U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chalupa z internetu
Kategorie: Dřevostavby stále lákavé – speciál | Autor:
Tuhle roubenou chalupu Roman s Ludmilou nenašli přímo na internetu, jak by se dalo tušit z titulku. Bez informací z elektronické sítě, kde oba hledali nápady i kontakty, by však její zrození zdaleka nešlo tak hladce.
Poznali se v Železném Brodu. Roman Daníček přijel do malého města v podhůří Jizerských hor a Krkonoš po vojně a bydlel tady v bytě po babičce. S Lídou se rozhodli postavit si dům a shodli se, že bude ze dřeva. Prvním krokem ke splnění vytouženého snu bylo sehnat pozemek. “Přáli jsme si rovinu na jih, třeba i na odlehlém místě. Na internetu jsme objevili parcelu nakonec lepší, než jsme chtěli – uprostřed vesnice, tedy s inženýrskými sítěmi. A když jsme před dvěma roky na podzim tu zarostlou džungli kupovali, už jsme přesně věděli, co tady vyroste,” vzpomíná mladý muž. “Inspiroval nás obrázek jedné dřevostavby na internetu. Jak jinak…” usmívá se. Po uzavření kupní smlouvy náš pár ani vteřinu nezahálel. Ještě před zimou objednali velký bagr, který vytahal staré stromy. Mezitím projektant namaloval stavební dokumentaci, takže na jaro Roman s Lídou čekali již se schváleným stavebním povolením. Jen co roztál sníh, připravili rovinu pro základy. Pak ale zase půl metru napadlo. Nezbývalo, než čekat, až mrazivě bílá peřina definitivně roztaje.
A přišlo jaro…
Jaro nakonec přece jen přišlo a oni se mohli pustit do díla. “Dům je nepodsklepený, ani nemá klasické základy do hloubky. Základová deska je položena na šesti jehlanových betonových pilířích. Snažili jsme se postupovat co nejlevněji,” vysvětluje Roman. “I proto jsme beton míchali ručně.” Pro práci se dřevem zvolili firmu Tedro z Českého Dubu. Parta šesti tesařů dokázala za pouhých čtrnáct dnů sroubit smrkové klády v ukázkovou chalupu. “Bylo vidět, že se stavbami podobného typu mají zkušenosti. Prý už jsou na roubenky specialisty! Bez problémů si poradili i s pokládkou tašek od KM Bety z Hodonína. “Možná jste si všimli, že ta naše střecha je trochu delší, než bývá,” upozorňuje Roman Daníček. “V Alpách jsme okoukali, že dělají střechy až k zemi, aby sníh po dlouhé šikmé ploše snadno klouzal. Nechali jsme si ji namalovat také tak.”
Dobří řemeslníci se vracejí
Jakmile tesaři odešli, nastala chvilka pro Lídino “sólo”. Takhle to zní vznešeně, ve skutečnosti to byla pořádná fuška, která trvala týden. Týden dovolené na devítimetrovém žebříku. “Lída je ohromnej dříč,” obdivuje ji náš hostitel. “Na nějaké natírání já nejsem. Jsem zvyklý na těžkou práci se stroji, a tak veškeré nátěry a malby měla na starosti ona.” Jeho partnerka ho skromně opravuje: “Dům jsem sice natírala sama, ale byla to až druhá vrstva. Tu první dělal Roman s mým tatínkem. Naši i můj bratr nám vůbec hodně pomohli, jak se dřevem při kácení stromů, tak při kopání a stavbě základů.” A čím se natíralo? Pan Bagin z Tedra poradil, že kvalitní a přitom cenově výhodné jsou výrobky slovenského Chemolaku. Pro trámy zvenčí zvolili nátěry v odstínu červený smrk, dřevo v interiéru je ošetřeno “bílou břízou”. Roman s Lídou po dobrých zkušenostech firmu Tedro znovu oslovili, aby jim ještě dokončila horní patro v interiéru. Bylo třeba položit izolace, podlahy a celé podkroví obložit palubkami. Prý si vyhráli i s detaily, jako jsou ozdobné lišty. Podobně si hrál i pan Duňka, místní truhlář, který vyráběl schody. “Točité schodiště prý do té doby ještě nedělal, dnes je chloubou jeho katalogu. Ostatně my se jím také pyšníme, protože se vážně povedlo,” ukazuje Roman elegantní dřevěnou konstrukci, spojující přízemí s podkrovím.
Zima už ve svém
Kdo ví, jaké trauma byla před “listopadem” každá drobná přestavba, jak problematické bylo sehnat ten nejzákladnější materiál, ten snad ani neuvěří, že se Lída s Romanem mohli do své krásné nové dřevěnice nastěhovat už za sedm měsíců. V květnu začali stavět a v prosinci bydleli. K příjemnému žití jim mimo jiné slouží šikovný kotel na plyn, v němž se ohřívá voda do kuchyně, koupelny a také do podlahového topení, které je instalováno v přízemí. V podkroví se dá přitápět radiátory, které jsou na kotel také napojeny. Ještě je ale nevyzkoušeli. Dřevěný plášť totiž drží teplo výborně.
Zazvoní zvonec a pohádky je konec?!
Zahradu teprve finální úpravy čekají. Teď, začátkem léta, vydláždil Roman za vydatné pomoci Lídina bratra před chalupou žulovými kostkami terasu, a protože mu jich pořádná hromada zbyla, pustil se ještě do dláždění před vchodem. K tomu staví velkou garáž na auto a kráčející bagr Menzi Muck. Ten potřebuje na zemní práce, které jsou jeho živobytím. Lída o Romanovi říká, že na práci se stroji je opravdu machr. Základy nebo septik “vystřihne” jedna radost. I Roman si soužití chválí: “Běhání kolem stavby jsme měli výborně rozdělené. Lída se starala o papíry a povolení, já zajišťoval dozor a všechny těžké práce. Ale nemá to se mnou holka jednoduché. V zimě mě musí uživit. Jako stavař čekám na jaro – až zem rozmrzne. Doma zatím vyhazuju sníh, chystám dřevo na topení, sem tam něco uklidím a překážím…” směje se. “A pak si třeba hraju s takovými vymoženostmi, jako je bezdrátový zvonek. Vystřídal jsem už tři a stále nezvonil, přestože výrobce tvrdí, že hravě zmákne i dvanáctsetmetrovou vzdálenost. Nakonec jsem ho instaloval tři metry od dveří do živého plotu a odtud vedl drát k bráně. Teď už je v pořádku, ale stejně to moc nepomáhá. Pokud lidi, co jedou okolo, vidí naši roubenku a líbí se jim, otevřou bránu a přijdou dovnitř, zvonek nezvonek.” Martina Lžičařová
Popisy k obrázkům
Tesaři z Českého Dubu nestačí uspokojovat všechny své zákazníky. Dokážou totiž odvést precizní práci
Všechno dřevo, které bylo na stavbu použito, bylo tlakově impregnované
Prostory domu jsou uspořádány a vybaveny účelně, zdobí ho především s citem vybraný jednoduchý nábytek, barevné nádobí, textilní doplňky, květiny. Zkrátka je tu znát šikovná ženská ruka
Pelíšek pro dva se ukrývá v podkroví
Roman Daníček si bydlení v domě ze dřeva chválí
Kuchyně volně navazuje na obytný prostor
Podlahovému topení v zimě pomáhají kamínka na dřevo Bullerjan. Za nimi je schodiště, o němž už byla řeč
Autor fotografií: FOTO ALEXANDR JANOVSKÝ
