná skříňka pod televizí byla vyrobena na zakázku,
podobně jako několik dalších kousků nábytku
Vyhlídka nad řekou
Pozemek obdélníkového tvaru má tři sta metrů čtverečních, ale v tom je i rostlá skála, na níž chata stojí. Zpevňují ji kamenné zídky. Aby se dalo stavět ve spodní části zahrady, musel se kus skály vylámat.
Zdola nahoru se dá jít dvěma způsoby, buď po kovovém točitém schodišti vedoucím na druhou terasu, nebo po schodech ve skále u samotného kraje pozemku. K chatě se jde po chodníčku vydlážděném kamenem a přímém schodišti vedoucím na třetí terasu s posezením. Je odsud krásný výhled na řeku, do kraje i blíž do zahrady, na pás ovocných stromů, nad nimiž roste pár hlav révy.
„Je to jižní svah,“ nastavuje tvář slunečním paprskům Markéta. „Daří se tu broskvoni, meruňce i třešni. Když je hezky, užíváme si vody. Stačí seběhnout po schodech dolů a vyjet si po řece na člunu. Prahu mám spojenou s prací, ale tady, na venkově, vnímám přírodu a také své předky. Jsem vděčná, že zanechali tohle dědictví.“
Text: Martina Lžičařová
Foto: Robert Žákovič
Chata na nožkách
