U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPÁŘEM 7 DNŮ V TÝDNU
Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová
Kousek za Zlínem se silničky začínají šplhat do prudkých kopců – tady už začíná Vizovická vrchovina. Po stráních jsou rozesety chalupy jako rozsypané korálky v trávě. Z té, ke které míříme, prosvítá mezi stromy zatím jen střecha.
Až když se přiblížíme, objeví se valašská chalupa v celé své kráse. Hned vás napadne, že má starostlivé majitele – vypovídají o tom čisté bílé omítky, svítivě červená střecha, dřevěné prvky pečlivě ošetřené nátěrem. Dům asi právě prodělal citlivou rekonstrukci, pomyslíte si. Pokud byste se pokusili hádat, zda je stavení staré sto nebo sto padesát let, prohádali byste. Věřte nevěřte, stojí tu teprve necelý rok!
Útěk do přírody
Manželé Dagmar a Bohumil bydleli ve městě, v klidném místě v domě se zahradou. Když ale vedle nich začala vyrůstat nová stavba, rozhodli se: pořídíme si někde na venkově chalupu, kde bychom v klidu trávili volné dny. Podmínkou ale byl hodně velký pozemek, aby měli i v budoucnu zaručeno soukromí. Líbila se jim klasická valašská venkovská stavení. Projezdili široké okolí, až našli, co hledali. Kousek za vesnicí, dům s rozlehlými loukami, ovocným sadem i kusem lesa, s nádhernými výhledy na protější kopce. “Jsme milovníci života v přírodě, a tehdy jsme si řekli: A proč nebydlet na chalupě celoročně? Při našem povolání by vést dva domy bylo stejně dost náročné,” vysvětluje paní Dagmar, jak se z nich stali “chalupáři na sedm dnů v týdnu”. Stará chalupa, částečně postavená z kotovic, jak se tu říká vepřovicím, ovšem nebyla v dobrém stavu. “Když ji viděl architekt, větší rekonstrukci, kterou jsme zamýšleli, nám rozmluvil. A navrhl jiné řešení – starou chalupu nechat stát a kus dál postavit nový dům. Vždyť pozemek je rozlehlý dost, má 4 hektary. Nakonec jsme se k této variantě přiklonili. Ale nechtěli jsme žádný “nový” dům, chtěli jsme valašskou chalupu.” Přáním Dagmar a Bohumila bylo, aby dům citlivě zapadal do zdejšího prostředí a aby vytvářel atmosféru klidného venkovského bydlení, i když samozřejmě s komfortem dnešní doby. Inspiraci hledali při výletech v širokém okolí i v odborných publikacích. Pak objevili dům podle svých představ na obrázku v našem časopise. Obrázek dali architektovi, ten ale nakreslil moderní dům, jen s náznakem dobových prvků. “Nechtěli jsme žádné kašírované trámy, ale skutečný trámový krov a stropy. A podobně to bylo s dalšími věcmi – přáli jsme si dřevěné štíty jako na okolních chalupách, architekt navrhl omítnuté. Nakonec jsme se s ním ve fázi hrubé stavby rozešli. Všechny detaily a vnitřní dispozici jsme si už navrhli sami. Na jednotlivé práce jsme si najímali různé řemeslníky, stavební dozor si dělal manžel. Občas nebylo jednoduché přesvědčit řemeslníky, aby udělali věci tak, jak chceme, a ne jak jsou zvyklí oni. Zedníci například nemohli pochopit, proč po nich chci “křivé” zdivo, například měkce zaoblené hrany domu a krbu, a ne rovné a ostré jako podle pravítka,” líčí paní domu peripetie se stavbou. Ve svahu kousek od stavení byl ještě vybudován domeček, ve kterém je dvougaráž a v jeho podkroví vznikne časem pokojíček pro vnoučata. Za rok a půl po zahájení stavby, na loňské Vánoce, se manželé se synem přestěhovali na venkov.
Trochu technických údajů
Dům na půdorysu protáhlého obdélníku, s částečným podsklepením a obytným podkrovím, je postaven z voštinových cihel Porotherm. Podezdívka je z nepravidelných pískovcových kamenů, které manželé vozili z celého okolí. Střechu pokrývají červené betonové tašky Bramac. Při stavbě se ve velké míře uplatnilo dřevo, tak jako na zdejších původních chalupách, a to převážně smrkové. Všechny trámy jsou ručně tesané, ošetřené Herbolem a pak namořené na odstín světlý dub. Ve stejném provedení jsou i okna a dveře. Dřevěný obklad štítů a části přízemí získal tmavý mahagonový odstín. Okapy má dům měděné. I když jim byly nabízeny všechny možné druhy oken, od plastových po eurookna, nechali si majitelé udělat klasická dvojitá okna s otvíráním ven a s chytře vymyšlenou ventilací. Venkovní křídla mají tepelně izolační dvojskla, vnitřní jsou opatřena těsněním. Hluboký prostor mezi křídly umožňuje paní domu umístit sem květiny nebo jiné drobnosti. Za zmínku stojí i velikost oken – i když se tu žije trvale, nepřevládla u obyvatel touha po spoustě světla, jak je to přirozené u novostaveb, ale zvolili okna v dokonalém souladu se stylem domu: “V pokoji je sice kvůli menším oknům víc šero, než jsme byli zvyklí, ale tak to bývalo i ve starých chalupách a nám to nevadí,” dokazuje paní Dagmar cit pro tradiční venkovskou architekturu. V duchu jednoduchosti a dokonalosti se nese i výběr materiálů v interiéru. Na stěnách byla použita bílá vápenná omítka, jinak tu převládá smrkové dřevo – na stropech, na obkladech v podkroví, na podlahách (ve frekventovaných místech a koupelnách s WC je keramická dlažba) a samozřejmě na nábytku.
Račte vstoupit
Jak už bylo řečeno, dispozici domu si navrhli majitelé sami a nutno říci, že ji vyřešili opravdu dobře. Podlouhlý půdorys domu dělí vstupní předsíň a hala na dvě části – soukromou, kde se za malou předsíní nalézá manželská ložnice, koupelna a WC, a na společenskou, kterou tvoří veliký, jen náznakově rozdělený prostor ve tvaru “L” s kuchyní, jídelnou a pokojem. Částečný předěl mezi kuchyní a pokojem tvoří hmota krbu (z pokojové části) a z druhé strany kachlová kamna s pecí. Z pokoje je přímý vstup na zastřešenou terásku – má podobu většího krytého zápraží, jaké u chalup bývalo. Tady je příjemné posezení s uklidňujícím výhledem do krajiny. “My taky nejraději sedáváme buď u jídelního stolu nebo tady venku,” komentuje hostitelka. Z pokoje je také přístupná fitnes místnost s vlastním hygienickým zázemím. Když se tu unavíte sportováním, dalšími dveřmi můžete vyběhnout z domu rovnou ven a zchladit se v bazénu. Z haly se vstupuje ještě do prádelny a po schodišti sestupuje do sklepa, kde je veškeré technické zázemí domu. “Je tam elektrický kotel ústředního vytápění, bojler na ohřev vody, centrální vysavač. Máme vlastní studnu, ale protože je tu příliš mineralizovaná voda, musíme mít i úpravnu vody. A samozřejmě čistírnu odpadních vod. Kromě toho tam jsou skladovací prostory na potraviny,” ujímá se slova pan Bohumil. Jasanové schodiště (vzácná výjimka v použitém dřevu, ale jasan je přece jen odolnější) vede i do obytného podkroví. Z horní haly, která slouží i jako příležitostná pracovna, se vstupuje do předsíně, odkud vedou dveře do synova pokoje, pokoje pro hosty, do koupelny a na WC. Na opačné straně haly je místnost, kterou by mohli všichni našim hostitelům závidět: tak zvaná “pingpongárna”. Ve velké místnosti otevřené až do krovu (stejně je řešen synův pokoj) je umístěn pingpongový stůl, který je téměř denně v permanenci. Prostory pod šikmou střechou po obou stranách místnosti jsou využity jako úložné prostory s velikou kapacitou. Kryjí je posuvné dřevěné dveře. Zajímavě řešen je i pokoj pro hosty – má tvar “L”, a synův pokoj – kromě klasického lůžka má ještě spací patro, vysunuté nad předsíň a část vedlejšího pokoje, jež mají stropy v “normální” výšce.
Nábytek vonící smrkem a medem
“Kuchyni jsem původně chtěla zařídit starým stylovým nábytkem, ale do něj by nešly zabudovat moderní kuchyňské elektrospotřebiče,” vysvětluje paní Dagmar. “Nakonec jsme našli firmu až z Mladoboleslavska – Výroba nábytku František Šulc z Horní Bukoviny, u níž jsme nechali vybavení kuchyně vyrobit. Byli velmi ochotní, dodrželi vše, na čem jsme se domluvili. Nakonec nám dělali nábytek do celého domu. Je ze smrkového dřeva, jako téměř vše v chalupě, s decentním vyřezávaným dekorem. Dřevo má povrchovou úpravu provedenou pouze včelím voskem, tím získalo krásnou patinu. Jen namáhané plochy, jako je deska stolu a skříňky v kuchyni, jsou nalakované. Výjimkou je nábytek v ložnici, ten je opravdu starý, zděděný. Zařízení jsme už jen doplnili třemi starými truhlami, které jsme koupili. Vlastně ještě pohovka v pokoji je starší, jen nově očalouněná a doplněná křeslem.” Za zmínku stojí vytápění domu. “Máme vyzkoušené, že dům může fungovat i v zimě bez elektřiny,” říká majitelka. Téměř celý dům se dá vytopit pouze kamny a krbem. Kachlová kamna tu totiž nejsou jen na parádu, nejen že se v nich topí, ale také se využívají k vaření, i když kuchyně nabízí moderní sklokeramickou varnou desku, elektrickou troubu i mikrovlnku. “Kachna upečená v troubě kamen je opravdovou pochoutkou,” nechává se slyšet pan Bohumil. Z komínu krbu vedou nahoru do synova a hostinského pokoje průduchy, které mohou místnosti vytápět. Zajímavé je i osvětlení domu, často řešené jako nepřímé. Ve stropních trámech synova pokoje a “pingpongárny” je například osvětlení zabudované do jejich spodní i horní části – světelná nálada místností se tak dá různě proměňovat.
Třešinka na dortu – bytový textil
Naši hostitelé si dali záležet i na výběru veškerého bytového textilu. Záclony, závěsy, ložní povlečení, polštářky, ubrusy i dekorační drobnosti jsou v jednotném dekoru (kombinace proužků, kostiček a drobných kvítků). Přízemní společenská část je laděná do modro-bílé barevnosti, synův pokoj do vínově-krémové, hostinský pokoj zas do zeleno-krémové. Holešovská firma, která tuto zakázku realizovala, dokázala sehnat ve stejném modro-bílém dekoru i veškerou kuchyňskou keramiku, vázy i květináče, které před časem vyráběla znojemská keramická dílna.
Život na zahradě není jen selanka
Ačkoliv by bazén vedle chalupy (mimochodem umístěný tak, že ho vidíte, až když stojíte téměř u něj, takže “stylovost” chalupy nijak neruší) sváděl k myšlenkám o poněkud lenošivém trávení volného času, opak je pravdou. K domu patří kromě kočky i několik ovcí, které pomáhají “sklízet” trávu v ovocném sadu, a časem by k nim ještě mělo přibýt pár koz. Rozlehlé louky taky dají práci – trávu je třeba posekat a usušit, aby bylo krmivo na zimu. Kromě zmíněných čtvernožců mají totiž Dagmar a Bohumil ještě koně, i když ustájené jinde. Pokud zbude volný čas, rádi jezdí na koních nebo na kole. A plány do budoucna? Vedle bazénu co nejdříve vznikne kamenné posezení s ohništěm, pod okny ložnice se plánuje malá květinová předzahrádka. Také terasa se dočká nového nábytku. Na závěr už jen vyznání paní Dagmar, obdivovatelky krásné lidové architektury: “Lidi by měli navázat na naši starou dobrou původní architekturu, ne stavět podle cizích vzorů.” Jejich dům, tak přirozeně zapadající do zdejší krajiny, jí dává za pravdu.
Foto – Stavení je posazeno ve svažitém terénu, stavbička vpravo od chalupy je garáž u příjezdové cesty
Foto – Pohled na chalupu s bazénem odzadu z louky
Foto – Detail průčelí domu s terasou, teď v létě plnou kvetoucích muškátů
Foto – Na kryté terase chutná káva a je odtud nádherný výhled do kraje
Foto – Ke stolu v jídelně se vejde i početnější společnost
Foto – Bytový textil a keramika jsou dokonale sladěné barvou i dekorem
Foto – Společenský prostor domu – pohled od jídelny na část kuchyně s kachlovými kamny a na pokoj. Za povšimnutí stojí oblý přechod dlažby a dřevěné podlahy v pokoji před krbem
Foto – Dominantou pokoje je bílý krb, vlevo jsou dveře do fitnes
Foto – Synovo království
Foto – Po žebříku se vystoupá ke spacímu patru. Mezi komodou a sloupem je vidět průduch pro teplý vzduch z krbu
Foto – Ložnice pod střechou
Foto – Hala v podkroví – i klasická knihovna se může přizpůsobit šikmé stěně. Uprostřed průhled přes předsíň do synova pokoje
Foto – Pokoj pro hosty má ještě pokračování za rohem, je totiž na půdorysu “L”
Foto – Koupelna v podkroví je vybavena rohovou vanou i sprchovým koutem
Foto – “Pingpongárna” s úložnými prostory podél stěn
Foto – Ložnice v romantickém stylu je nábytkem po předcích
Foto – Pohodlná velká koupelna v přízemí je vybavena masážní vanou, masážním sprchovým boxem, dvěma umyvadly a bidetem. Původně tu byl bílý nábytek, ale působil příliš sterilně, proto ho majitelé nahradili jiným v přírodním odstínu dřeva
Foto – Kolik žen se už asi zhlíželo v tomto toaletním zrcadle?
Foto – Takhle spatří chalupu přicházející návštěvník. Pod okny se teprve chystá předzahrádka. Stavba vlevo je garáž
Foto – Přírodní materiál se uplatnil i na drobné dekoraci před vchodem
